Vladimír Štěpán komentuje novou verzi vládního prohlášení v oblasti věnované energetice a také ekonomice. V čem spočívají jeho hlavní problémy?
Prohlášení vyzývá ke skončení malicherných sporů. A stanovuje cíle, které překračují čtyři roky, což je pozitivní. Je to první ambiciózní plán vlády, říká i opozice. Představuje Prohlášení základ, který lze dlouhodobě rozvíjet? Zřejmě ano, ale jen na základě otevřené diskuse, ke které vyzývá také vláda.
Cílem Prohlášení je mj. zajistit konkurenceschopné a sociálně přijatelné ceny elektřiny a tepla. To je opravdu aktuální úkol, v praxi se totiž po více letech projevuje přesně opačný trend stoupajících cen všech druhů energie. A to zejména pro malé odběratele. Cena elektřiny poroste ve všech složkách ceny, narůstá cena za silovou elektřinu, poplatky za distribuci, i za podporované zdroje energie (POZE). U silové elektřiny o téměř 100 %. Cena elektřiny tedy zřejmě poroste nejvíce ze všech druhů energie. Cíl vše na elektřinu je ale přesto základním cílem Prohlášení, což je sporné. Existuje riziko, že se elektřina stane luxusním zbožím, a stát bude znovu stát před problémem, jak řešit tzv. energetickou chudobu. Obyvatelé totiž zaplatí proti současnosti o tisíce korun za rok více, a často zbytečně.
Cíle Programového prohlášení vlády ČR z června 2018 v oblasti energetiky jsou velmi stručné, a většinou obecné. Soustřeďují se podrobněji pouze na oblast elektřiny, hlavně z důvodu bezpečnosti. Bezpečnost ale nelze založit na výrobě elektřiny z jednoho zdroje, ať je to jádro nebo obnovitelné zdroje energie (OZE). Bezpečnost je nutno založit na vyváženém mixu všech druhů energií, úspor energií a jejím efektivním využívání.
Dle Prohlášení výroba elektrické energie bude zajištěna mixem zdrojů založeným na rostoucím podílu jaderné energetiky a zachování podílu obnovitelných zdrojů, a naopak postupném poklesu výroby v uhelných elektrárnách. Předpokládám, že uhelné elektrárny, které splní nové emisní limity EU, zůstanou v provozu. O úloze zemního plynu není v Prohlášení uvedeno nic.
Lze také konstatovat, že základem současné energetické koncepce ČR jsou dotace. Je to správné, budou na to prostředky a jaké budou důsledky? Máme dotace do OZE, chytrých sítí, elektromobilů, tepelných čerpadel, nových jaderných bloků, ukládání elektřiny; výše dotací narůstá, čím vyšší bude spotřeba elektřiny, tím vyšší budou dotace. A nikde nebylo zveřejněno, jaká je současná výše dotací a o kolik mají dotace narůst pro splnění Programového prohlášení. A také, kde se najdou finanční zdroje pro krytí dotací, když ekonomika ČR zpomaluje a globální krize se blíží.
Rekonstrukce jaderných elektráren si vyžádá stovky mld. Kč investic, a také vysoké dotace, třeba i skrytou formou, pokud nemá dojít k dalšímu zvýšení cen elektřiny. Navíc odpor proti zastaralým jaderným elektrárnám v EU roste, s tím je nutno počítat. V úvahu je také nutno vzít postoj států jako je Rakousko, proti kterému lze obtížně hledat argumenty. Rakousko uznává právo každého státu zvolit si vlastní energetickou koncepci. Kritika zahraničních jaderných projektů se ze strany Rakouska zaměřuje na rámcové podmínky, ale i na státní podporu, aby nebyly znevýhodňovány zdroje jako OZE. A zde může pro ČR nastat problém.
Kombinace jádra a OZE prosazovaná v ČR je také nejhorší možnou kombinací z hlediska ekonomiky (výše potřebných dotací a dopadů na zvýšení ceny elektřiny) i dopadů na životní prostředí (ŽP) (jaderné zdroje nejsou pružné, pokud mají být provozovány optimálně, nejsou tedy vhodným doplňkem pro nespolehlivé OZE, provoz dalších konvenčních zdrojů bude proto nezbytný). Tento problém Prohlášení neřeší, což je nutno považovat za nedostatek.
