Ian Quigley reaguje na popularitu seriálu o královně Viktorii. Vysvětluje, že v Irsku z dobrých důvodů královna Viktorie zrovna populární není.
Oficiální pohled na přísnou dámu, kterou nebylo snadné pobavit, je že byla „matkou“ svým poddaným. Ať už byli v Británii, nebo v dálkách impéria, nad kterým sluncem nikdy nezapadalo. Tento její „image“ jakési královské „matky vlasti“ se týká její starosti o to, jak se daří oněm nešťastným poddaným. Za její éry by bezesporu tento pohled nebyl zpochybňován a i dnes je dost historiků, kteří se rádi nechají pochválit od establishmentu (a jedním okem směřují k nějakému tomu rytířskému titulu nebo jiné pochybné „poctě“) a kteří ji budou označovat za moudrou vládkyni.
Tento článek si neklade za úkol klást vedle sebe argumenty proti a pro královnu Viktorii. Spíše shrnuje, jak královnu Viktorii vidí irský lid.
Irský tisk si dal záležet na tom, aby o přivítání královny Viktorie v roce 1849 informoval s nadšením. Byla to ovšem doba, kdy velký hladomor stále trval (1845-1852). Královna Viktorie byla obviňována, že neudělala vůbec nic proto, aby zmírnila utrpení hladovějící populace.
Nejenže ani ona a ani další součásti establishmentu nehnuli ani prstem, aby pomohli, naopak, ještě byli schopni na takovéto situaci vydělat. Trvali totiž na exportu potravin (obilniny, dobytek) z Irska i v dobách toho největšího hladomoru.
Vlastníci půdy byli v té době obvykle Angličané a nedělalo jim žádné problémy své nájemníky vyhnat z půdy, když se jim nepodařilo zaplatit nájem. Oblíbené bylo zejména tzv. „rack-renting“, neboli vyšroubování ceny nájmu tak vzhůru, že poddaní nemohli platit a byli ze své půdy vyhnáni.
Establishment, jemuž vládla královna Viktorie, tento systém bránil tím, že poddaní jsou příliš líní na práci, a proto přišli o půdu.
Královna Viktorie také prohloubila diskriminaci v tom smyslu, že protestanti většinou anglického původu měli přístup k nejlepšímu vzdělání a práci. Rodilí Irové, katolíci, tyto možnosti neměli, což dále vyústilo v masovou emigraci do USA, Kanady, Austrálie, Argentiny a dalších zemí.
Královna Viktorie věru irskému lidu nedala moc důvodů k tomu, aby byla milována. Pro ně byla, podobně jako i ostatní britští monarchové, prostě cizí hlavou státu, který vpadnul do Irska a využíval jeho přírodní zdroje, zatímco vykořisťoval jeho lid.
Z irského pohledu se proto zdá být nepochopitelné, jak často naivní cizinci i někteří Angličané obdivně hovoří o královně Viktorii a celkově o britské aristokracii.
Měli by se více zamyslet nad tím, jaký dopad má chování monarchů a aristokracie celkem na život obyčejných pracujících lidí, mezi které patříme.