Jan Zeman se ohlédl za polskými parlamentními volbami, které znovu vyhrála konzervativní PiS, i když ji porazit bylo možné.
Když před čtyřmi roky vyhrála polské parlamentní volby pravicově konzervativní euroskeptická strana Právo a spravedlnost (PiS) Jaroslawa Kaczyńského, tzv. proevropské strany to braly jako náhodné vybočení z trendu. Čtyři roky se prý musí protrpět. Byl to hrubý omyl. Nejen proto, že do té doby vládní Občanskou platformu (OP), vládnoucí v koalici s polskými lidovci PSL, opustil její silný, ale neustálou řevnivostí uvnitř OP unavený předseda Donald Tusk, aby se mohl stát prezidentem Evropské rady. Vážně ji tím oslabil. Nejen svou absencí v polské politice, ale také proto, že se stal symbolem stále ničivější politiky EU, s kterou zřejmě ne vždy souhlasil, ale nemohl z ní vybočit.
Polsko je již dlouho těžce rozděleno. Zejména katolický venkov a chudí mají plné zuby vlády ve prospěch bohatých, velkých měst, lezení Západu do zadku, opovrhování rodinou, školou, obcí a dalšímu tradičními konzervativními hodnotami a zavádění sem tam prapodivných reforem, jako je prodlužování věku odchodu do starobního důchodu z 65 na 67 let.
„Proevropské“ strany sice bojovaly proti PiS, ale současně se mezi sebou tvrdě bily, až málo čitelná Strana demokratické levice (SLD) sociálně demokratického typu skončila mimo parlament. Za vydatné pomoci pravicových politiků a novinářů a jí nově silně konkurující strany RAZEM podobného ražení doplatila SLD na koalici s proticírkevním hnutím Palikota. Polský volební zákon totiž žádá pro dvoučlennou koalici 8 % odevzdaných platných hlasů voličů a SLD s Palikotem získala jen 7,5 % hlasů. Se ziskem 3,6 % hlasů neuspěla i strana RAZEM. Vysoké procento propadlých hlasů voličů a volební systém, který zvýhodňuje silné strany, způsobily, že PiS při zisku 38,5 % hlasů voličů získala absolutní většinu mandátů v obou komorách polského parlamentu a mohla utvořit svou jednobarevnou vládu. PiS ale měla levicovější program než SLD, zejména ve věci slibu prosazení přídavků na děti – dávky na každé druhé a další dítě 500 zlotých (asi 3 000 Kč, tzv. 500 plus) na měsíc!
Personální změny vedení nepomohly
Demise předsedů SLD Leszka Millera a OP Ewy Kopacz těmto stranám nepomohly, protože noví předsedové nebyli schopnější. Nový předseda OP Gregorz Schetyna byl horší. Jediné poučení opoziční strany učinily v tom, že pro volby do Evropského parlamentu (EP) se sdružily v tzv. Občanské koalici, jež ale při rozdělení Polska na větší počet volebních obvodů nezabránil vítězství PiS, na mandáty absolutnímu. Občanskou koalici nešlo zopakovat u parlamentních voleb v Polsku. Sdružily se do ní jen OP, ultraliberální pravicová bankéřská Nowoczesna a Zelení. V koalici se spojily i SLD, Razem (předseda Zamberk) a Wiosna (předseda, exprimátor Slupska Robert Biedroň). V třetí koalici se spojily PSL, se silně pravicovým hnutím popového zpěváka Pavla Kukize. Samostatně kandidovala fašizující Konfederace Janusze Korwina-Mikkeho, jehož z příslušné frakce EP pro neúnosné výroky vyloučila šéfka francouzských nacionalistů Marine le Penová.
Šlo o koalice často podivné a část voličů odpuzující. Něco naznačuje i neumístění přední populární političky SLD Katarziny Pekarske na kandidátku, která pak kandidovala a byla zvolena za OP. Politický turismus je v Polsku ještě rozšířenější než v ČR. Tentokrát propadlo jen 1,1 % hlasů voličů.
Podle konečných výsledků PiS v parlamentních volbách s podporou v Polsku stále vlivné katolické církve, státní televize a rozhlasu v dolní komoře Sejmu posílila z 38,5 % na 43,59 %. Bude mít opět absolutní většinu 235 mandátů ze 460 v Sejmu. Bude tudíž moci autoritativně vládnout dál. Své předvolební sliby dané voličům před čtyřmi lety, jako snížení věku odchodu do starobního důchodu z 67 let zpět na 65 let, významné zvyšování starobních důchodů, větší podpora venkova a rodiny, zavedení přídavků na každé druhé a další dítě ve výši 500 zlotých na měsíc, reformy školství (snaha o jednotné školství), reformy soudnictví (do jaké míry šlo o boj s korupcí v soudnictví a do jaké míry o ovládnutí soudnictví zůstává otázkou), přes tvrdý odpor polské proevropské opozice a v případě reformy soudnictví i EU, splnila.