Pokud by nebylo možno prosadit rekonstrukci jaderné elektrárny (JE), řešení se pak obvykle v EU hledá v další masové podpoře obnovitelných zdrojů jako jediném možném řešením. Stav životního prostředí pak zlepšíme jenom na papíře, tak jako dosud. Takto jednoznačně to naštěstí není uvedeno v Prohlášení, ve kterém jsou uvedeny následující programové cíle:
Budeme podporovat snižování energetické náročnosti veřejných i soukromých budov – zateplování, využívání energeticky účinných technologií a spotřebičů. Zjednodušíme podmínky pro drobné výrobce elektrické energie z obnovitelných zdrojů pro vlastní spotřebu. Provedeme analýzu překompenzací zejména větších solárních elektráren s cílem snížit neúnosně vysoké platby za stávající obnovitelné zdroje. U nových obnovitelných zdrojů budeme podporovat především lokální výrobu elektrické energie nebo tepla s co největší spotřebou nebo akumulací v místě výroby, tedy bez dalších provozních dotací.
Výše uvedené programové cíle Prohlášení se shodují i s cíli EU, zaměřenými kromě stimulace snížení energetické spotřeby i na podporu rozvoje decentrálních zdrojů malých a středních velikostí (zde v praxi při hodnocení jednotlivých projektů vychází ekonomicky a ekologicky nejlépe přechod na zemní plyn) a využívání vysoce účinných zdrojů s minimálními emisemi škodlivých látek. Právě tento program by měl být urychleně podporován, je nutno počítat i s tím, že se nepodaří z různých důvodů rekonstruovat jaderné elektrárny.
Za hlavní nástroje, kterými lze realizovat cíle Prohlášení, lze považovat:
U zvyšování efektivnosti využívání energie:
– Nové emisní limity EU a návazně i ČR platné od roku 2018, resp. 2021,
– Podpora KVET (kombinované výroby elektřiny a tepla), ale pouze při plnění emisních limitů,
– Povinné využívání kondenzačních kotlů na plyn v rodinných domech, resp. tepelných čerpadel.
Přínos nových emisních limitů zatím není možno vyčíslit, protože nové limity pro malé zdroje vstupují v platnost koncem roku 2018 a pro velké zdroje v roce 2021. Pokud Ministerstvo životního prostředí nebude poskytovat zastaralým zdrojům výjimky, může být přínos tohoto nástroje pro snížení emisí škodlivých látek rozhodující.
Podpora KVET (kombinované výroby elektřiny a tepla) je také důležitým nástrojem, který pomáhá plnit nové emisní limity.
U snižování spotřeby energie:
– Záměna lokálních kotlů na tuhá paliva, účinnější ale bude kontrola výše emisí,
– Zateplování budov.
Snížení emisí z důvodu záměny zastaralých kotlů v lokálních topeništích nepovažuji za příliš velký přínos vzhledem k obrovským investičním nákladům a omezeném počtu vyměněných kotlů. Větším stimulem bude kontrola výše emisí v rodinných domcích.
Je jasné, že jádro by mělo zůstat součástí energetického mixu v ČR, není ale reálné, aby bylo zdrojem rozhodujícím, a už vůbec ne v kombinaci s OZE.
Vysoká účinnost energetických zdrojů a úspory energie jako základní nástroje, společně s omezenou podporou OZE a širším využíváním zemního plynu, stejně jako se zachováním v provozu zrekonstruovaných uhelných elektráren a tepláren s nízkými emisemi lze považovat za kvalitativní změnu, která by opravdu poprvé mohla přinést výrazné zlepšení stavu životního prostředí v ČR. Splnění tohoto cíle podpoří nové emisní limity zejména v ČR, i vysoce účinné zdroje na plyn. Např. v Rakousku tuto úlohu plní kogenerační jednotky, které dodávají elektřinu a teplo do velkých měst. Jak rychle a v jakém rozsahu se to povede bude záležet i na tom, zda Ministerstvo životního prostředí nebude udělovat výjimky pro různé zastaralé zdroje a nakolik politici budou ochotni uvedenou změnu podpořit.
