Konvenční rozum vidí automatizaci a globalizace jako něco, čemu je nutné se přizpůsobit v rámci soutěže. Odpovědi na automatizaci jsou přitom takové, že vedou od prekarizace práce k prekarizaci lidí. Proč bude nutné oba procesy zpomalit?
Ekonom Robert Skidelsky se zaměřil v článku pro Project Syndicate na otázku automatice a americké vedoucí pozice. Do nedávna platila dvě rozdílná vysvětlení nezaměstnanosti. První bylo keynesiánské, které nezaměstnanost vidělo jako nedostatek poptávky. V jejím důsledku se pracovníci stávali „nedobrovolně“ nezaměstnanými, když jejich komunita neměla peníze na nákup jejich výrobků nebo služeb. Další pohled byl spojený s chicagskou školou a chápal nezaměstnanost jako dobrovolnou volbu nepracovat za jakoukoliv mzdu.
V dnešních podmínkách ale přibývá třetí vysvětlení: nedostatek práce na celý úvazek z důvodu automatizace. Jedná se o poměrně starou otázku technologické nezaměstnanosti, ale je to problém, který si dnes zaslouží pozornost. Už jen proto, že na něj nejsou konvenční politické odpovědi.
„Oficiální“ příběh o technologiích vidí změnu jako nevyhnutelnou. Podle konvenčního rozumu převezmou brzy automatizace a umělá inteligence těžko odhadnutelné množství lidských zaměstnání a přijmout nové technologie je nutné, aby země byly geopoliticky a konkurenčně úspěšné. Tyto pro současnou práci nové ničivé kroky by měly být vítány, vyvažovány budou tak, že se jim přizpůsobí vzdělávání a sociální systémy.
Tak praví například poslední studie Rady pro zahraniční otázky k tomuto tématu, píše Skidelsky. A jako mnohé jiné aktuální studie k danému tématu vychází z předpokladů, které nejsou ničím podloženy a nestojí na argumentech, nicméně vyvozují závěry.
Například se tvrdí, že technologické možnosti ovlivní výsledky práce. Protože automatizace nastane, předpokládá se, že adaptace je jedinou možností. Navíc je nutné technologické inovace entusiasticky uvítat, jinak ti „nejlepší a nejchytřejší“ pracovníci skončí u cizí konkurence.
Dále se nám tvrdí, že Spojené státy na tuto cestu nastupují pomalu, což ohrožuje jejich dominantní postavení ve světě. Amerika má přijmout technologické inovace, protože Čína je strategickým nepřítelem. Jen tak USA vyhrají světový závod.
Nakonec zní ještě další argument. Práce je zdrojem identity, proto je zásadní otázka uchování tradičních nebo více flexibilních forem práce, a nikoliv odpojení ekonomické jistoty od práce. Jinak řečeno, nepodmíněný příjem je třeba odmítnout, protože představuje obrovské výdaje a potenciálně něco, co odrazuje od práce.
Když vezmeme tato tvrzení vážně, píše Skidelsky, dojdeme jen k jednomu výsledku: je třeba se připravit na pracovní trh, na kterém pracovníci soutěží se stroji. Odpovědí na prekarizaci pracovního trhu se tak stane větší prekarizace lidí.
Zmíněná zpráva Rady pro zahraniční věci je ale blízko důležité pointy, když vidí vztah mezi cyklickou nezaměstnaností a dlouhodobým problémem technologické nezaměstnanosti. Autoři mají pravdu v tom, že politika „plné zaměstnanosti“ představuje nástroj, jak získat podporu veřejnosti pro automatizaci. Její autoři si všimli i toho, že v USA byla od roku 1980 plná zaměstnanost jen ze 30 %, zatímco v letech 1940-80 z 70 %. V dnešní době tak miliony lidí mohou nedobrovolně přijít o práci kdykoliv a jejich počet ještě vzroste v době recese nebo ekonomického zpomalení.
Jenže zpráva pak nabízí jako řešení to, co nás do této situace přivedlo. Podle ní by měla zaměstnanost zvýšit peněžní politika, přestože v tom opakovaně selhala. Dalším receptem má být fiskální disciplína, která má udržet růst a zaměstnanost. Tolik tedy o makroekonomických krocích tváří tvář problému práce. V oblasti mikroekonomiky jsme ponecháni obvyklým krokům, které mají připravit lidi na algoritmické zaměstnání. A znovu se tvrdí, že pracovníci mají být připravováni na práci prostřednictvím zacíleného vzdělání a přenosného sociálního zajištění, které jim má pomoci v přechodu od jedné automatizované práce k jiné.
V případě vzdělávání se zpráva odvolává na způsoby, jakými mohou vzdělávací instituce a zaměstnavatelé spolupracovat.
Ohledně zajištění pracovní mobility zpráva sází na „flexibilní bezpečnost“ ve formě přenosných benefitů – typicky se nesnaží, aby se sociální výhody odpojily práce, ale jen o to, aby se odpojily od plného zaměstnání.
Skidelsky dále upozorňuje, že zpráva také nijak nevysvětluje, zda flexibilní formy práce v „gig“ ekonomice představují problém keynesiánské nedostatečné poptávky, dobrovolného výběru, či zda se jedná o (nedobrovolný) důsledek automatizace. Autoři přiznávají, že globalizace a technologická změna přinesla pro velké skupiny obyvatel USA nevýhody ve vztahu k bohatství, příjmům a sebevědomí. Lékem má být znásobení snahy o to, aby ti, kteří zůstali pozadu, zrychlili tempo.
Skidelsky je toho názoru, že jde o různé závěry na základě stejných faktů. Podle něj je zpomalení globalizace a automatizace nevyhnutelné, neboť každý občan má právo, aby nebyl ponechán příliš pozadu. A toto právo by se nemělo stát obětí do značné míry falešných kalkulací o dopadech zpomalení automatizace na americké vedoucí postavení ve světě.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.