Levicová vláda Lópeze Obradora se dlouho držela stranou. S Evo Moralesem se všechno změnilo, míní španělský list El País.
Mexiko se stává lídrem progresivní Latinské Ameriky, píše španělský deník El País, ačkoliv přesně této situaci se vláda prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora snažila doposud vyhnout. Okolnosti ale Mexiko donutily zachovat se v souladu s tradicí, kdy země udělila azyl republikánskému exilu z doby občanské války ve Španělsku i řadě uprchlíků ze střední Ameriky.
Překvapivá žádost bolívijského exprezidenta Evo Moralese dotlačila zemi k novému scénáři, kdy zvedla svůj hlas a odsoudila „převrat“ v Bolívii, zatímco většina regionu k tomu mlčela.
Mexiko se doposud v případě venezuelské krize drželo spíše stranou, přitom je jedinou z velkých zemí v Latinské Americe, která neuznala Juana Guaidó za prezidenta země. Mexiko však ani výrazně nepodpořilo Nicoláse Madura a podporovalo dialog jako řešení tamější krize. S Evo Moralesem se všechno změnilo.
López Obrador se doposud vyhýbal mezinárodnímu angažmá a nabídkám z levicového spektra. Článek uvádí, že za celý rok v úřadě se mexický prezident neúčastnil velkých mezinárodních summitů, dokonce nenavštívil ani Spojené státy.
Mexický prezident také průběžně ignoroval přátelská gesta z Madurovy strany a dokonce odmítl účast na oslavě propuštění exprezidenta Luize Inácia Luly da Silva z brazilského vězení, kterou svolal nastupující argentinský prezident Alberto Fernández a připojili se k němu exprezidenti José Munica (Uruguay), Dilma Rousseffová a další.
Mexický prezident a jeho velmi efektivní ministr zahraničí Marcelo Ebrard představují v nové politické situaci kompromis schopný sjednotit hlas Latinské Ameriky. Proti nim stojí pravicový blok, Bolsonarem počínaje a Sebastianem Piñerou konče, jehož jediným spojníkem je nenávist k Madurovi.
Článek připomíná, že Mexiko se zrovna stalo předsedající zemí seskupení CELAC (Společenství Latinské Ameriky a Karibiku), které je výsledkem práce prezidentů Huga Cháveze a Luly da Silva. To by mohlo vyústit ve srážku s Organizací amerických států, jejíž postoje Mexiko v posledních dnech silně kritizovalo kvůli Bolívii.
Ebrard ujišťoval, že politický azyl pro bolivijského exprezidenta nebude mít vliv na obchodní dohodu se Spojenými státy.
Mexický diplomatický úspěch spočívá v aplikaci slavné Estradovy doktríny, která odmítá zasahování do záležitostí jiných zemí (doktrína konkrétně odmítá pozitivní i negativní hodnocení politických změn v jiných zemích, chápe je jako narušení suverenity těchto zemí – pozn. red.). Vedle toho se Mexiko přihlásilo k tradici, na kterou je slovy svého současného šéfdiplomata hrdé: přijímá pod svoji ochranu lidi v nouzi, tak jako dříve Lva Trockého či uprchlíky za Španělska.
Moralesovův útěk z Bolívie na palubě mexického letadla ukázal i dobré naladění vztahů s Argentinou (nově zvolený prezident Fernández by měl na svoji první cestu do zahraničí letět právě do Mexika – pozn. red.). Fernández pomohl mexickému letadlu natankovat v Paraguayi, zatímco Peru žádost odmítlo.
V souvislosti s Moralesovou rezignací dává mexická vláda jasně najevo, že okolnosti považuje za puč. Morales, jehož mandát měl skončit až v lednu 2020, rezignoval pod tlakem ozbrojených sil, zní ze Ciudad de Mexico.