Politická štvanice na Andreje Babiše má za cíl odstranit hnutí ANO a vrátit historicky znemožněné politiky a jejich strany k moci, míní Ivo Šebestík.
Mnoho lidí, kteří se nijak neúčastní honu na Andreje Babiše, tak nečiní ze sympatií k hnutí ANO a dost možná ani proto, že by byli obdivovateli premiéra. Důvod jejich nezájmu o tuto štvanici pořádanou subjekty neúspěšnými ve volbách a neschopnými oslovit české občany důvěryhodnou řečí, je velice prostý. Soudným lidem, jakých je v ČR naštěstí stále ještě většina, vadí pořádání honů na člověka, jež mají dokonale čitelný scénář.
Občané České republiky po třiceti letech svobody a demokracie zatížených staronovými totalitními tendencemi „demokratů“ vědí velice dobře, že za činy politiků a médií veřejné služby se téměř nikdy neskrývají dobré úmysly. Proto zcela správně pátrají po úmyslech skutečných, rozumí se špatných, a ty v případě kauzy Babiš jsou dokonale průhledné.
Hnutí ANO, které dlouhodobě vítězí s přehledem ve všech volbách v zemi, je stejně jako tomu bývalo u ODS za Václava Klause staršího a u ČSSD v časech, kdy ji vedl Miloš Zeman, prostě stranou/hnutím jednoho muže. Když z vedení těchto stran odešly tyto vůdčí osobnosti, strany se ocitly ve vnitřních svárech a pomalu ale jistě se začaly občanům ztrácet před očima.
Do jisté míry byl tento osud vlastní také TOP 09, v jejímž čele sice nestála silná osobnost, ale pouze osoba jiná, než jaké produkovalo postupně degenerující české politické prostředí. Karel Schwarzenberg imponoval lidem s mentalitou poddaných, jakých není vůbec málo. Dobrotivý, trošičku komický kníže, býval postavou starých lidových vyprávění. Ostatně i paní kněžna ze zámku u Boženy Němcové byla hodná paní zvoucí si na zámek babičku i s vnoučaty.
Ale Karla Schwarzenberga nechme v této souvislosti stranou, byť jeho osiřelá a tím pádem postupně chřadnoucí TOP 09 se rovněž účastní honu na premiéra Babiše. Všichni tito sirotci po odchodu svých vůdců, ať už charismatických nebo alespoň lidových, hledají cestu zpět k moci. A na základě vlastní zkušenosti vědí velice dobře, že likvidací Andreje Babiše odstraní v horizontu měsíců, nejpozději ale do příštích parlamentních voleb, také hnutí ANO, svoji zdánlivě hlavní překážku pro návrat ke starým nepořádkům.
Jejich hlavní překážkou pro znovuvynoření se z močálu je sice jejich nedůvěryhodnost pro občany. Nicméně pravdou zůstává, že když likvidací Andreje Babiše „vyčistí“ českým občanům volební listiny, tak ohryzaná kost zbude na ně. V jediné restauraci široko daleko, ve které najde ukrutně ba k smrti hladový host na jídelním lístku jenom samou šlichtu, také hrozí naděje, že si ji nakonec objedná k jídlu. Lépe než zemřít hlady!
V demokratické společnosti budou chodit lidé k volbám, i když se hnutí ANO bez svého lídra potopí, jako se potopili ODS, TOP 09, lidovci i sociální demokraté. Život je ale veliký satirický spisovatel. A tak hnutí neúspěšných, jež žene psí smečku po stopách prchajícího jelena, už začíná narážet na Trikolóru Václava Klause juniora, která rovněž evidentně – alespoň prozatím – odmítá patřit do party. Piráti, korzáři a bukanýři, kteří vzbuzovali naděje na to, že se svým programem a politickým stylem zůstanou imunní vůči infekčnímu prostředí české politiky, už jeví symptomy nákazy a začínají splývat s jeho „kvalitou“. Takže je po naději.
A propos, pokud se jedná o každý nový subjekt, ucházející se o úspěch u voličů, je asi dobré mít na zřeteli, že pro novou politickou stranu či hnutí je vždy nezbytné zcela se vymezit vůči ostatním subjektům. Vytvořit dojem, že nový subjekt s nimi nemá vůbec nic společného. Založit stranu či hnutí vykazující podobné symptomy, jako strany historicky již znemožněné, by bylo jednoduše hloupé. Proto každá nová strana/hnutí bude vždy – alespoň po nějakou dobu – působit dojmem subjektu, který českou politiku očišťuje. Je ale otázka, jak dlouho vydrží taková katarze s dechem, když celé okolní prostředí je zamořeno k nedýchatelnosti.
V českém politickém prostředí dost možná každá politická formace dříve či později zdegeneruje a ztratí důvěru občanů, takže voliči ji už nevolí pro její program, ale z nouze, proto, že sami cítí povinnost chodit k volbám. Zatímco zvolení politici už necítí povinnost sloužit svým voličům. Politická strana či hnutí bez zřetelného lídra umírá podstatně dříve, než když ji drží nad vodou nějaká osoba budící alespoň trochu důvěry a respektu. Třeba i neoprávněně. Politik, po kterém hnutí neúspěšných pálí z každého křoví, a to i municí z importu, získává na svou stranu také lidi, kteří jeho politický program neznají nebo k němu nemají žádný vztah.
Štvanice na premiéra Andreje Babiše má tedy za cíl odstranit hnutí ANO a vrátit historicky znemožněné politiky a jejich strany k moci. Tedy jinými slovy, klade si za cíl ještě více oslabit alespoň maličko autonomní pozici České republiky v Evropě i ve světě a poškodit její občany v těch oblastech, ve kterých je Babiš nepoškozuje. Politik, který svým občanům alespoň neškodí, když už jim neprospívá, je patrně maximálním výdobytkem polistopadového vývoje v ČR. Proto většina národa za zvukem psího štěkotu nepospíchá.