Proč je nyní zemní plyn na vlně zájmu jako nechtěný zachránce pro dosažení klimatických cílů v EU, poněkud překvapivě nově i v SRN a Polsku?
Plyn má tři velké přednosti:
– Je to jednak ideální doplněk pro OZE i JE, zdroje na plyn dokáží ve velmi krátké době a s minimálními náklady pokrýt výkyvy ve výrobě elektřiny z OZE,
– Plyn má nulové emise rakovinotvorného prachu a SO2, stejně jako rtuti,
– Zvýšení spotřeby plynu na rozdíl od jaderné energie i OZE není spojeno s extrémní výší investic, projekty na dopravu plynu se dále rozvíjí, ani diverzifikace zdrojů plynu už není nedosažitelná. Je to jenom otázka konkurenceschopné ceny plynu.
Výhodou jsou tedy i nízké investiční náklady, nevýhodou vyšší provozní náklady než třeba u zdrojů na uhlí. Musí se proto udržet rozumná úroveň cen plynu. Pozitivní je, že Rusko i OPEC uvažují, že zvýší těžbu ropy, pokud její cena přesáhne 75 USD/barel. Hranice 70 USD/ barel je dle zkušeností z minulé krize kritická i pro vývoj ekonomiky ČR, státu s převažující výrobou s nízkou přidanou hodnotou a energeticky náročným průmyslem. Lze očekávat, že ekonomika ČR začne v roce 2018 zpomalovat, možná i výrazně, v menším rozsahu to bude platit i globálně.
Závěr
Při hodnocení obsahu a cílů Prohlášení je si nutno odpovědět na základní otázku, a to, zda patří ČR mezi zdravé a nejrychleji rostoucí ekonomiky, jak je často uváděno v tisku, nebo je to stát závislý na montovnách a výrobě s nízkou přidanou hodnotou, ze kterého se do zahraničí odvádí 700 mld. Kč, se škodami na životním prostředí, které dosahují stovek mld. Kč?
V první variantě teoreticky postačí pokračování stávajícího modelu řízení ekonomiky a energetiky, což je i případ Programového prohlášení. I plnění tohoto cíle ale brzy narazí na sílící negativní trendy, jako jsou nárůst cen energií ve všech složkách ceny a zpomalování globálního ekonomického růstu.
Ve druhém případě je nutno provést zásadní opatření pro snížení současných a budoucích rizik ekonomiky i energetiky, včetně řešení důsledků „kostlivců ve skříních“ z minulých let, jejichž dopad sráží ČR spíše na dno EU než mezi vyspělé státy.
O jaká rizika se jedná? Prvním varovným signálem je to, že dokonce i opozice považuje sice cíle Prohlášení za ambiciózní, kritizuje ale, že nárůst veřejných výdajů není kryt konkrétními opatřením pro zvýšení příjmů. Této kritice nahrává i to, že i v tisku se začíná objevovat, že v praxi vláda není tak ochotná řešit zásadní problémy, jako jsou vysoké odvody do zahraničí z bank, pojišťoven, vodáren a dalších společností s prakticky monopolním postavením na trhu, za cca 700 mld. Kč formou dividend i skrytou formou různými smlouvami. Dalším z příkladů jsou tzv. solární tunely za cca 1 bil. Kč. Problémem solárních elektráren jsou úroky z úvěrů ve výši cca 8 %, není jasné proč na rozdíl mezi výše uvedenou a obvyklou výší úroků 3-4 % mají doplácet stát a občané, když i občané jsou informováni, že mohou přejít k jiným bankám s nižšímu úroky? Neměl by stát také uvažovat o dohodě s vlastníky solárních elektráren o i případném ukončení jejich provozu? Řešení by se mohlo najít více. Další otázkou je, proč se nekontroluje provoz solárních elektráren?
