Zdeněk Vopat ve svém komentáři srovnává dva víkendové protesty v Česku a ve Francii.
V sobotu 16. listopadu 2019 se ve dvou evropských metropolích uskutečnily dvě na sobě nezávislé demonstrace. V Praze to byla demonstrace organizovaná spolkem Milión chvilek pro demokracii a v Paříži to byla demonstrace organizovaná Hnutím žlutých vest. Obě demonstrace měly cosi společného, totiž nespokojenost s aspekty dnešní politiky v České republice a ve Francii. Tím ovšem jejich společné rysy končí. Při pročítání informací o těchto demonstracích jsem si jako zmatený občan pokládal několik otázek, o které bych se rád s Vámi podělil.
Zatímco spolek Milión chvilek pro demokracii vykázal velkou organizační zdatnost při přípravě svých akcí, hnutí Žlutých vest se o proti tomu jeví jakožto zcela neschopné. Podle serveru Novinky.cz z některých částí naší země se na demonstraci organizovanou spolkem Milión chvilek pro demokracii vypravily speciální autobusy a z Českých Budějovic dokonce i speciální vlak. První otázka, která zmateného občana napadá, je jakým způsobem hnutí Milión chvilek tyto akce financuje. Na stránkách tohoto hnutí je možné v sekci „podpořte nás“ nalézt odkaz i na výroční zprávu tohoto hnutí, kde Milión chvilek pro demokracii slibuje zveřejnit své příjmy a výdaje.
V této souvislosti se nabízí otázka, jak je možné, že hnutí, jakými jsou například Žluté vesty nemají podobnou finanční podporu. Například dělník Miguel, který se podle serveru Info.cz zúčastnil první demonstrace Žlutých vest se sice demonstrací proti vládě účastní, ale nikoliv v Paříži, ale ve svém rodném městě, protože nemá dostatek finančních prostředků, aby cestoval každý víkend do Paříže.
Zatímco hnutí Milión chvilek pořádá své akce jednou za několik měsíců a dokáže tak zaplnit Prahu sta tisíci lidmi (na Letné se jich shromáždilo 16. listopadu 250–300 tisíc), hnutí Žlutých vest se rozhodlo (možná i vzhledem ke svým naléhavým požadavkům) pořádat pravidelné demonstrace každý týden. Výsledkem této aktivity je skutečnost, že na demonstracích Žlutých vest se nyní objevují pouze tisíce lidí.
Zatímco hnutí Milión chvilek je plné energie, francouzské Žluté vesty jsou unavené. V této souvislosti se nabízí další otázka, proč tyto dvě odlišné strategie vedou k tak odlišným výsledkům. Jak je možné, že hnutí Milión chvilek je schopno udržovat pomocí sociálních sítí mobilizační potenciál svých členů, zatímco hnutí, jakými jsou Žluté vesty, nejsou schopny udržovat takový mobilizační potenciál? Dalším rozdílem mezi hnutím Milión chvilek a Žlutými vestami je ta skutečnost, že zatímco demonstrace hnutí Milión chvilek jsou pokojné a nezpůsobují škody na majetku, totéž se nedá říci o demonstracích Žlutých vest. A je to právě poškozování cizího majetku, které od hnutí Žlutých vest odradilo mnohé jeho stoupence.
Zde je možné si položit otázku, proč levicová hnutí v „západní“ Evropě sahají tak často k násilnostem?
Podle serveru Echo24.cz Dopravní podnik hlavního města Prahy posílil pražskou MHD, aby se lidé mohli pohodlně dostat na sobotní demonstraci. Je otázkou, zda podobným způsobem postupovaly francouzské úřady? Posílení linek městské hromadné dopravy musí přece někdo zaplatit a je otázkou, zda se tak děje z peněz daňových poplatníků, nebo zda má Milión chvilek pro demokracii takové finanční rezervy, aby si mohlo dovolit si posílení MHD zaplatit?
Protesty Žlutých vest se těší podpoře 55 procent Francouzů, i když asi 63 procent Francouzů si nepřeje, aby protesty Žlutých vest pokračovaly.
Na proti tomu Milión chvilek pro demokracii protestuje proti předsedovi vlády Andreji Babišovi. Avšak podle serveru Lidovky.cz Andreje Babiše hodnotí kladně podle říjnového průzkumu asi 52 procent občanů. Vzhledem k tomuto průzkumu je možné klást si otázku, proč dostává demonstrace Miliónu chvilek takový prostor v našich médiích? Proč jsou tito lidé vyzdvihování téměř jako zastánci demokracie, když jejich „nepřítele“ Andreje Babiše podporuje podle říjnového průzkumu 52 procent občanů? Jak je možné, že hnutí Milión chvilek požaduje odstoupení takto populárního politika, přičemž se toto hnutí zároveň označuje za uskupení občanů, kterým leží na srdci svoboda a demokracie? Jak je možné, že toto hnutí nechá na své demonstraci vystoupit zastupitele jihomoravského kraje, který tvrdí, že „Naše země již nemá prezidenta“. Samozřejmě, že nemusíme s kroky Miloše Zemana souhlasit, ale stále platí, že jde o demokraticky zvoleného prezidenta naší země. Proto je možné si klást další otázku, zda spolku Milión chvilek pro demokracii jde o skutečnou demokracii, nebo o nastolení takových poměrů, které by vyhovovaly jejich vidění světa?
Konečně je možné se pozastavit nad další skutečností. Při protivládních protestech ve Francii přišlo minulý rok o život celkem 11 občanů. Jak je možné, že zde chybí kritika Francie ze strany veřejnoprávních médií? Vždyť přece potlačování protestů v Rusku, kde demonstranti o život nepřicházejí, považujeme za nedemokratické, a v případě Francie, kde se jedná i o ztrátu na lidských životech „západní“ (a spolu s nimi i naše) média pokrytecky mlčí?