Americký obchodní tlak nyní nebude ovlivněn tím, co udělá Čína, ale tím, jak se změní americké firmy.
William Pesek píše pro Asia Times, že Trumpova cla zaměřená na Čínu, nakonec všechny ostatní poštvou proti USA.
Je možno začít v nekonečné debatě, kdo se víc přepočítal v obchodu: Trump, nebo Si Ťin-pching?
Americký prezident neměl pravdu, když tweetoval, že „obchodní války jsou dobré a lehce se vyhrávají“. To není pravda, notabene když nepřítel je vůdce hrdé vlády, jejíž legitimita závisí na síle a odhodlanosti.
Si se zase spletl v tom, že se domníval, že americký prezident jen blafuje. Trump očividně neblafoval, píše Pesek. Jenže Trumpova chyba spočívá v tom, že nyní se obrací na nadnárodní firmy.
Cílem je „odpojit“ dvě největší světové ekonomiky, a to tlakem na americké firmy. Mají investovat méně v Číně a více v USA. Takže americký tlak nebude ovlivněn tím, co udělá Čína, ale jak se změní americké firmy.
Trump vytvořil kruhovou popravčí četu, i když míří na Čínu, zasahuje Evropu, Kanadu, Mexiko a Japonsko i Korea mají taky dost důvodů být naštvané. Ale Trumpův vztah vůči top manažerům je chyba, píše Pesek.
Například takový Ford. Trump si přeje, aby se nový model vyráběl v USA. Jenže Ford už dal na vědomí, že takové modely se v USA vyrábět nedají. Jeho cla zároveň říkají, že Čína je ze hry. Zbývá Evropa, kam koneckonců také Harley-Davidson přesouvá část produkce.
Nebo Apple, uvádí další příklad Pesek. iPhony se už nemají montovat v Číně. Jenže náklady v USA jsou mnohem vyšší, a asi 90 % tohoto telefonu se vyrábí stejně v zahraničí, většina v rámci tzv. východoasijského řetězce. Všechno to dopravit do USA, ty čipy, baterie atd. a navíc ještě čelit Trumpovým clům, to nedává žádný smysl.
Je jasné, že americká pozice je – když se chce vyhnout penalizaci: produkujte doma. Proto se také více prověřují čínské investice v USA a americké, které prodávají technologii do Číny. Jenže politika „my nebo oni“ je problematická. Vždyť americké firmy mají v přímých investicích více než 250 mld. dolarů, což tvoří téměř 500 mld. dolarů v tržbách ročně.
Čína je pro řadu amerických firem největší a nejrychleji rostoucí trh. Vyhýbat se Číně prostě nedává smysl. Pokud tam americká nadnárodní firma nebude, pak ztrácí podíl na trhu a zisky, což se pak negativně odrazí na burze, kterou Trump tak rád vychvaluje.
Spousta amerických firem potřebuje investice do infrastruktury a zpracovatelského průmyslu, které Čína nabízí.
Pesek radí jinou politiku, podle něj je třeba obchodní bariéry snížit, zlepšit inovace, produktivitu i konkurenceschopnost a přitáhnout více zahraničních talentů. Trump dělá opak a sází vše na merkantilismus.
Trump byl už nucen zachraňovat farmáře, i další sektory budou cly vůči Číně poškozeny a peníze – ty se půjčí z Číny.
Čína na to jde jinak. Místo toho začínají dominovat čínské obchodní vazby, a roste vliv Číny v politice, technologii a vojenství. Nejvíce je to patrné v okolí Číny a pak u nejchudších zemí, které jsou na Číně nejvíce závislé, typicky v Africe.
Tam už je čínský obchod čtyřikrát větší než africký obchod s USA (pozn. red.: mapa Afriky z roku 1996 a 2015/16 názorně ukazuje, že Čína se za dvě dekády stala největším světovým dodavatelem zboží do 24 afrických zemí).
Copak americké nadnárodní firmy chtějí být mimo tento trend, ptá se sugestivně Pesek. Takže manažeři musejí ignorovat jeho žádosti o reshoring (návrat produkčních kapacit do mateřské země), ale také se umět vyvarovat jeho hněvu. Všichni čekají do roku 2020, tvrdí Pesek, kdy bude zvolen prezident, který ovládá snad základy ekonomie.
Si už dal najevo, že hlavu neskloní. Americké nadnárodní firmy tak nebudou mít lehké vyhnout se Trumpově kulové palbě.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.