Náš severoamerický spolupracovník Stanislav Perkner se zamýšlí nad některými z příčin další vlny hromadných vražd v amerických městech, k níž došlo o minulém víkendu.

Před sedmi lety potřeboval střelec v connecticutské obci Sandy Hook necelých pět minut, aby zavraždil dvacet školáků a šest dospělých. Před dvěma lety – v Las Vegas – to bylo deset minut a padesát osm obětí. Minulou sobotu se situace opakovala: v texaském El Pasu měl střelec šest minut, aby zavraždil dvaadvacet lidí. O třináct hodin později si střelba v ohijském Daytonu vyžádala devět mrtvých za necelou minutu. Víkendová bilance tak přesahuje počet třiceti obětí.

Demonstranti na adresu kongresu: Hněte sebou!

El Paso a Dayton znovu oživily celonárodní debatu o motivaci stále častějších vražedných akcí namířených proti nevinným a povětšinou náhodným obětem. Jako už mnohokrát předtím, ohlasy z pravé strany politického spektra kladou důraz na individuální patologii duševního stavu těchto zločinců. Jejich levicoví oponenti se snaží vidět obdobně patologické širší společenské rysy, které střelce inspirují, zejména rasovou nenávist, xenofobii a dostupnost automatických zbraní, a vyzývají federální zákonodárce k zásadní preventivní akci.

Demokraté zdůrazňují, že prezident Trump sice občas slovně odmítá rasistické ideje a akce, ale činí tak jen pod tlakem pobouřeného veřejného mínění. Faktem je, že prezident soustavně očerňuje hispánské a muslimské přistěhovalce a útočí na etnické menšiny. Levice mu už dlouhou dobu vyčítá, že podporuje např. prodej samopalu typu AK-15 a jeho variant, které se podobají zbraním z výbavy armádních bojových jednotek. Jeho zbrojní politika se opírá o fundamentalistický výklad druhého dodatku k ústavě a postoje všemocného Federálního střeleckého sdružení (American Rifle Association). V jednom ze svých tweetů reagujících na tragické zprávy z El Pasa a Daytonu Trump překvapivě vyzval kongresové republikány a demokraty k legislativní odpovědi – k uzákonění důsledných prověrek žadatelů o zakoupení zbraně, „možná v souvislosti s nezbytnou reformou přistěhovalecké politiky“. Tato výzva se však v později vydaném oficiálním stanovisku Bílého domu neobjevila. „Pomatená mysl plná nenávisti tiskne kohoutek, nikoli zbraň sama,“ usoudil prezident.

Jde o činy duševně nemocných… Nedělejme z toho politický problém!

Po víkendovém setkání s pracovníky FBI Trump mj. prohlásil, že „nenávist nemá v naší zemi místo… Tohle se děje po dlouhá léta. Když se podíváte na ty dva [víkendové] případy, je to také otázka duševního zdraví. Jde o duševní poruchu. Oba střelci jsou vážně mentálně nemocní“. Spolu s tím prezident poukázal na negativní vliv násilných videoher a internetem šířené nesnášenlivosti a fanatismu.

Trumpův názor podpořil o den později šéf jeho úřadu Mick Mulvaney, který označil víkendové útoky za činy „duševně nemocných… Nedělejme z toho politický problém! Jde o problém sociální, a je zapotřebí ho tak posuzovat“.

Mnozí demokraté označují odkazy na mentální poruchy za zavádějící: „Náš prezident nejen nedokáže těmto vnitrostátním teroristům čelit a odzbrojit je, ale navíc posiluje a omlouvá jejich nenávist,“ uvedl nejmladší z dvacítky prezidentských kandidátů Demokratické strany Pete Buttigieg. Jeho záměrné použití výrazu „vnitrostátní terorismus“ poukazuje na překvapivou skutečnost, že americké zákony sice definují „mezinárodní terorismus“, ale neobsahují žádnou definici jeho vnitrostátní odrůdy. Pachatelé těchto zločinů jsou souzeni podle jiných právních norem, zejména „zločinů z nenávisti“, „spiknutí“ nebo „nezákonného držení zbraní“.

Podle statistiky FBI, v osmi z mnoha případů „masové střelby“, k nimiž došlo v letech 2017 až 2019, zastávali pachatelé teorii bělošské nadřazenosti. Stejný zdroj uvádí, že od roku 2011 osoby spjaté s ideologií bělošského extremismu spáchali přinejmenším sedmnáct zločinů označených jako útok „aktivního střelce“, tj. individua „aktivně zapojeného do vraždy nebo vražedného pokusu za přítomnosti nezúčastněných osob“.

Slovo odborníků: mají duševně nemocní skloní k masovému krveprolití?

