Přečetli jsme: Bývalý řecký ministr financí a ekonom Janis Varufakis se vymezil proti nápadům zavést daň z robotů, kteří mají potenciálně nahradit lidskou práci. Místo toho navrhuje zcela jiné řešení.

Ken si obstarává slušnou obživu obsluhou velkého kombajnu pro farmáře Luka. Kenova výplata generuje daň z příjmů a platby za sociální zabezpečení, které pomáhají platit státní programy pro méně šťastné členy jeho komunity. Bohužel se Luke chystá na to nahradit Kena Nexem, robotem, jenž dokáže řídit kombajn delší dobu, bezpečněji, v každém počasí a bez pauzy na oběd, dovolených nebo nemocenské, popisuje výchozí situaci Varufakis.

Bill Gates si myslí, že na to, aby došlo k zmenšení nerovnosti a kompenzací nákladů, které znamená automatizační dopady vymístění, daň z příjmu by měl platit buď Nexus, nebo by ji měl platit Luke jako robustní daň za to, že nahradil Kena robotem. A taková „daň z robota“ by měla být využita k tomu, aby financovala něco jako je univerzální základní příjem (UZP). Gatesův návrh, jeden z mnoha variací na téma UZP, nám umožňuje letmo spatřit fascinující aspekty kapitalismu a lidské přirozenosti, které byly v bohatých společnostech příliš dlouho přehlíženy.

Smysl automatizace

Smyslem automatizace je, že Nexus nebude nikdy ve srovnání s Kenem vyjednávat svojí pracovní smlouvu s Lukem. Nedostane plat. Jediným způsobem, jak simulovat daň z příjmu pro Nexa je použít Kenův polední roční příjem jako referenční mzdu a vybrat z Lukových příjmů daň z příjmu a sociální zabezpečení, které by byly ekvivalentní těm Kenovým.

S takovým přístupem jsou ale celkem tři problémy, píše dále Janis Varufakis.

Pro začátek: zatímco Kenova mzda by se s časem, kdy by byl zaměstnán, měnila, referenční mzda se nemění. Výjimkou by byla podle Varufakise libovolnost a spory mezi daňovými úřady a byznysem o určení takového příjmu.

Za druhé, příchod strojů, které řídí roboti, kteří nikdy nebyli řízení lidským způsobem znamená, že tu nebude dřívější lidský příjem, který by působil jako referenční mzda pro spočítání daní, které tito roboti mají zaplatit.

Nakonec, jak Varufakis píše, je filosoficky těžké ospravedlnit to, že Lukovi se vnutí placení „daně z příjmu“ za Nexa, ale nikoliv za kombajn, který Nexus řídí. Obojí jsou stroje a kombajn odstranil mnohem více práce než Nexus. Jediný způsob, jak ospravedlnit to, že se s nimi jedná odlišně, je to, že Nexus má větší autonomii.

Tady je další otázka: do jaké míry je Nexus opravdu autonomní v porovnání s kombajnem? Jakkoliv vyvinutý Nexus může být, jde o něm uvažovat jako o autonomním jenom a pouze v případě, že vyvine vědomí, a to spontánně nebo díky svým tvůrcům.

Jen když Nexus (jako Nexus-6 v Blade Runner) dosáhne tohoto skoku, zaslouží si „právo“ být považován za odlišného od kombajnu, který řídí. Ale potom lidstvo zplodí nový druh a hnutí za nové občanské svobody, které pak budou žádat svobody pro Nexa a rovná práva s Kenem, včetně mzdy na živobytí, minimálních výhod a osvobození.

Paušální daň z robotů?

Pokud roboti nemohou platit daň z příjmu bez toho, aby nevznikl nový potenciální konflikt mezi daňovými úřady a byznysem (doprovázený daňovými arbitrážemi a korupcí), jak je to s daní při prodeji Nexa Lukovi? To by samozřejmě bylo možné: stát by vybíral paušální daň od Luka v momentě, kdy by byl Ken nahrazený Nexem.

Gates podporuje druhou nejlepší variantu, která by učinila roboty plátci daně z příjmu. Myslí si, že zpomalení automatizace a utvoření odrazující daně by kontrovalo efektům technologické dislokace (tj. ztráty místa) je obecně rozumná politika.

Ale paušální daň z robotů by spíše vedla výrobce robotů k tomu spojit umělou inteligenci s dalšími stroji. Nexus bude více vtělen do samotného kombajnu, což by znemožnilo zdanit robotický prvek odděleně od „hloupých“ částí, které sklízejí úrodu.

Buď by musela být vynechána daň z prodeje robota nebo by musela být zobecněna do daně z prodeje kapitálového zboží. Ale představte si tu vřavu proti dani ze všeho kapitálového zboží: běda těm, kdo by umenšili domácí produktivitu a konkurenci!

Už od samotného vzniku průmyslového kapitalismu jsme byli hrozní v odlišování mezi majetkem a kapitálem, a tedy mezi bohatstvím, rentou a ziskem. To je také proč je tak složité utvořit daň z bohatství.  Konceptuální problém v odlišování mezi Nexem a kombajnem, který „řídí“ by učinil nemožným dohodnout se na tom, jak by měla fungovat daň z robota.

Univerzální základní dividenda

Nicméně proč dělat život v kapitalismu více komplikovaný, než je? Je tu alternativa k dani z robotů, která je lehce realizovatelná a jednoduchá k ospravedlnění: univerzální základní dividenda (UZD), která by byla placená z návratů celého kapitálu.

Jak Varufakis argumentuje, je si možné představit fixní částku z jmění, která jde do veřejných fondů, které následně utvářejí příjmový proud, ze kterého se platí UZD. V důsledcích se společnost stane podílníkem v každé korporaci a dividendy jsou rozděleny rovně mezi občany.

Celá společnost by měla výhodu sdílení těchto dávek. Žádné nové daně, žádné komplikace v daňových zákonech, a žádný dopad na existující fondy sociálního státu. Skutečně čím vyšší zisky a jejich automatická redistribuce skrze UZD zvyšuje příjmy, tím spíš by byly vyšší také fondy pro sociální stát. Dohromady se silnějšími pracovními právy a slušnými mzdami by ideál sdílené prosperity dostal nový život.

Zkušenost dvou průmyslových revolucí

První dvě průmyslové revoluce byly postaveny na strojích, utvořené velkými vynálezci ve oslavovaných stodolách a nakoupení mazanými podnikateli, kteří požadovali majetkové právo před příjmovým proudem, který jejich stroje tvořily. Dnešní technologická revoluce je poznamenána rostoucí socializací produkce kapitálu. Praktickou odpovědí by bylo socializovat majetková práva nad velkým příjmovým tokem, která kapitál nyní generuje.

Zkrátka zapomeňte na to zdanit Nexa nebo Luka. Místo toho umístěme část Lukova majetku ve farmě do veřejného fondu, který potom bude utvářet univerzální platby pro každého. Vedle toho, musíme legislativně zlepšit platy a podmínky pro každého člověka v zaměstnání. Naše daně dají Kenovi dávky v nezaměstnanosti, garantovanou placenou práci v komunitě nebo nový trénink.