Jiří Švestka píše o tom, že celoplošné zavedení poukázek pro lidi v hmotné nouzi jim v praxi život o dost zkomplikovalo.
Je to už více než rok, co materiálně nejslabší a nejohroženější, kteří se ocitnou v hmotné nouzi, pobírají část příspěvku na živobytí místo peněz v poukázkách. Tyto poukázky slouží výhradně k nákupu potravin, základních hygienických potřeb, oděvů a lékárenského zboží.
Jako důvod zavedení těchto poukázek se uvádí fakt, že příjemci by mohli příspěvek na živobytí využívat k nákupu alkoholu, cigaret či je prohrát v hracích automatech.
Došlo tedy k situaci, že stát všechny občany v hmotné nouzi plošně považuje za konzumenty alkoholu, kuřáky nebo patologické hráče. Zavedením těchto poukázek došlo prakticky k tomu, že nejslabší mají ještě menší prostor ve svém už tak napjatém finančním manévrování a u některých může hrozit i fatální sociální vyloučení. Uvedu modelovou situaci, kdy člověk dostane maximální část dávky v poukázkách, aby to bylo snadno pochopitelné.
Existenční minimum je definováno jako minimální hranice peněžních příjmů, se kterou lze podle výkladu zákona přežít. Tato hranice je stanovena částkou 2200 Kč. Člověk, který je příjemcem existenčního minima může dostat až 65 % této částky v poukázkách. Disponuje tedy hotovostí 770 Kč měsíčně, tedy sumou, která by nemusela stačit například ani zámečnické pohotovosti při zabouchnutí dveří od bytu, což je věc, která se prostě může přihodit. Už vůbec nemluvě například o návštěvě zubaře.
U zbylých poukázek v měsíčním rozpočtu vzniká ale další problém, a to ten, že neplatí ve všech obchodech. Potraviny za ně nezakoupíte například v Bille, Lidlu, Kauflandu, Globusu. Často je tedy takový člověk nucen za nákupem základních potravin cestovat. A to i ve velkých městech. V Praze je tedy nutné v takovém případě připočíst k nákupu minimálně 48 Kč za jízdné. Za poukázky si lístek člověk v hmotné nouzi nekoupí, musí využít hotovosti.
Rapidně se snižuje i manévrování v tom, jak ušetřit. Například v Albertu, kde poukázky platí, jsou slevy na potraviny s končící dobou spotřeby 30 %, v některých Kauflandech dosahují i 80 %. To jsou věci, které člověk s existenčním minimem (nejen) samozřejmě řeší a v jeho rozpočtu jsou opravdu nezanedbatelnou položkou. Další nevýhoda poukázek pro nejslabší je ta, že nutí k vynucené spotřebě. Při hodnotě poukázky 50 Kč si nekoupíte věc za 39 Kč, ale něco si k nákupu přihodíte.
Dále mají poukázky oproti penězům omezenou platnost, může tedy koncem roku opět dojít k další nucené spotřebě, protože poukázky jinak prostě propadnou. Pokud takového člověka v jednom měsíci postihne nenadálý nutný finanční výdaj, je zde vysoké riziko, že mu do zaplacení nájemného bude chybět finanční hotovost, zbylé poukázky mu bohužel nepomohou, a je tu tedy další riziko vážných problémů souvisejících s bydlením.
Aplikováním poukázek na částku existenčního minima došlo objektivně k tomu, že příjemce má na život méně prostředků, než jsou minimální prostředky k tomu, za co se dá podle výkladu zákona v České republice přežít. Papírově částka 2200 existenční minima zůstává stejná, reálně v praxi se snížila o desítky procent.
Život se značně komplikuje i těm, kteří si příspěvek na živobytí ve výši životního minima (3410 Kč) odpracují formou veřejné služby. Také v tomto případě je realizován systém poukázek, který se aplikuje i na bonus, když si člověk odpracuje více hodin. Takový člověk se na výkon veřejné služby většinou nějak dopravuje, takže mu vzrůstají náklady, lístky si za poukázky taktéž nekoupí. I zde došlo pro příjemce pomoci reálně ke snížení částky. V tomto případě životního minima.
Úředník měl již dříve pravomoc při podezření na zneužívání dávek vyplatit část dávky v poukázkách. Zavedením tohoto pravidla celoplošně došlo k tomu, že stát nerespektuje presumpci neviny. Opravdový alkoholik prodá poukázky pod cenou a pít bude stejně dál. Úředníci mají s agendou poukázek další práci. Délka čekání na úřadech se prodloužila někde až o hodinu. Stát má výdaje navíc. Výroba poukázek něco stojí, provize pro obchodníky taktéž.
Reálně byla díky dalším nákladům pro příjemce snížena částka existenčního minima, což může mít fatální celospolečenské následky.
Celá záležitost ohledně poukázek tak nakonec nejvíce vyhovuje soukromé firmě, která poukázky pro státní správu dodává a tiskne.