Na rozbor nejkontroverznější reformy soudnictví v Polsku si netroufám. Podle všeho se vážných chyb dopustily obě strany sporu. Jisté je, že systém, kdy policie, prokuratura a soudy jsou často nezávislé na platných zákonech a soudí nebo nesoudí i na politickou objednávku, je neúnosný. Týká se prakticky všech vyspělých států světa. Je vodou na mlýn autoritářům všeho druhu. Likviduje myšlenku právního státu, svobody a demokracie.
Výsledky polské opozice
Nejsilnější polská opoziční strana OP, podporovaná zejména polskou soukromou televizí TVN a předním deníkem Gazeta Wyborcza, získala 27,46 % hlasů voličů a 134 mandátů, Tolik zhruba dosud měla. Dosáhla toho ale v koalici s Nowoczsnou a Zelenými. Reálně tyto strany ztratily asi 6 procentních bodů voličských hlasů.
Největší zásluhu na propadu liberální pravice měl nový předseda OP Grzegorz Schetyna. Kampaň, že PiS ekonomiku Polska zruinuje (snad v reakci na starší bonmot PiS „Polsko v ruinách“), byla kontraproduktivní. PiS za pomoci jen malých zásahů do ekonomiky, pokračující konjuktury a dotací z EU relativně úspěšně rozvíjel ekonomiku Polska a zlepšoval její sociální parametry. Velké štvanice na hlavní předvolební trhák PiS – zavedení přídavků na každé druhé a další dítě ve výši 500 zlotých na měsíc (oficiálně z obavy o zdraví veřejných financí, ale Nowoczesna se netajila tím, že ty peníze se měly dát bankám) se minuly účinkem.
Přídavky na děti významně přispěly k poklesu počtu dětí vyrůstajících v chudobě z asi 32 % na 12 %. Idiotské bylo vyslovení se pana Schetyny pro přijímání nelegálních, převážně muslimských migrantů počátkem letošního léta. Polsko prý má být solidární se sebevražednou politikou vedení EU a řady starých členských států EU. Za vlastizradu se sice už dávno nesoudí ani v Polsku, ale PiS toto vyjádření ve volební kampani proti OP náležitě využila. PiS a její politice ochrany rodiny spíše prospěly i srpnové střety fotbalových chuligánů (příznivci Janusze Korwina-Mikkeho) s provokativním průvodem za povolení manželství osob stejného pohlaví v silně katolickém Bialystoku. Policie situaci nezvládla, byla řada zraněných. Polská společnost se dál polarizovala. PiS bez větší újmy přežila aféru předsedy Sejmu Marka Kuchciňského, který na útratu státu létal i s rodinou soukromě (na funkci pak rezignoval), pedofilní skandály katolické církve a další. Rozlišit ale, které aféry jsou skutečné a které vytvořené opozicí, není ani v Polsku často snadné. Zdaleka nejde jen o snahu části ekologů znemožnit zásahy proti přemnoženému kůrovci na Bělověžsku mimo národní park.
Slavit může polská sociálně demokratická levice (SLD, Razem a Wiosna), která se se ziskem 12,56 % a 49 mandáty vrací, resp. přichází do polského Sejmu. Slavit by ale měla opatrně. Před čtyřmi roky její strany získaly 11,1 % hlasů, resp. reálně jde jen o slabé posílení. Přitom trvá problém důvěry SLD v Razem, protože jeho předseda Zamberk vedl před čtyřmi roky konfrontační kampaň proti SLD, ocenil její vypadnutí z parlamentu (a vyjádřil spokojenost, že se Razem do parlamentu též nedostala). Varovné je, že někteří levicoví voliči v Praze odmítali volit levici právě kvůli Zamberkovi. Nejen předseda SLD Czarzawsky má o čem přemýšlet. Volební výsledky levice samozřejmě potvrdily známou skutečnost, že v jednotě je síla.
K poraženým polských parlamentních voleb 2019 patří nesporně PSL. V koalici s hnutím silně pravicového rockového zpěváka Pavla Kukize získala jen 8,55 % hlasů a 30 mandátů. Před čtyřmi roky získala PSL 6 % hlasů voličů a Kukiz 15 % hlasů voličů.
