Putin svůj úkol stabilizovat zemi splnil. Nyní už nedokáže zemi nabídnout rozvoj a změny, které takový rozvoj podmiňují.
Spisovatel Andrej Stoljarov se zamyslel nad 20. výročím od nástupu Vladimira Putina do nejvyšších funkcí Ruska (nejprve premiéra, později prezidenta) a ptá se, zda Rusko „přežije“ bez současného Putina, i když se političtí technologové Kremlu snaží vytvořit dojem, že nikoliv. Článek publikujeme jako ukázku toho, jak se v současném Rusku diskutuje Putinovo následnictví a hodnotí jeho politická role – pozn.red.
Pro začátek Stoljarov píše: Potřebuje Rusko Putina nyní? Každý politik má podle něj jasně vymezenou funkci nebo úkol, který má vyřešit. Může jít o rozvoj už v daných koordinátech, překonání krize nebo reformování země v souladu s novými okolnostmi. Úkolem Putina v roce 2000 bylo minimalizovat chaos, který přinesly velké reformy, zastavit dezintegraci země, stabilizovat stát, společenské vztahy, hospodářství, vytvořit realitu, kde by byla jasná pravidla života.
Úkol byl v roce 2008 splněn a nové putinovské Rusko většinu Rusů uspokojovalo. Stabilizace bylo dosaženo, nastupoval nový úkol rozvoje. Jenže zde se ukázalo, že Putin tomuto novému úkolu nerozumí. Snad za tím byla psychologie: když je všechno v pořádku, proč to měnit. Jenže rozvoj změny vyžadoval.
Navíc se zdálo, že realita tento postoj potvrzuje: Rusko překonalo finanční krizi v roce 2008, vyhrálo konflikt s Gruzií, vznikl jediný hospodářský prostor s Kazachstánem a Běloruskem, stalo se členem WTO… a volební rating Putina v roce 2009 rostl – byl na 60 %.
Jenže absence reforem se začala projevovat na ekonomice, míní Stoljarov dále. Zpomalovala od roku 2011, i když v té době byly ceny ropy stále fantastické. A po jejich propadu, po připojení Krymu a sankcích se stěží dostala na 2,3 % HDP v posledních pěti letech.
Nejpopulárnějším slovem v Rusku se stalo teď slovo „zastoj“ – stagnace. A to jak v politice, tak v ekonomice, v krocích prezidenta i premiéra. V podstatě se nic nemění, jen zní stejné sliby od stejných osob.
Ve skutečnosti to cítí i sám prezident Putin. Už několikrát opakoval, že Rusko potřebuje „průlomy“ ve všech sférách života. Ovšem jaké průlomy míní, nebylo jasné. Pravda, určité existují – spotřební ceny, věk odchodu do důchodu a daně – zde došlo k „průlomům“, komentuje ironicky autor.
Putin jako stabilizátor nyní nemůže současnou situaci převést do režimu rozvoje.
Druhou stranou mince je pak otázka, zda bez Putina dojde k nějakému rozpadu. V Rusku se často mluví o tom, že Putin udržuje rovnováhu mezi politickými klany a že bez něj dojde k jakési „klanové válce“, která zachvátí zemi. Stoljarov to považuje za přehnané.
Válka mezi kremelskými klany pokračuje a pokračovat bude i nadále. Ovšem za poslední roky se tyto klany civilizovaly a zajímá je vlastní přežití, jsou to sice egoisté, ale ne idioti, a tak se hlavní spory budou i nadále dít v zákulisí, píše dále.
Také nebezpečí rozpadu Ruska v rámci jeho federálního uspořádání v reakci na oslabení centrální moci se zveličuje. Jistě, národní lídři v rámci federace sní o samostatnosti, ovšem dnes nejsou 90. léta a všichni to dobře vědí – v Rusku je nyní silná armáda, garda i FSB. Cena za secesi (odchod z federace) může být velmi vysoká, takže národní lídři o samostatnosti sní maximálně v noci v peřinách…
Vůbec není dobré si myslet, že s odchodem Putina dojde k nějakému oslabení vlády. Už dávno se totiž zformuloval „kolektivní Putin“ v podobě vládní elity a úředníků se středními pozicemi v hierarchii. A ti se řídí také instinktem přežití jako kremelské klany. Mimochodem, tento „kolektivní Putin“ zase tak moc netouží po tom, aby nad ním ještě stál Putin reálný, píše dále Stoljarov. Elity, zdá se, si už povídají o tom, že bez Putina na tom budou lépe. Vznikla by situace, kde by je méně ohrožovala „ztráta důvěry“ (tj. odvolání) a zvýšila by se šance na ukončení sankcí a zlepšení vztahů se Západem.
V závěru autor píše: A k čemu je teď Rusku Putin? Není tu podle něj žádný důvod k tomu, aby v čele Ruska stál právě on. Na této platformě by se nakonec vláda a lid mohly domluvit: poděkovat prezidentovi za jeho práci, vyznamenat ho řádem Za zásluhy o vlast, postavit bustu v domě, kde Putin vyrůstal, a dokonce třeba přejmenovat ulici Baskova v Petrohradu (Putin zde vyrostl) na ulici prezidenta Putina. A kdyby si Putin ještě něco dalšího přál, tak ano…
Ovšem tohle všechno je zatím jenom teoretické rozmýšlení, připouští Stoljarev. Vladimir Putin na otázku, zda se mu už nepřejídá být prezidentem, odpověděl: „Ne. Jinak bych už nekandidoval na tento termín.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.