Veronika Sušová-Salminen píše o tom, jak facebooková „komunikace“ generuje absurdity, o kterých se pak naprosto vážně diskutuje. Například o tamponech pro muže.
Je asi dost zbytečné se dnes pozastavovat nad tím, jak fungují sociální sítě. Jeden příklad za všechny si ale neodpustím s vědomím toho, že „svět“ sociálních sítí je zkreslený a není odrazem mnohem složitějšího sociálního světa. Ovšem určité chybné praxe odhalit dovede. Na Facebooku několik dní koloval článek, který vydal Reflex s názvem: „Každý má právo menstruovat, rozhodl soud. Firmy musí prodávat tampony pro muže a další pohlaví“. Titulek je jasná cílená provokace, které jde o emoce. Na Facebooku se nad článkem rozvinula na několika místech vážná diskuze – tu podrážděná a tu ironická. Bohužel ale ukázala na to, že diskutující článek pochopili jako skutečnou zprávu. Lidé na Facebooku diskutovali především o titulku. Kdyby si článek přečetli, docela jistě by si na jeho konci všimli věty: „Divoký kačer je fake news o skutečných událostech, které se sice nestaly, ale mohly by, jakkoliv znějí neuvěřitelně. Skutečností je ale například televizní premiéra filmu Moje svoboda.“ Nebyla to pravdě odpovídající zpráva, ale to, co je známo pod jiným termínem jako „novinářská kachna“.
Je jasné, že tento divoký kačer ironizoval jinou, tentokrát skutečnou, zprávu o tom, že firma Always odstraní ze svých menstruačních výrobků ženský symbol, který působil problémy menstruujícím, kteří/é se identifikují jinak než ženy.
Jedna kontroverzní zpráva podprahově stačí k tomu, aby lidé uvěřili jiné, která je očividnou novinářskou kachnou. Jakkoliv se rozhodnutí firmy Always někomu může zdát absurdní, je neméně absurdní věřit tomu, že by soud měl rozhodovat o tom, že muži (respektive „každý“) mají (má) právo menstruovat, a zvláště pak, v to, že se musí prodávat nějaké mužské tampony. Neříkám, že neexistují menstruující „muži“ (transmuži). Nejspíš je to možné (nejsem lékař a nevím, jaký efekt mají hormonální léčby v tomto případě). Nicméně i tak je titulek Reflexu po chvilce zamyšlení zřetelně absurdní. A pokud ne, jeden klik odhalí povahu zprávy. Pokud ovšem na odkaz klikneme a text si přečteme.
Komunikace, natož nějaká skutečná diskuze, na Facebooku naprosto selhává a žádní trollové a vlivy ze zahraničí s tím nemají nic společného. Může za to pojetí informace jako instantní polévky, kterou vybalím a zaliju vodou, následně jako prefabrikát zkonzumuji. Na vině je zkratkovitost a povrchnost, kterou Facebook podporuje a jiným se ji daří úspěšně využívat (mimochodem velká část dezinformací je spíš kšeftem než jen čistě nějakou politickou misií, to ostatně platí i o informacích, kde platí reklama na prvním místě). A svoji vinu nese i “uživatel”. Stačilo by jenom při čtení titulků zapojit trochu logiku a základní mediální gramotnost: nečíst a nekomentovat jenom titulky, i když zní bůhvíjak „lákavě“. Čím lákavější titulek, tím spíš se za ním bude schovávat zcela jiný obsah a tím spíš je potřeba si obsah za titulkem ověřit. Opak vede k dalším absurditám – například k tomu, že se vážně komentuje a ztrácí čas nad něčím, co je za to vůbec nestojí.
Je tu ale ještě jedna závažnější otázka. Dnes existuje celá řada nejrůznějších organizací v boji proti dezinformacím a vytváření nejrůznějších seznamů. Řada z nich nemá hluboko do kapsy a tvrdí o sobě, že brání demokracii. Jeden velmi zběžný pohled na Facebook ale ukazuje na to, že problém je někde jinde a je mnohem hlubší.