Esej komparativní historičky Veroniky Sušové-Salminen nabízí novou perspektivu na vývoj po roce 1989 v „našem“ regionu. Připomínáme esej napsanou ke 30. výročí od 17. listopadu.
(Celý text najdete dole ve formátu pdf ke stažení!)
V letošním roce uplynulo třicet let od dvou jen velmi zdánlivě nesouvisejících událostí. V roce 1989 padla berlínská zeď a rozpadlo se sovětské panství ve střední a východní Evropě. Rovněž byl v roce 1989 formulován základní program neoliberální politiky v podobě Washingtonského konsensu. Pád berlínské zdi umožnil „transformaci“ zemí střední a východní Evropy, která měla více či méně neoliberální charakter a vedla ke kontradikcím. Tyto kontradikce, jako směs pozitivních změn a těch negativních, dnes do značné míry utvářejí současnost.
Tento článek se bude snažit ukázat na spojnice mezi vznikem a triumfem neoliberálního myšlení a vývojem ve střední a východní Evropě, který byl umožněn pádem berlínské zdi po roce 1989. Kritika neoliberalismu v souvislostech je hlavní kostrou překládaného textu.
Byl rok 1989 opravdu revoluční událostí, jak se často charakterizuje? Z pohledu pokrokového myšlení a chápaní revoluce jako „obratu“ zřejmě nikoliv. Svojí kvalitou se spíše jednalo o specifickou „restauraci“, návrat k „normalitě“ a tedy krok k restauraci kapitalismu po selhání pokusu o socialismus v praxi. Pokud ovšem chceme trvat na pojmu revoluce, byla to spíše „revoluce shora“, která s sebou vždy nese určité autoritářské tendence a které souvisela se „skrytou revolucí“ neoliberalismu. Neoliberalismus se tak stal nenápadným hrobařem moderní demokracie, což je zvláště paradoxní v kontextu „transformující“ střední a východní Evropy, která se měla po roce 1989 demokratizovat ve jménu svobody. Vznikala zde mnohem spíše neoliberální „demokracie“ než liberální demokracie v pravém slova smyslu. Nezůstalo to bez „populistické“ reakce ve společnostech regionu.
Jsou tyto pro demokracii negativní důsledky neliberální hegemonie jenom historická shoda okolností? Představují důsledek nějakého ekonomizujícího fachidiotství, nějakého nedopatření, či další z mnoha „nedomyšlených důsledků“? Nikoliv, jak se snaží článek ukázat na velmi konkrétních příkladech z nejnovějšího výzkumu a dává tak naší „transformaci“ po roce 1989 a jejím dnešním důsledkům nový rozměr.
Celý text jsme pro naše čtenáře připravili v pohodlném formátu pdf. Sdílíme ho jako společný statek díky dobrovolné spolupráci a podpoře našich čtenářů.
Esej si můžete stáhnout ZDE.
Anglická verze eseje vyšla v ročence Transformu na rok 2020: Walter Baier-Eric Canepa-Haris Golemis (eds): Europe in the Brave New World, London: Merlin 2020.