Je na čase, aby toto zombie vydechlo naposledy, protože jeho oživování má svoje limity.
NATO neumírá, NATO je prakticky zombie, které periodicky oživují prostřednictvím nejrůznějších metod woodoo kouzel, napsal v úvodu svého článku bývalý americký voják a odborník na bezpečnost Douglas Macgregor.
Připomínáme čtenářům, že sledujeme různé názorové trendy ve světě a snažíme se nabízet pohledy na jeden problém z různých úhlů a nikoliv jen potvrzovat jeden názor. Jiná názor si můžete přečíst zde. Poznámka redakce
Oživování NATO má svoje limity, protože i zombie nakonec zemřou. Takže je těžké pochopit, proč Gruzie, malá země na Kavkazu, tak tvrdě lobuje za členství. Macgregor uvádí, že po tom, co SSSR zmizel jako hrozba, stálo NATO před otázkou, jak pokračovat dál. Jako formu oživování uvádí války v Jugoslávii mezi roky 1994 a 1999 a rozšíření NATO na východ před 20 lety. Kdo by si nepřál přímou linku do Washingtonu, která slibovala americkou vojenskou asistenci proti ruské hrozbě, o které věřili, že se nevyhnutelně vrátí.
Roli hrála i domácí politika. Prezident Clinton vedl kampaň za znovuzvolení, když začal prosazovat východní rozšíření. Mělo souvislost s hlasy Poláků a Východoevropanů na americkém středním západě.
Je záhadou, proč nebyly splněny sliby dané Michailu Gorbačovovi, že NATO se východním směrem rozšiřovat nebude. Proč byl tento strategický slib vlastně ignorován?
Na začátku 90. letech ruská hrozba neexistovala a nikdo ani neočekával, že by se vrátila. Prezident Clinton a senátoři, kteří dohlíželi na americkou zahraniční politiku, byli hypnotizováni představou, že budou stát na správné straně dějin a vyhlídkou na dary pro kampaň. Jediný, kdo měl o rozšíření NATO zájem, byl vojenský průmysl, protože rozšíření znamenalo příslib prodeje zbraní, takže společnosti v USA, mezi nimi například Lockheed, za rozšíření lobbovaly.
Po roce 2001 v USA mohlo být a také bylo téměř cokoliv viděno jako existenční hrozba – islámský terorismus, Čína, Írán, Venezuela, Kuba a nakonec od roku 2012 i Rusko. Zvyšoval se obranný rozpočet USA i přítomnost amerických vojáků v Africe, na Blízkém východě, Asii a ve východní Evropě. Na konci prvního termínu prezidenta Obamy došli v Moskvě k názoru, že expanze NATO spolu s americkou přítomností v Afghánistánu a na Blízkém východě je neudržitelná.
Ruský pocit nejistoty má hluboké kořeny a je pro něj charakteristická mentalita obležené pevnosti, kterou sdílí i Vladimir Putin. Ruský prezident posílil kontrolu nad společností pomocí zákonů a způsobu vládnutí, které urážely západní pocity, ale Putinova politika pomohla Rusku zvládnout tlak sankcí. Ruská ekonomika zaostává, ale vojensky země posílila.
Putinova paranoia vedla některé pozorovatele k domněnce, že se Rusko chystá na vojenský střet se Západem. Macgregor to považuje za přehnané, i když by bylo chybou předpokládat, že Putin nebude chránit ruská práva na své polokouli.
Vstup Gruzie do NATO (článek tak reaguje na návštěvu generálního tajemníka NATO v Gruzii před několika dny – pozn.red), píše dále, se bude podobat příkladu Černé Hory a většiny členů NATO, kteří nejsou spojenci, nýbrž vojenskými protektoráty Spojených států. Prezident Trump by měl členství Gruzie odmítnout – tedy pokud nechce, aby v Moskvě došli k názoru, že Gruzie se má stát nástupištěm útoku Západu na Rusko nebo Írán.
Je čas, píše se v závěru článku, aby zombie NATO vydechlo naposledy. Generál de Gaulle měl pravdu: „Anglie je ostrov a Spojené státy nejsou v Evropě“.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.