Poslední vývoj ukazuje na to, že Emmanuel Macron zůstává politicky oslabený a izolovaný doma i v Evopě.
Článek agentury Bloomberg dramaticky líčí, jak kolem francouzského prezidenta krouží političtí supi, ohrožen je prý světový řád.
Ještě před měsícem Emmanuel Macron plamenně hovořil o globalismu a tvrdil, že nacionalismus je zrada patriotismu.
Pod tlakem létajících kamenů a nasazení slzného plynu se Macron podrobil žlutým vestám. Byl to moment vystřízlivění pro ty, kteří jsou proti revoltám zosobněným Donaldem Trumpem.
Evropa zažila hodně kritických chvil, od řecké dluhové krize až po protesty proti imigrantům a samozřejmě Brexit. Ale málokdy tolik supů kroužilo kolem jednoho lídra a s takovými sázkami pro světový řád.
Polsko má pravicové a nacionalistické strany, maďarský premiér chce vzpouru v parlamentních volbách, Itálie jde do střetu s Evropskou komisí. Angela Merkelová jako hlavní hasič požárů je na odchodu, pak to měl být Macron, kdo bude držet liberální demokracii, říká Bloomberg. Jenže Merkelová byla podpořena domácí silou, kdežto ta francouzská moc pevně nevypadá.
Nicholas Dungan z Atlantické rady říká, že „nemůžete řečnit o bránění mezinárodního řádu, když vaše popularita doma je 20 % a na ulicích jsou protestující. Je pak těžké získat zpět důvěryhodnost.“
Jaký je to rozdíl oproti 11. listopadu, kdy si světoví politici připomněli konec I. světové války. Macron vyzdvihl nutnost globální kooperace, zatím Trump vypadal izolovaně. Rozdělení Evropy bylo markantní, protože polská vláda pochodovala Varšavou s pravicovými skupinami. Ale Macron stál jako evropský státník, líčí Bloomberg.
Oponenti Trumpova nativistického stylu a protekcionismu mají problém, není tu nikdo další, kdo by tuto roli mohl hrát. Macron chtěl pracovat s Merkelovou a přátelskou vládou v Římě, snažil se spřátelit s Trumpem. Trump ho ignoroval a odhodil íránskou jadernou dohodu a Pařížskou klimatickou dohodu. A nezapomněl mu tweetoval, že jeho daň, která měla zvýšit ceny paliv je důkazem, že on Trump měl pravdu.
Merkelová bude jistě nahrazena novým předsedou strany, což bude téměř jistě někdo podstatně méně žhavý do evropských témat. Itálie si zvolila v březnu euroskeptickou vládu.
Macronovy ambice byly zeslabeny děním v Německu. A je oslaben, image Francie dostal velkou ránu. Popularita klesá, což odpovídá jeho změnám v pracovním a daňovém právu. Jeho politiky jsou vnímány jako výhodné pro bohaté, francouzští voliči považují bývalého bankéře za arogantního.
A pak dorazily žluté vesty. Protestní hnutí zdola naštvané jeho environmentální politikou, nakonec se ale přerodilo ve vztek nad rostoucími životními náklady a snižujícími se službami v malých městech a na venkově.
A pak požadavky protestujících rostly. Někteří chtějí obnovit daň z bohatství, zvýšit penze a minimální mzdu, snížit platy politiků. A samozřejmě nechybí výzvy k demisi Macrona a nahrazení Národního shromáždění „radou lidu.“ Až tři čtvrtiny Francouzů tyto požadavky podporuje.
Macron vždycky tvrdíval, že mu na průzkumech popularity nezáleží. A volby ho čekají až v roce 2022. Opoziční strany mohou chtít vyhlásit nedůvěru, ale nic to nezmění.
Ale jsou tu evropské volby a pak řada místních a regionálních voleb. Ty by se mohly stát určitým referendem o jeho politice. Výsledek evropských voleb ukáže, zda bude mít Macron možnost zavést další ekonomické reformy.
Macron ustoupil, ale i tak žluté vesty řekly, že od blokád neupustí. Nemají žádnou formální organizaci jako mají Italové Pět hvězd. Podobné protesty se začaly šířit do Belgie a Nizozemska.
Většina členů žlutých vest budou volit buď Marine Le Penovou, nebo levicového Melenchona.
Ale ani jeden z nich není obhájce integrity EU.
Pokud někdo z nich uspěje v evropských volbách, pak bude mít Macron se svou agendou, tak pro Francii, tak tou širší, problém. Bloomberg uzavírá, že z toho všeho vychází Macron velice oslabený a izolovaný. Doma i v Evropě.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.