Milan Daniel vysvětluje, proč by argumentace v kauze pomníku vlasovcům mohla vést třeba k pomníku Hitlerovi – za to, že přece maloval také obrazy.
Drzé čelo je víc než poplužní dvůr, praví české přísloví, které v Rusku zřejmě neznají. Znají tam však už díky (nebo v důsledku?) rozhovoru pro tamní státní televizi starostu Pavla Novotného z pražských Řeporyjí.
Novotný není až takový blbec, v jakého ruská dramaturgie zřejmě doufala a diváky zasáhl vyslovením několika nesporných a pro ruskou veřejnost nepříjemných pravd, byť řečených ve stylu „a vy zase mlátíte černochy“…
Faktem je, že zběhlí Rusové organizovaní ve Waffen-Sturm-Brigade RONA (Ruská národně osvobozenecká armáda), součásti SS, se výrazně podíleli na neuvěřitelných krutostech během Varšavského povstání, zejména v části Ochota, kde povraždili velkou část ze zhruba deseti tisíc lidí. RONA se vymkla i kontrole nacistického velení, velitel Kaminskij byl za rabování popraven a zbytek brigády byl převeden pod Vlasovovu ROA.
Vrazi z ROA se bojů proti Němcům během Pražského povstání skutečně účastnili. Nestalo se tak ale proto, že by chtěli zachraňovat Prahu a Pražany, jak to překládá Novotný, ale sebe.
Má však pravdu v tom, že na smrti desetitisíců Poláků během povstání i po něm se ještě významněji podílela i politika tehdejšího sovětského vedení. Poté, co Hitler vpadl 1. září 1939 do Polska, učinil totéž 17. září z druhé strany Stalin. Na jeho příkaz také v roce 1940 došlo k tzv. Katyňskému masakru, během něhož bylo povražděno bylo přibližně 22 000 mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence. Což pochopitelně Poláci Rusům nikdy neodpustí, jakkoliv ruská Duma v roce 2010 masakr odsoudila a Polákům se za něj omluvila.
V daném případě však nejde o poměřování viny jedněch a druhých, ale o glorifikaci jedné skupiny vrahů, která v bezvýchodné situaci obrátila v naději, že jí to bude přičteno k dobru.
Pavel Novotný jim hodlá přání splnit. Možná by mohl v Řeporyjích postavit pomník i umělci Hitlerovi – vždyť přece maloval obrazy! Chce-li ale téměř tři čtvrtě století po skončení války učinit zadost historické pravdě, měl by nechat k zamýšlenému pomníku Vlasovců připojit i informaci, která by obsáhla zmíněná fakta. Současně by k záměru měl uvést, zda stran pomníku počítá s pokládáním květin, nebo zda bude sloužit jako plivátko.
Dá se to ale čekat od člověka, který k sebehrůznějším stránkám minulosti přistupuje účelově, s ideologickou předpojatostí, selektivně a jako komediant? A je-li pro ODS novou hvězdou, znamená to i její nový politický styl, se kterým by ráda nakráčela do Strakovky?