Do polského Sejmu se dostalo i fašizující hnutí někdejšího polského europoslance Korwina-Mikkeho s 6,81 % hlasy voličů a 11 mandáty. Jeden mandát v Sejmu je vyčleněn pro zástupce německé menšiny.
Polský senát se volí jednokolovým většinovým systémem. Ve 100 členném polském Senátu 48 mandátů získala PiS, 43 mandátů Občanská koalice, 3 mandáty PSL, 2 mandáty SLD a 4 mandáty získali nezávislí. Ke komu se nezávislí senátoři připojí, zatím není známo. Může se stát, že Senát bude zpomalovat legislativní úsilí staronové vlády PiS.
PiS bylo možné porazit
Ano, strana Právo a spravedlnost na získané hlasy voličů posílila, na mandáty oslabila, ale vládu v Polsku udrží. PiS přitom bylo možné porazit. Opozice by se ale musela oprostit od rusofobní a technokratické politiky, byť v ní byla vesměs mírnější než PiS. Musela by se postavit proti politice vysokých vojenských výdajů Polska a pro Polsko sebevražedného pozvání vojsk USA zřídit si v Polsku (a na polské státní náklady) trvalou vojenskou základnu. Stát, který má na svém území cizí vojska, není a nemůže být svobodný, o nespolehlivosti velkého bratra za oceánem nemluvě. V rámci rusofobie vláda PiS prosadila dovoz zkapalněného zemního plynu z USA za asi dvojnásobné ceny proti cenám ruskému plynu. Co by prý neudělali pro větší nezávislost Polska na Rusku! Ač to Polsku dosti pouští žilou, vládne zde spíše shoda.
Vláda PiS v roce 2016 schválila megalomanskou koncepci rozvoje vodních cest, jejíž vysoká investiční náročnost v případě její realizace přivede Polsko k bankrotu, o její dopravní nesmyslnosti a katastrofálních dopadech na vodu a životní prostředí nemluvě. Zatím je koncepce jen na papíře. Ve státním rozpočtu je v důsledku realizace poměrně nákladných sociálních programů i při pokračujícím 4 % růstu ekonomiky dosti těsno. Občasná kritika této koncepce byla hodně krotká.
PiS je zranitelná svou politikou ignorace ochrany životního prostředí. Projevuje se to nejen v politice budování vodních cest, ale také v energetice (Polsko ignoruje potřebu zásadně snižovat emise skleníkových plynů, jádro nepovažují v Polsku za dost bezpečné pro značné nepořádky v zemi a masivně rozvíjet využívání obnovitelných zdrojů paliv a energie není s to), v dopravě (mohutná výstavba dálnic mocně stimuluje prudký růst silniční dopravy a s ní i množství ekologických, bezpečnostních, energetických a dalších negativ), v přehlížení ochrany přírody (až po snahu střílet vzácné přísně chráněné zubry evropské) atd. Také zde s výjimkou střílení zubrů opozice moc nekritizuje. Rozhněvat si zbylé horníky ve Slezsku či motoristy si netroufne nikdo. Těžko to překvapí, když polští Zelení kandidují s liberální pravicí a myšlenku ochrany životního prostředí tak těžce kompromitují. Skuteční „zelení“ musí být alespoň na levém středu a pokud nepochopí, že liberální ekonomie je pro životní prostředí principiálně ničivá (podobně pro sociální oblast, což ignorují zejména politické strany hlásící se k Socialistické internacionále), těžko se ochrana životního prostředí v Polsku výrazněji zlepší.
OP dlouhodobě spravující Varšavu stihl krátce před volbami malér, když se u řeky Visly zhroutil jeden a vzápětí i druhý kanalizační sběrač, přivádějící splašky z hlavní levobřežní Varšavy na novou čistírnu odpadních vod v Bielolece na pravém břehu Visly. Splašky se musely pouštět do Visly, navíc v době absolutního zaznamenaného minima průtoku Visly. Ministr životního prostředí Polska správně zavětřil šanci opoziční OP shodit. „PiS pluje na sračkách!“ psalo se. Úspěšně. Šturmování při dokončování čistírny odpadních vod v Bielolece a jejich kanalizačních přivaděčů v roce 2012, aby nebyly ohroženy dotace z EU, přišlo Vislu draho.
Polská opozice by musela zaujmout kritický přístup k sebevražedné (například migrační, multikulti, genderové atd.) politice EU a většiny starých členských států. Kritika rostoucí zvůle vedení EU patřila k silným stránkám politiky i volební kampaně PiS.
Výše uvedených a jistě i dalších možností ale opozice proti vládě PiS nevyužila, takže by se neměla svým „nic moc“ výsledkům v letošních parlamentních volbách divit.