Nákup ruského systému S-400 naznačuje, že obě země nesdílejí stejné strategické zájmy a stejné vnímání hrozeb.
Do nedávna se Spojeným státům a Turecku dařilo nacházet společnou řeč i navzdory rozdílným názorům. Jenže v poslední době je stále patrnější, že obě země rozděluje odlišné vnímání hrozeb a svoje partnerství už nechápou jako danost, uvádí odborník na bezpečnost Ömar Taşpinar svůj text na stránkách Asia Times.
Pro USA je zvláště problematické, že Turecko se vojensky sbližuje s Ruskem. Rozhodnutí Ankary pořídit si ruský protiraketový systém se může stát historickou chybou s důsledkem ne menším, než je změna paradigmatu.
Pokud Turecko od Ruska skutečně převezme systém S-400, míní autor, důsledkem bude, že nezíská americká bojová letadla typu „stealth“ F-35. Kromě toho bude čelit americkým sankcím v rámci amerického zákona CAATSA.
Turecko má začít ruský systém instalovat letos v říjnu. Washington stále doufá, že by Ankara mohla změnit názor a pořídit si namísto toho protiraketový štít americké výroby. Turecký prezident a jeho vláda už ale prošvihl první lhůtu k rozhodnutí, zda k nákupu amerického systému dojde. Druhá, definitivní lhůta uplyne na konci března.
Erdoğan nákup amerického systému neodmítl veřejně, ale opakovaně také prohlásil, že se ruského S-400 nevzdá. „Dohoda je hotová, není cesty zpátky“. V odpovědi na to, že by dokončení nákupu mohlo vést k sankcím vůči Turecku, Erdoğan řekl, že by jeho země mohla začít uvažovat o nákupu efektivnějšího zařízení ruské výroby, systému nové generace S-500.
Hlavní americkou obavou je, že by letadla F-35 v kombinaci se systémem S-400 mohla ztratit svoji technologickou převahu. To by se dotklo celého NATO, protože tato bojová letadla jsou součástí jeho vojenského vybavení. Ruský systém má vysoce výkonný radar schopný sbírat elektronická data a zřejmě by mohl informace získané o letadlech tajně předávat Moskvě.
Turecko zdůrazňuje, že ruští inženýři se na instalaci systému nebudou podílet a že systém nebude napojen do sítě NATO. Navíc zaznívá i argument, že turecká strana přepíše operační protokol systému, takže ten nebude schopen předat žádné informace Moskvě.
Nic z toho ale Washington neuspokojuje a velení NATO nedoporučuje, aby k prodeji letadel F-35 Turecku došlo. To ovšem, jak dodává autor dále, bude jen jeden z důsledků. Tím druhým budou americké sankce proti Turecku na základě amerického zákona, které poškodí americko-tureckou obranou spolupráci jako celek.
Vznikající krize má potenciál změny paradigmatu ve vztazích mezi Tureckem a USA. Je už vidět, že turečtí a američtí vojáci se navzájem nechápou jako partneři. Nákup ruského systému S-400 je příznačný pro mnohem širší geopolitickou kategorii: obě země nesdílejí stejné strategické zájmy a stejné vnímání hrozeb.
Noční můrou turecko-amerických vztahů se stala Sýrie. USA považují Turecko za spojence džihádistů v Sýrii, zatímco Turecko vidí USA jako spojence kurdských „teroristů“, takže obě země zde aktivně pracují proti sobě.
Ankara zcela jistě dobře ví, že podle USA představuje největší hrozbu pro stabilitu Evropy a budoucnost NATO Rusko. Prezidenta Erdoğana ale straší jiné dvě velké hrozby jeho režimu: Fethullah Güllen, stále pobývající v USA, a kurdský nacionalismus. Odsud pramení také vnímání USA jako nepřítele.
V toxickém prostředí se vztahy USA a Turecka stále zhoršují. Dohoda o systému S-400 a zrušení dodávek letadel F-35 by mohly vést k jejich prudkému propadu, takže brzy bychom mohli psát nekrolog americko-tureckému strategickému partnerství, uzavírá svůj článek Taşpinar.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.