Popisovat dnešek prostřednictvím pojmů z minulosti je neadekvátní. Dnešní společnost se od té na začátku 20. století liší.
Dnešek je odlišný od minulosti, uvádí svoji esej známý ekonom Branko Milanović, a připomíná varování Karla Marxe ohledně tendence vypůjčovat si pro popis nové historické situace jazyk minulosti.
Čtení knihy Georgese Sorela Reflexions on Violence z roku 1907, pokračuje Milanović, je ukázkou toho, že dnes žijeme v jiných časech, navzdory tvrzení mnohých. Svět se značně změnil. Sorel například sleduje tři hlavní hybatele ve společnosti: třídní boj, vedený organizovaných proletariátem, národní boj, který byl podporován nekompatibilními cíli nacionalistických elit a užití násilí jako legitimního politického nástroje. Lze sem pohodlně zasadit fašismus nebo sovětský komunismus, míní dále ekonom.
Jestliže dnešní kritici populistických hnutí od Švédska až po Maďarsko rádi užívají slovo fašismus, Sorelova kniha ukazuje, jak moc se tehdejší doba liší od dneška.
Sorel ve své knize zpracovává tři hlavní témata. Je to třídní boj, který podle Milanoviće z dnešního světa vymizel. Lidé se potřebují i nadále odlišovat podle postavení ve výrobním systému, ale třída není politicky udržitelné dělení.
Odbory a generální stávky dnes upadají. Odbory mají problémy s organizací rozptýlených pracovníků a nejsilnější jsou ve státním sektoru, ne v soukromém. Generální stávka je slovo mizející z dnešního politického slovníku.
Milanović například považuje katalánské stávky za cosi spíše „rituálního“, týkají se mála lidí, jejich dopady jsou mizivé.
Nacionalismus ovšem naživu je, míní Milanović. Nikoliv však ve formě toho fašistického či Sorelova nacionalismu. Dnešní nacionalismus v EU proti sobě nestaví dvě vládnoucí třídy velmocí, je to nacionalismus nespokojenců stojících proti městským elitám a migrantům. Je škodlivý, ale méně nebezpečný než ten ze začátku 20. století, píše dále.
Je to nacionalismus obranný a defenzivní, chce chránit hranice proti migrantům z Afriky. Je to nacionalismus „lůzrů“, těch, kteří ztrácejí. Milanović ale odlišuje situaci tří hlavních jaderných velmocí USA, Ruska a Číny, kde jde o válečnický nacionalismus, jak míní.
A konečně otázka násilí v politice, kdy je současnost nesrovnatelná s minulostí, s dobou například právě Sorelovou. Politický systém dneška je velmi flexibilní a odolný, takže v něm nemá násilí jako legitimní politický nástroj místo.
Je tak dobře vidět, míní Milanović, odlišnost minulosti a současnosti a problematičnost srovnávání. Zdrojem neklidu je neznámé, které současnost doprovází vzhledem k rekonfiguraci politického prostoru odrážející společenské změny (globalizace, úpadek odborů, komodifikace soukromého života, enviromentální vědomí apod).
Podle autora je dnes pravo-levé spektrum v politice nefunkční, dnešní hranice rozděluje ty, kteří mají prospěch z otevřenosti a ty, na které se zapomnělo a byli ponecháni sami sobě: neoliberální městská buržoazie proti lidem spojeným s národním způsobem života. Nejde ale o ekvivalent konfliktu mezi fašisty, komunisty a liberály.
Je tu potřeba nové politiky a používání starých a neodpovídajících pojmů, hlavně s cílem očernit oponenty jako fašisty, nedává smysl. Ti, kdo tak lehce mluví o fašismu, by si ho měli podle Milanoviće dobře nastudovat a k popsání současnosti najít lepší pojmy. Ty staré nejsou adekvátní.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.