Téměř 80letý Nazarbajev si připravil terén pro výběr vhodného následníka. Díky zákonům si ale podrží velký díl moci i bez prezidentské funkce.
Na začátku února v hlavním městě Kazachstánu uhořely 4 děti, a to v době, kdy jejich rodiče pracovali na noční, proto děti nikdo nemohl zachránit. Případ se stal spouštěčem sociální nespokojenosti, která v zemi zraje dlouho. Do centrály vládnoucí strany Nur Otan začaly přicházet ženy, které v souvislosti s tím volaly po odchodu dlouholetého prezidenta Nursultana Nazarbajeva z postu prezidenta, uvádí svůj článek o rezignaci kazašského lídra Vjačeslav Polovinko.
Nazarbajev na projevy rostoucí nespojenosti odpověděl vůbec poprvé tím, že odvolal celou vládu. Následně sám rezignoval na úřad prezidenta, ale ponechal si pozici „věčného“ lídra strany Nur Otan i předsedy Bezpečnostní rady, která mu umožní kontrolu nad represivním systémem Kazachstánu.
Téměř 80letý prezident stál v čele země celkem 30 let, z toho posledních 10 let se v kazašské politice i společnosti diskutovalo téma jeho následníka. Nazarbajev nemládnul, sám si to dobře uvědomoval a příklady z okolních středoasijských republik, naposledy úmrtí Islama Karimova, ho vedly k tomu, aby začal jednat.
Ve volbách v roce 2015 dostal podporu 97,8 % hlasů a vzápětí změnil status Bezpečnostní rady, jejímuž předsedovi jsou nyní podřízeni všichni „silovici“ (bezpečnostní aparát) v zemi. Před rezignací se Nazarbajev stal předsedou Bezpečnostní rady a toto postavení mu dává dostatek možností k vládnutí, pozice ve vládnoucí straně mu pak umožňuje kontrolu nad parlamentem. Úřad prezidenta tedy pro něj nemá zásadní význam a stal se pro něj spíše přítěží.
V rezignační řeči Nazarbajev všechny ujistil, že nikam neodchází: „Budu s vámi až do konce, budu dál sloužit“.
Rezignace na post prezidenta je pro Nazarbajeva v první řadě způsobem, jak si zajistit čas na výběr nástupce. Ovšem podle Polovinkova hodnocení není z koho vybírat, také díky dosavadní politice samotného Nazarbajeva.
Předseda kazašského parlamentu Kasym Žomart Tokajev bude prezidentem do nových voleb. Tokajev je kádrovým diplomatem, věrným Nazarbajevovým člověkem a politikem s velkou zahraniční zkušeností, mimo jiné v OSN. Tokajevovi je ale 65 let a také představuje politika s příliš „měkkými“ metodami. Z pohledu voliče je to možná plus, ale z pohledu kazašských klanů je Tokajev vnímán jako nestabilní figura.
Na první pohled je kandidátem na prezidenta po Nazarbajevovi jeho dcera Dariga, která už si ke kazašské politice přičichla. Nyní působí jako předsedkyně senátního výboru pro zahraniční politiku a bezpečnost. Otcův odchod z pozice prezidenta rok před volbami jí dává možnost projevit se a ve volbách se legitimně stát prezidentkou země. Dostane také čas, aby očistila svoje jméno od nedávných skandálů, v posledním byla obviněna, že na účet v Rakousku vyvedla miliony dolarů.
Nazarbajevová také určitě nebude z pozice prezidenta měnit zákony ohledně statusu Bezpečnostní rady, takže svého otce nijak neohrozí.
Ovšem rok do voleb dává možnost poohlédnout se i po dalších kandidátech. Kazašská opozice v emigraci už označila za jednoho z možných následníků místopředsedu Bezpečnostní rady Samata Abiše, který je zároveň synovcem prezidenta. Nedávno mu bylo 40 let. Opozice v této souvislosti hovoří o variantě „kazašského Putina“. S tím rozdílem, že Abiš je veřejně zcela neznámý. Je tu ale i jiný problém: k moci by se dostal fakticky silovik, což Nazarbajev nechce. Abišev u moci s sebou nese možnost vzniku diktatury, ne relativně měkkého autoritářství, míní dále autor.
Další možnosti nejsou moc pravděpodobné. Nicméně ten, kdo se stane prezidentem Kazachstánu po Nazarbajevovi, bude muset být projednán s Ruskem, Čínou a se Západem. Všichni jsou pro Kazachstán důležití.
Je tu ale i další faktor: rostoucí národní vědomí, hraničící s nacionalismem, se kterým Nazarbajev vždy pracoval, i když zdůrazňoval, že sousedství s Ruskem je „dané bohem“. Občas si pohrával se sinofobií, ale nebál se občany ponoukat, aby se učili čínsky. Nazarbajev má rád Západ, ale kritizoval ty, kteří se mu chtějí příliš podobat s ohledem na demokratické hodnoty. To je podstata Nazarbajevovy zahraniční politiky mnoha vektorů. Pro všechny bude lepší, když se na ní nic nezmění.
Nazarbajev se zapsal do dějin tím, že z postu prezidenta odešel dobrovolně. Tento krok bere půdu pod nohama jeho politickým protivníkům. Navíc se ale zbavil odpovědnosti za dramatické události, které se za jeho prezidentství staly, jako byl nárůst kriminality nebo terorismus na severozápadě země.
Na odchodnou Nazarbajev připravil dárek matkám s mnoha dětmi. Podepsal dekrety, které poskytnou asi 500 miliard rublů na sociální výdaje. Jako vrchní arbitr a „První prezident“ bude Nazarbajev dohlížet, nejen aby elity žily jako předtím, ale i na to, aby obyčejní lidé nepřicházeli o děti kvůli stále větší chudobě. Nicméně na další reformy, kromě těch sociálních, se Nazarbeaev nechystá.
Po Nazarbajevově rezignaci v Kazachstánu znovu zablokovali Facebook. Média v zemi budou i nadále muset pracovat v omezujícím prostředí, kritizovat vládu se nevyplatí, chodit na mítinky postrádá smysl, opozice bude i nadále za hranicemi země anebo ve vězení. Nazarbajev si přesedl na jiné křeslo, ale Kazachstán má zůstat sedět na místě.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.