Ćínský premiér Li Kche-čchiang se snaží o citlivý balancující ekonomický přístup à la Cirque du Soleil.
William Pesek píše pro Asia Times , že čínský premiér musel uznat, že Čína se nachází ve vážném a komplikovaném prostředí. Hlavní je samozřejmě obchodní válka vedená USA. Proto Čína vytváří ekonomický stimul, aby svůj růst udržela mezi 6-6,5 %, i tak se jedná o nejnižší růst za poslední tři desetiletí.
Fiskální deficit se zvýší na 2,8 % HDP, což je stále pod mezinárodním standardem, který Peking chápe jako 3 %, daně se také budou snižovat. Peking se ovšem snaží stimul naaranžovat co možná nenápadně, hlavně operacemi mimo rozvahu, tedy vydáváním dluhopisů lokálních vlád.
A právě na tyto zvláštní operace, ve kterých lokální vlády používají speciální „finanční nástroje“, nedohlédne oko Fitch či Moody´s.
Prezident Si ovšem z nižšího růstu není nadšen a Čína takový stimul pod Trumpovým tlakem potřebuje. Růst Číny za rok 2018 dosáhl 6,6 %, což byla nejnižší úroveň od roku 1990 (ovšem z jaké úrovně – při posuzování dynamiky růstu se nebere v úvahu, z jaké základny růst vychází a jak „velký“ je pak v absolutních číslech, pozn. redakce).
Místní politici chtějí dosahovat nadprůměrných temp HDP. Chtějí mít další Šenzen, dálnice, mezinárodní letiště, univerzity…
Ale toto dluhové financování samozřejmě vzbuzuje i obavy, tvrdí Pesek. Oficiálně mají místní lídři povolení vydávat dluhopisy „zvláštního typu“ až za 320 mld. dolarů. Ale bude to určitě mnohem víc. 80 % modernizace infrastruktury bylo v roce 2018 financováno právě tímto způsobem, píše Pesek.
Tato strategie je tak trochu tanec mezi vejci. Je to naděje, že projekty budou generovat dost peněz na to, aby se splatila jistina i úrok. A samozřejmě za předpokladu, že Trump ustoupí a nechá obchodní války.
Trump se ovšem děsí tržní volatility a dopadu na jeho popularitu. Zdá se, že chce mít dohodu s čínským prezidentem. Asii by to potěšilo, protože takto je v pozici toho, kdo sbírá kolaterální škody. Trumpova cla možná míří na Čínu, ale poškodí hromadu zemí od Jižní Koreje po Singapur.
Jenže nikdo neví, co Trump udělá příště. Lhůta 1. března prošla, ale jeho skandály na domácí půdě ukazují, že vyhlídky nemá ideální. On sám vnímá obchodní akce jako nejlepší znamení, že jeho politika boduje. Takže ani Čína, ale ani Japonsko nejsou „v suchu“.
Stabilní čínský růst by uklidnil nervy celého regionu. A přesně o to se snaží čínský prezident Si.
Jenže to znamená ono citlivé balancování na hraně, poprat se s tunou konfliktních sil. Je tu globální růst, který zpomaluje. Je tu potřeba zvládnout možné bubliny v dluhu, úvěru a aktivech. Je riziko finanční krize pro Čínu zažehnáno, ptá se Pesek.
Expanze na úvěr může skončit hodně špatně, stačí se podívat na Japonsko v 80. letech, na rozvíjející se Asii v 90. letech, či na Evropu, která jde od krize ke krizi.
Čím ale Čína roste rychleji, tím méně se toho dělá pro rekalibraci růstových motorů – od exportu ke službám.
Začíná velkolepé představení Cirque du Soleil, made in China, hlavně se nedívejte dolů.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.