Milan Daniel píše o pokryteckých postojích dnešních evropských vlád, včetně české, k řešení problému migrace, rozvoje a chudoby v Africe.
Vůdkyně nové, „lepší“ Evropy, německá kancléřka Merkelová, se nechala minulý týden slyšet, že postup při řešení problému migrace rozhodne o tom, zda přetrvá Evropská unie. Dodala, že je potřeba právně přijatelná, realistická a solidární odpověď, která nebude přetěžovat lidi.
Není jasné, co Merkelová myslí tou právně přijatelnou a realistickou odpovědí, když sama přijetím nelegálních migrantů platné právo ignorovala a nerealisticky vyvolala celoevropskou migrační ne snad krizi, jak je to stydlivě opisováno, ale katastrofu.
A co má být tou solidární odpovědí?
Šéfovstvo vlád evropské osmadvacítky dosáhlo podle francouzského prezidenta Macrona poslední červnový pátek v Bruselu obrovského vítězství. Marně ho hledám v dohodě na tom, že každá ze zemí Unie si bude moci na svém území vybudovat jakýsi humanitární koncentrák či koncentráček, který ovšem bude přísně dbát na lidská práva. V něm bude provádět selekci mezi osobami, jež u nich hledají to, co nemají doma.
Žádnou z přítomných dam a přítomných pánů podle všeho nezajímalo, proč tito chudáci, původem především z Afriky, nechtějí doma žít. Ano, ovšem: ke svým nyní zásadně odmítavým postojům vůči migrantům alibisticky dodávají, že příčiny migrace je třeba řešit v zemích, odkud tito migranti přicházejí.
Jak to hodlají dělat? Samozřejmě velkoryse. Vládnoucím potentátům pošlou o něco více prostředků, jimž se říká rozvojová pomoc. Ty částečně skončí na kontech těchto dobráků. Zbytek poslouží jako alibi. A to je – pokud jde o to řešení migrace v zemích původu – jaksi všechno. Zatím totiž neposlali tolik, aby se místní pohlaváři uvolili mít tábory se svými chudáky na vlastním území. Smutné je, že se v této politice zhlédla i Čína, kde už před mnoha lety zjistili, že Afrika může být skrze quasi humanitární pomoc zlatým dolem.
Domorodec, který v místní televizi shlédne záběry z evropského ráje, nedostane nic. A tak si pro to jde. Kdo by na jeho místě nešel?
Afrika je kontinent bohatý na suroviny, které těží na základě naprosto nerovnoprávných smluv mezinárodní korporace. Názorně a přesně to ukazuje a definuje dokument Ukradená Afrika – podívejte se na něj. Kdyby se spravedlivá část jejich zisků dostala k místnímu obyvatelstvu, rapidně by ubylo bídy. Kdyby před pár lety Blairova Británie a Sarkőziho Francie nerozmlátily Libyi, která byla africkou výkladní skříní i hospodářskou hrází proti migraci, ubyla by další a velmi podstatná část problému.
Zřizování sebevznešenějších koncentráků nebude jinou odpovědí než falešnou, protože neřeší příčinu problému. Chápu pohnutky lidsko-právních aktivistů, kteří se ilegálním migrantům snaží umožnit nový život v Evropě. Tito lidé si bohužel neuvědomují, že tím přispívají k neřešení problému – i proto, že integrace lidí z odlišných kultur a náboženských okruhů, lidí s nízkou nebo žádnou úrovní vzdělání je možná jen tehdy, když se tito lidé do hostitelské společnosti chtějí opravdu začlenit. A to rozhodně není pravidlem.
Česká vláda hodlá do integrace cizinců prostřednictvím z Německa okopírovaných integračních kurzů investovat v příštím roce 147 milionů, aniž by ji zajímalo, jaký to bude mít reálný efekt. Ten je v onom vzorovém Německu vidět: většina německých Turků po letech integrace volila demokrata Erdogana a ani násilné incidenty mezi imigranty různého původu a náboženství nejsou příkladem toho, že by jim tamní kultura k srdci přirostla. Peníze by to ale vyhozené nebyly, kdyby byly místo formálního školení investovány tak, aby k integraci promyšleně motivovaly imigranty, jež země skutečně potřebuje.
Paní kancléřka chce solidární odpověď na hrozby, jež neřízená a jí druhdy požehnaná migrace působí. Solidaritu si nepředstavuje tak, že za pobyt neintegrovatelných chudáků zaplatí v zastoupení svých řídících orgánů Blair, Sarkőzi & jejich pokračovatelé, ale obyčejní Evropané, kteří je sice do této situace nedostali, ale mají tu „morální povinnost“.
Jistěže je řešení. Obnovte v Libyi právo a pořádek, místo nějž zde byl zločinně nastolen chaos. Prostředky k tomu máte. Postavte evidentní zločince před mezinárodní soud. Donuťte své koncerny a korporace k tomu, aby se v Africe chovaly alespoň jako doma.
To by byla solidární odpověď, paní Merkelová, odpověď, která by nepřetěžovala obyčejné lidi ani v Evropě, ani v Africe či jinde a vrátila by jim trochu víry ve spravedlnost.
Znamenalo by to ovšem, že byste musela hryznout do rukou, které krmí vás a vaše kamarády za to, že přehráváte humanitu na tu správnou stranu. Což by se jim dost těžko eklovalo.
Konflikt mezi „starou“ a „novou“ Evropou vede právě tudy. Vlády ani občané nových zemí Unie ze staré politiky vysávání slabších a chudších nic neměly a logicky se odmítají podílet na zmírnění následků, které to přineslo.
Přetrvá tedy Evropská unie, jejíž staří členové jí svou neokolonialistickou politikou vůči Africe ošklivě natloukli a nejsou schopni se z toho poučit?
Skeptiků je zbytečné se ptát.