Solární elektrárny i přes masové dotace vyrobí jenom 1 % z celkové výroby elektřiny v ČR, a v době, kdy je nejvíce znečištěné ovzduší nevyrobí prakticky žádnou elektřinu. Ing. Vitásková navrhuje konkrétní pravidla, jak vyřešit překompenzace solárních elektráren, upozorňuje také na to, jaké jsou nedostatky regulace cen energií (účinnost regulace ve prospěch odběratelů je velmi nízká zejména u tepla, u vody neexistuje, ani navrhované snížení DPH u vody z 15 na 10 % nepomůže problémy vyřešit, jen zvýší zisky vodárenských společností). Ing. Vitásková upozorňuje i na riziko dalšího tunelu, spojeného s podporou využívání biometanu, lze předpokládat, že jich bude výrazně více. Bez většího zájmu politiků a Ministerstva průmyslu a obchodu, jak uvádí.
Lze považovat za správné, že se vláda snaží zvýšit platy a životní úroveň obyvatel. Je ale idealismem myslet si, že to dokáže jenom na základě Programového prohlášení. Tyto cíle vzhledem k narůstajícím rizikům nezajistí ani pokračování růstu ekonomiky a udržení životní úrovně v současné úrovni. Je zřejmé, že cíle Prohlášení jsou z velké většiny správné, a opozice těžko hledá důvody pro jejich zpochybňování (výjimkou se zdá být právě energetika, která je zřejmě nejslabší částí Prohlášení). Pokud vláda nepřijme účinná opatření, cíle Prohlášení v praxi nebudou realizovány i vzhledem k obrovskému množství nešvarů v energetice a lobbyismu, tak jako tomu bylo až do současnosti. Nutná je tedy zásadní změna kvality řízení ekonomiky a energetiky, která ekonomiku v ČR zásadním způsobem ovlivňuje.
Těžko se dá věřit tomu, že ČR se přiblíží ekonomické úrovni vyspělých států EU jenom na základě Prohlášení. V ČR existuje jen malá skupina odvážných lidí jako je Ing. Vitásková, která riskuje vězení nebo i něco horšího, i když ví, jak v ČR funguje tisk, soudy, cenzura, a co dokáží lobbisté s neomezenými prostředky. Co na výše uvedené problémy říkají naši umělci a sportovci, kteří se tak vyjadřují kriticky k prezidentovi Zemanovi, který k vládnímu Prohlášení vydal řadu zajímavých podnětů? Je to neinformovanost nebo úmyslný nezájem? A proč všichni ti slušní jenom čekají, až vše za ně vyřídí prezident, premiér a Ing. Vitásková?
Jestli vláda nepřijme potřebná systémová opatření, může zapomenout i na svůj další zásadní cíl, vyrovnaný státní rozpočet. Realitou může být spíše diskuse o udržení schodku ve výši 100 mld. Kč.
Druhým rizikem je to, že dle řady názorů narůstá riziko globální ekonomické krize. Růst HDP je v posledních letech nadprůměrný. ČR ale není žádnou výjimkou, v době globálního ekonomického růstu obdobně rostou ekonomiky velké většiny dalších států. V období minulé krize HDP ČR kleslo až na minus 5 %, tato situace se může opakovat. Ministryně Schillerová si uvědomuje, že globální krize přijde, a tolik vychvalovaný růst české ekonomiky se může rychle změnit na minusové HDP, jde o to, aby i Ministerstvo financí reagovalo na potencionální rizika. Výraznou měrou k růsti rizik přispěje růst cen energií, zejména ropy. Zkušenosti z minulé krize z roku 2008 ukázaly, že cena ropy nad 70 USD/barel je pro českou ekonomiku nezvladatelná, a současná cena ropy se blíží 80 USD/barel.
Rizikem je i to, že základem hodnocení práce ministrů je to, o kolik prostředků žádají navíc ze státního rozpočtu, místo aby prokázali, že jsou schopni je efektivně využívat. Příjmy státu totiž na základě výše popsaných rizik mohou i klesat.