Novinářské rozhovory s odborníky na vztahy mezi duševními poruchami a zločinem naznačují, že pouze malé procento duševně nemocných má sklony k vražednému násilí; mnohem častěji jsou jeho oběťmi. Jejich jednání může ovšem ovlivnit alkohol nebo opiáty. Soudní psychiatr Michel  Stone prostudoval údaje o 350 amerických vrazích a jejich motivaci za uplynulé století a zjistil, že zhruba jeden z pěti prokazoval příznaky vážné duševní poruchy. Zbývajících 80 procent motivovaly běžné lidské problémy, včetně hněvu, osamělosti, náladovosti, zášti, závisti nebo žárlivosti.

Podle nejnovějších údajů federální vlády pociťují téměř čtyři procenta dospělých Američanů silný stres; více než osm procent dětí ve věku 6 až 17 let trpí depresemi vyžadujícími léčbu. Sebevražda je druhá mezi hlavními příčinami smrti mezi osobami ve věku 10 až 34 let; hlavní příčinou je „nezaviněný úraz“. Pokud jde o děti ve věku 10 až 14 let, výskyt sebevražd vzrostl v období let 2007 až 2017 o 190 procent.

Letošní Zpráva o duševním zdraví v USA, uvádí, že osmnáct procent dospělého obyvatelstva trpí „úzkostnými poruchami“, sedm procent „depresemi“ a dvě a půl procenta „maniakálními depresemi“. Zpráva označuje za velmi znepokojující údaj z let 2009 až 2017, podle něhož vzrostl počet depresívních jedinců ve věkové kategorii 12 až 17 let o 52 procent. Další oficiální údaje uvádějí že zhruba čtvrtina Američanů má sklony k alkoholismu; přes šest procent dospělých alkoholismem trpí.

Jak měřit životní spokojenost? Spojené státy v sousedství Belgie a České republiky

MUDr. Mary Fristadová z Ohijské státní univerzity soudí, že „přestože jsme jednou z nejbohatších zemí světa, nepatříme mezi nejšťastnější nebo alespoň nejspokojenější“. Nejnovější Světová zpráva o stavu životního uspokojení (World Happiness Report 2019), vydaná letos v březnu, se pokouší měřit pocity „šťastného života“ ve 156 zemích světa. Za uplynulý rok poklesly Spojené státy z 19. na 18. příčku – mezi Belgii a Českou republiku. Tabulku vede už podruhé Finsko, následované Dánskem, Norskem, Islandem a Nizozemskem. Tyto výroční zprávy jsou založeny na globálních výzkumech Gallupovy organizace. Berou v potaz „subjektivní pocity spokojenosti“ ve světle příjmů, odhadované délky zdravého života, sociální podpůrné sítě, občanské svobody, důvěry v politický systém a společenský altruismus.

Spoluautorem této zprávy je profesor Kolumbijské univerzity Jeffrey D. Sachs. Pokud jde o Spojené státy, poukazuje na tři dlouhodobé faktory ovlivňující setrvalé pocity (ne)spokojenosti: (1) zhoršující se všeobecný zdravotní stav společnosti, (2) rostoucí kritika společensko-hospodářského systému a (3) pokles důvěry ve státní instituce.

V letošní zprávě k tomu Sachs přidává fenomén „masových závislostí“ na digitálních médiích (a mass-addiction society).  Autor dokonce volí obrat „epidemie nezdravých návykových závislostí“, které podmiňují chování postižených, narušují jejich společenské vazby a vedou k trvalým depresím. Sachs rozlišuje dva druhy závislostí – na materiálních předmětech a na aktivitách. K materiálním objektům patří zejména drogy a alkohol. Druhá kategorie zahrnuje např. hazardní hry, internet, nesmyslné nákupy, přejídání, sex a workaholismus. Zhruba každý druhý Američan podléhá alespoň jedné z těchto závislostí. „Tyto epidemie navíc zvyšují riziko sebevražd“, uzavírá Sachs.

Pohled zdola: další zdroje každodenního stresu

Dodejme, že k pocitům životního neuspokojení a dlouhodobého stresu mohou přispívat i další reality každodenního života ve Spojených státech. Jde o jedinou hospodářsky vyspělou zemi, která nezaručuje pracovníkům dovolenou – ať placenou nebo neplacenou. Totéž platí o volnu v nemoci; v tomto ohledu jsou na tom Američané stejně jako Jihokorejci. Dvacet osm členských států Evropské unie zaručuje alespoň čtyřtýdenní placenou dovolenou. Mezi členskými zeměmi Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj nabízejí Spojené státy nejnižší minimální mzdu jako procento průměrné mzdy: 34 procent; ve Francii dosahuje tento údaj 62 a v Británii 54 procent. Amerika má v kontextu této organizace nejvíce pracovníků v kategorii „minimální mzdy“; konkuruje jí pouze Litva.