Finský experiment byl zaměřen na aktivaci, ne na transformativní potenciál tohoto nástroje.
Jurgen De Wispelaere, Antti Halmetoja a Ville-Veikko Pulkka píší pro Social Europe o tom, jak dopadl tento sociální experiment.
Poslední měsíce nebyly těmto sociálním experimentům příznivé. V Ontariu byl experiment zrušen. Podobně rozhodla také finská vláda, i když zpráva byla nepřesná. Vláda se totiž rozhodla, že nebude experiment rozšiřovat na delší dobu než dva roky. Takže finská zkušenost běží a skončí na konci tohoto roku.
Zklamání týkajících se projektu je hodně. Po slibném začátku vláda premiéra Juhy Sipily ignorovala návrhy, které z experimentu vyplynuly. Projekt nebyl dobře řízen. Chyběla koordinace mezi ministerstvy, vláda měla zpoždění ve jmenování hodnotícího týmu.
Sociální politika se rozcházela s experimentováním s nepodmíněným základním příjmem. Spíše tak směřovala k aktivnímu sociálnímu systému, který vyžaduje například pracovat na částečný úvazek, nebo pak čelit snížení podpory.
Zastánci nepodmíněného základního příjmu z takového postupu byli zoufalí. Začali pochybovat o tom, zda by Sipilova vláda vůbec někdy v tématu skutečně zainteresována. Jiní chtějí vědět, co to znamená pro budoucnost, nejen u Finska.
Výzkumníci pro Social Europe ovšem upozorňují, že finský experiment nikdy nebyl příležitostí k radikální změně finského sociálního systému. Tak to nezamýšlel ani premiér, ale nebyl to ani účel experimentu.
Vláda experiment vnímala v kontextu snahy aktivovat finské nezaměstnané. V nejlepším případě by nepodmíněný základní příjem byla politika „business as usual“ jen trošku jinak postavená. Cíle premiéra Sipily byly dosti jiné než ty, které sdílejí zastánci nepodmíněného základního příjmu.
Takže ono okno příležitosti vlastně nebylo otevřené nikdy. Vždyť od počátku bylo jasné, že koaliční vláda sestává ze tří stran, z nichž dvě jsou dlouhodobě jasně nepřátelské vůči takovým sociálním experimentům, jako je základní nepodmíněný příjem.
Experiment byl silně zaměřen na aktivaci, ne na to ukázat široký transformativní potenciál tohoto nástroje. Jenže kdyby se nepodmíněný základní příjem nestal součástí této „aktivizační agendy“, pak by k experimentu nikdy nejspíš vůbec nedošlo.
Navíc je naivní očekávat, píší o poučení autoři, že politici budou prostě jen tak sedět dva tři roky a sledovat, jak funguje experiment v tak politicky sporné oblasti jako je sociální zabezpečení. Experimenty se základním příjmem jsou prostě nástroje politického procesu. Kompromisy a nejisté výsledky k tomu patří.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.