Michail Stavrev píše o současném stavu médii v (nejen) jihovýchodní Evropě, kde obnovila vysílání Svobodná Evropa. O čem to svědčí?
Na mediální scénu jihovýchodní Evropy se vrací rádio Svobodná Evropa, aby letos na podzim obnovilo své vysílání pro Bulharsko a Rumunsko. Jen několik týdnů před zveřejněním této zprávy zanikl bulharský magazín a-specto, nezávislý časopis a názorový web, který patřil k nejodvážnějším novinářským počinům v celém postkomunistickém prostoru. Synchronicita těchto událostí vyvolává na Balkáně zvláštní pachuť. Svobodná Evropa se mění v to, proti čemu desetiletí bojovala, nechtěný hlas establishmentu.
Obnovení vysílání Svobodné Evropy v této oblasti evokuje obavy, zda není demokracie v jihovýchodním křídle NATO ohrožena? Status rádia totiž říká, že: „Svobodná Evropa (plný anglický název Radio Free Europe/Radio Liberty, RFE/RL) je rozhlasová organizace založená Kongresem USA pro šíření objektivních informací v diktátorských režimech, doplněná sloganem – RFE/RL: Free Media In Unfree Societies, tedy: svobodná média v nesvobodných společnostech.“ Tímto krokem National Committee for a Free Europe (pod jejíž kompetenci RFE spadá) ocejchovala dvě členky EU a NATO jako nesvobodné země či režimy, kterým je nutné v rádiu za americké peníze radit, jak tam mají lidé žít. Nebo se tam snad teprve chystá nějaká forma převratu či revoluce?
Podle portálu Echo24 má Svobodná Evropa pomoci Bulharsku a Rumunsku v boji se zákeřnými Putinovými „fakenews“, takže vedle afghánštiny nebo perštiny budou k demokracii nabádat i jazyky zemí, jež nedávno předsedaly EU, nebo v dohledné době předsedat budou. Hlavní informační proud v těchto balkánských zemích zaujal neutrální stanovisko mrtvého brouka, s tím, že Svobodná Evropa je symbol svobody (slova), takže je vše v pořádku. Vlastně je to čest. Ne všichni jsou však nadšení.
„Vidět v rádiu Svobodná Evropa symbol svobody projevu znamená, že jste intelektuálně zamrzli někde v polovině osmdesátých let minulého století. Tato rozhlasová stanice je pouze hlásnou troubou americké zahraniční politiky“, tvrdí Petar Volgin, bulharský nezávislý publicista, který do magazínu a-specto pravidelně přispíval. „A proč právě teď? Důvodem není špatná situace médií v Bulharsku. Oživení Svobodné Evropy je jen další etapou v boji USA proti Rusku. To, že si Donald Trump a Vladimir Putin vyměnili úsměvy a fotbalové míče, nic neznamená. Rusko-americká nevraživost neustává ani na sekundu,“ konstatuje Volgin.
Mediální scéna v Jihovýchodní Evropě je poměrně živá, určitě zajímavější než ta česká. Mimochodem, rumunský státní rozhlas vysílá v několika jazycích na ultrakrátkých vlnách (SW), což dnes dělá vedle Svobodné Evropy už jen Čína a v oblasti Írán, který má bosenskou redakci. Na statut veřejnoprávnosti se u státních médií na Balkáně příliš nehraje, ale jsou standardně pod kontrolou parlamentu a výběrových komisí. Politické vlivy tu samo s sebou jsou, ale nejsou přímé. Zatímco v Rumunsku je stále živý ukřivděný pohled na východ k Moldavě či ukrajinské Bukovině a státní média pravidelně recyklují revizionistické nálady, bulharská „národní“ televize i rozhlas poskytují poměrně vyvážený pohled na svět. Ne, že by to byl úplný zázrak, ale občas tam zazní i jiný názor. Pokud je člověk zvyklý na dlouhodobé působení vln ČT a ČRo, pak je to z toho celý nesvůj.
Po třech desítkách let budování svobody slova je stav mediální scény v zemích bývalého východního bloku žalostný. Svobodný trh a konkurenční prostředí nedokázaly kultivovat veřejný prostor, média zůstala jednobarevná. V nových demokraciích opoziční média prakticky nejsou, až na několik výjimek, často tvořených entuziasty a amatéry, kteří jsou podobně jako máničky v dobách undergroundu dehonestováni mocí jako nevzdělaní primitivové. Srovnáme-li naše informační prostředí s „Putinovou říší zla“, pak jsou opoziční média v Rusku na podstatně vyšší úrovni. Ale možná je to tak, že u nás je vše v pořádku, takže je jakákoli kritika zbytečná. Možná.
Rádio Svobodná Evropa asi v éteru jihovýchodní Evropy velkou díru do světa neudělá. Přesto zaplní kus mediálního prostoru, v Praze se zaměstná několik loajálních redaktorů, kousek mediálního nebe ubyde pro názory, které jsou oficiálně správné. Časopis a-specto vycházel pět let. Ukázal, že i lidé v postkomunistickém prostoru umí vytvořit vkusný a kvalitní novinářský produkt, který si dovolí jít proti hlavnímu názorovému proudu, dokonce kritizovat našeho nejsilnějšího spojence. Jeho protagonisté nezoufají, někteří se dokonce diví, že je nechali časopis vydávat tak dlouho. Možná se dožijeme něčeho podobného, někdy v budoucnu. Možná.
Petar Volgin, jeden z pravidelných komentátorů a-specta, shrnul mediální realitu v postkomunistického prostoru do teze, které budou rozumět nejlépe Slováci: „Celý východní blok je dnes pouze jedna velká americká salaš, kde všechny ovce společně bučí proti Rusku. To je sen amerického establishmentu. A ten ji uplatňuje všemi možnými prostředky. Recuscitace Svobodné Evropy slouží právě těmto cílům.“
P.S. Čtenářům doporučujeme věnovat pozornost ilustračnímu obrázku (také shora), na kterém se mohou dočíst recept na válku v podání časopisu a-specto (překlad a grafická úprava Michail Stavrev).