Tři čeští historici zhodnotili v besedě s ruským listem Rossijskaja Gazeta nejen 50. výročí invaze do Československa.
Ruský vládní list Rossijskaja gazeta (dále RG) se věnoval výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy rozhovorem se třemi českými historiky – Janem Němečkem, Emilem Voráčkem a Janem Rychlíkem. Rozhovor se týkal nejenom srpnových událostí roku 1968, ale také dalších osudových osmiček, let 1918, 1938 a 1948. Vybrali jsme pro naše čtenáře hlavní myšlenky, o které se čeští historici se čtenáři vládního listu podělili a mohli tak nabídnout český pohled na události našich dějin.
Jan Rychlík označil za nejvýznamnější výročí to, které připadá na rok 1918, vznik Československa, a uvedl rok i 1968 a vpád vojsk do Československa, který znamenal úplnou diskreditaci myšlenky socialismu.
Obě výročí jsou svázána s Ruskem, zní otázka RG, jsou vztahy mezi Ruskem a Českem zvláštní? Jan Němeček odpovídá, že v roce 1968 byly v Československu silné rusofilní pocity a že Češi i Slováci vnímali Rusko jinak než například Poláci a Maďaři. Němeček zmiňuje roli českých legionářů v době ruské občanské války, je toho názoru, že je sovětská vláda postavila do situace, kdy museli obrátit zbraně proti Sovětům.
Byť jen deklarativní podpora SSSR Československu v roce 1938 i tak pozitivně ovlivnila vztahy mezi oběma zeměmi. V československém vědomí zůstal pocit slovanské vzájemnosti a toho, že nás „velký bratr“ nenechá v neštěstí. Podle Němečka byl komunistický převrat v roce 1948 spíše vnitřní záležitostí Československa, i když Moskva byla připravena zasáhnout. A rok 1968 se podle historika promítl do vzájemných vztahů obou zemí nejtíživěji a nejtragičtěji. Podle něj se tato rána bude zacelovat ještě dlouho a k tomu, aby se vzájemné vztahy obnovily, je nutné, aby si Rusové tuto skutečnost uvědomili.
Jan Rychlík připomenul, že carské Rusko a také Prozatímní vláda se k nezávislosti Československa stavěly dost vlažně, Lenina tato otázka nezajímala, krom toho dával přednost existenci Rakousko-Uherska. Rychlík také připomenul, že v září 1947 tajemník ÚV VKS(b) Ždanov v Polsku zkritizoval československé komunisty za malou revolučnost i za přesvědčení, že socialismus v Československu vybudují nějak jinak než diktaturou proletariátu. Ti se podle toho zařídili, takže v únoru 1948 došlo k převratu.
Československý stát zaplatil vysokou cenu za velmocenské zájmy západních států, připomenul dále Jan Němeček, což podle něj vedlo velkou část obyvatel k podpoře komunistů ve volbách. Ti v Čechách dostali 43,25 % a na Moravě a ve Slezsku 34,46 %.
Československo a velmoci
RG se historiků ptala i na to, zda se v dnešních podmínkách může opakovat situace podobná jednání západních velmocí a Československa v Mnichově. Podle Jana Rychlíka se nic takového ve střední Evropě nemůže opakovat, přestože velmocenské rozhodování o osudech malých národů pořád pokračuje.
Podle Jana Němečka jsou tu historické lekce pro dnešek. Kdo podepsal druhou dohodu z Minska o deeskalaci konfliktu na východě Ukrajiny? Rusko, Ukrajina, představitelé neuznaných republik a OBSE, dále pak Francie a Německo. Na rozdíl od Mnichova jsou pod touto dohodou i podpisy těch, kterých se dohoda týká. Němeček rovněž míní, že se situace z roku 1938 nemůže opakovat, protože Česko je členem NATO a EU.
Historici Rychlík a Němeček se také vyjádřili k 75. výročí podpisu československo-sovětské smlouvy o přátelství. Podle Rychlíka se jednalo o dohodu z roku 1935, znova potvrzenou v roce 1943. Němeček důrazně odmítl, že by dohoda z roku 1943 znamenala, že Československo má připadnout do zóny vlivu SSSR, jak naznačovala otázka RG. Prezident Beneš se soustředil na uzavírání dohod s velmocemi ve spojenecké koalici – se SSSR, Velkou Británii a USA. Jiná věc je, že ani Británie a ani USA takovou dohodu nakonec nepodepsaly. Podle Němečka byla vzorem dohoda mezi SSSR a Velkou Británii, a Velkou Británii asi lze těžko vidět jako zemi ve sféře vlivu SSSR. Dohoda také zavazovala SSSR, že se nebude vměšovat do vnitřních věcí Československa. Tento bod byl později porušen, ale v době podpisu českoslovenští politici věřili, že SSSR bude s evropskými zeměmi po válce spolupracovat.
