Jako instinktivní politik představuje americký prezident ducha naší doby, což ale nemusí být dobrá zpráva ani pro něj.
Na začátku svého komentáře pro Financial Times (23/10/2018) Gideon Rachman vzpomíná na neobvyklou urážku amerického prezidenta, když se mu publikum vysmálo na zasedání OSN. Rachman se ovšem obává, že naposled se bude smát Donald Trump. Je možné, že vejde do dějin jako ten, který změnil jejich kurz a zosobnil ducha doby.
Osobnosti, které vejdou do dějin, nemusí být dobří lidé ani zvlášť chytří. Trump lže a jeho administrativa založila detenční tábory pro děti. Rex Tillerson, bývalý ministr zahraničí, dokonce označil Trumpa za „debila“, i tak se ale může stát hegelovskou historickou postavou, píše Rachman.
Pro Hegelovu éru byl tou historickou osobností Napoleon, „světový duch na koni“. Hegel se domníval, že jedinec může zosobňovat ducha doby, zeitgeist, a ani nemusí vědět, že tak činí.
Donald Trump toho k Hegelovi určitě moc neřekne, píše Rachman, ale právě on může být tím instinktivním státníkem, který si ochočí i zosobňuje síly, aniž by jim pořádně rozuměl.
Francouzský prezident Emmanuel Macron, i když je vzdělaný, je zosobněním upadajícího řádu, srovnává Rachman. Co by řekl takový budoucí historik o historické postavě Donalda Trumpa?
Jednak to, že rozbořil konsensus elit ohledně vytváření vztahů Spojených států se zbytkem světa. Předchozí prezidenti, myslí si Rachman, buď popírali erozi americké moci, nebo se ji snažili zvládat. Trump naopak americký pokles přiznává a snaží se ho zvrátit. Jeho metodou je přímější a brutálnější použití americké síly a snaha změnit pravidla ve prospěch Ameriky dřív, než bude moc pozdě.
Trump se také „rozhodl“, že globalizace, vřele přijímaná jeho předchůdci, je „hrozný nápad“, oslabuje americkou relativní sílu a snižuje životní standard Američanů. Po třiceti letech stagnace mezd není divu, že obyčejní lidé tuto zprávu přijali dobře. Trump není zdvořilý ani noblesní, takže vyhrožuje a šikanuje přátelé i nepřátele.
Jeho instinkt mu říká, že svět je místo hry s nulovým součtem, takže mocnější a bohatší Čína je zlou zprávou pro USA. Proto je prvním prezidentem, který se snaží zablokovat čínský vzestup – je to zvrat v 40 let trvající americké zahraniční politice, která se naopak snažila Čínu začlenit do Amerikou vedeného řádu.
Co se domácí politiky týká, nejspíš si budoucí historici všimnou, že Trump jako první zaregistroval obrovskou propast v názorech amerických elit a veřejnosti – imigrací počínaje, přes obchod až k identitární politice. A jako kandidát na prezidenta těchto rozdílů perfektně využil. Trump řekl a dělal věci, které běžní politologové považovali za politickou sebevraždu. Jenže jeho politické instinkty byly lepší. Navzdory svému věku si osvojil nová média a využil je šikovněji než jakýkoliv jiný politik.
Jiná otázka ovšem je, zda jeho radikalismus dojde úspěchu?
Z jeho perspektivy to vypadá slibně. Americká ekonomika „jede“, čínská zadrhává. Změnil politické složení amerického Nejvyššího soudu. Kanada a Mexiko se poddaly jeho tlaku a přistoupily na změnu obchodních dohod, další američtí spojenci je budou zřejmě následovat. Trump má dobré šance na znovuzvolení v roce 2020, myslí si Rachman.
Rachman přiznává, že on sám je představitelem establishmentu, takže si myslí, že Trump selže. Jeho obchodní války nakonec nejvíc poškodí USA. Americká ekonomika se přehřeje. Když budou USA ohrožovat spojenecký systém, bude americká síla erodovat ještě rychleji. A Trumpův instinktivní styl může vést i k obrovským chybám, třeba k válce s Čínou, Ruskem či na Korejském poloostrově.
Ale ani taková chyba a katastrofa nezmění nic na tom, že Trump si může nárokovat historické prezidentství. Trump si myslí, že velikost spočívá v tom, že vyhráváte. Ale Hegel tvrdil, že pro velké historické postavy to většinou skončí špatně: zemřou brzy jako Alexander Veliký, jsou zavražděni jako César, nebo dopraveni na Svatou Helenu jako Napoleon – což by mohlo potěšit četné Trumpovy nepřátele.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.