Stalinské represe, pozdní destalinizace a pražské jaro
Další otázka RG směřovala na represe 50. let v Československu a jejich pozdní (ve srovnání s jinými příklady) rehabilitace v roce 1963. Historik Emil Voráček k tomu říká, že československá vláda nebyla připravena na destalinizaci. Československo patřilo k těm zemím sovětského bloku, kde nástup komunistů k moci byl spojen s relativně malými střety a měl podporu občanů. Po prvních letech „výstavby socialismu“ a také v souvislosti s represemi tato podpora opadla, ale režim byl stále dost silný, aby nedovolil žádné odchylky od obecného kurzu. Voráček připomíná i roli sovětských poradců a podporu Moskvy.
Na druhou stranu, jak dále říká, v Československu byla vysoká úroveň politické kultury, vzdělanosti a demokratických tradic, takže docházelo ke kritické reflexi režimu – jen ne v jasně definované podobě. Destalinizace tak přišla později, jak ukazuje například stavba i demontáž pomníku Josifa Stalina v Praze.
RG směřuje další otázku k tomu, proč jsou události roku 1968 viděny hlavně jako vpád vojsk a málo se dnes uvažuje o otázce pražského jara a reforem.
Podle Emila Voráčka je reflexe historických událostí v českých médiích odlišné téma a zde je možné všimnout si snah o přepisování dějin či černobílého líčení dějin. Těžko se dá ale oddiskutovat, že vpád vojsk do Československa se lidem vryl hluboko do paměti. Dědictví Pražského jara má podle Voráčka velký význam, ukazuje na sílu demokratického potenciálu společnosti, a dokonce i na významný potenciál myšlenky socialismu pro budoucnost.
Jan Rychlík k tomu dodává, že to, co učinili Brežněv a jeho poradci, se dá nazval aktem „nepravděpodobné a těžko opakovatelné politické hlouposti“. Jistě tu byly geopolitické zájmy, ale tímto krokem sovětské vedení zničilo vlastní myšlenku socialismu a socialismus přitom, jak už dnes víme, nezachránili. Za dvacet let se zhroutil.
Další otázka besedy s listem Rossijskaja gazeta směruje k tomu, zda byly cíle československých reformátorů skutečné a zda věřili v pozitivní směřování.
Jan Rychlík odpovídá, že věřili, že je možné obnovit humanitní myšlenky socialismu, které existovaly v 19. století. Věřili, že reálný socialismus je možné spojit s tradicemi demokracie a svobody. Podle Rychlíka jsou myšlenky pražského jara zdrojem pro eurokomunismus a je možné, že po nich bude znovu v budoucnosti poptávka.
Srpen 1968: uzavřená kapitola?
Je celá záležitost s invazí vojsk Varšavské smlouvy ukončeným příběhem?, ptá se dále RG. Po roce 1989 sovětská vláda a vlády dalších zúčastněných zemí prohlásily, že se jednalo o „nelegitimní akt vměšování do vnitřních záležitostí země, akt, který přerušil proces demokratické obnovy ČSSR s dlouhodobými negativními důsledky“.
Formálně ano, říká Jan Rychlík. Nicméně čas od času se v Rusku objevují názory, které toto vměšování ospravedlňují a doplňují to mýty o tom, že kdyby do Československy vojska Varšavské smlouvy nevtrhla, vtrhlo by tam NATO.
V poslední otázce pro české historiky ruský deník zajímá, zda je možné si vzít z dějin poučení a zda je členství Česka v EU a v NATO dostatečnou garancí, že si země nezopakuje svoje zkušenosti. Podle mínění Emila Voráčka je v současném rychle se měnícím světě těžké komplexně popsat a pochopit současné procesy. Nicméně dějiny jsou zdrojem poučení pro budoucnost. Voráček doufá, že si Česko tyto zkušenosti v současném světě už nezopakuje.
Podle názoru Jana Rychlíka je Česko malá země, která musí být částí fungujícího celku. Neutralita není věcí volby, ale rozhodnutí jiných zemí a v minulosti nebyla v případě Belgie, Nizozemska nebo Lucemburska něčím, co by jim v roce 1914 nebo ve 40. letech pomohlo. Co se týká velmocí, tam se dá očekávat, že se budou jako velmoci chovat. Musíme tento fakt přijmout a počítat s ním.
Podle Rychlíka by bylo pro celý svět dobré, kdyby se Rusko vrátilo do systému evropské politiky a vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi se mohly budovat na důvěře, přátelství a vzájemných výhodách.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.