Michael Kroh píše o obnovení kauzy Čapí hnízdo a také o problému premiérova střetu zájmů, který zahalují dezinformace a neznalosti. Jak vypadá střízlivý pohled na věc?
Původně jsem chtěl na přání redakce !Argumentu glosovat jen kauzu střetu zájmů Andreje Babiše, nicméně informace o obnovení jeho trestního stíhání v případu Čapí hnízdo mne přiměly k několika poznámkám i k této patálii našeho premiéra. Nechci si hrát na jasnovidce, ale očekával jsem nějaký alibistický kompromisní verdikt a nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman mne v tomto ohledu skutečně nezklamal. Objektivně vzato nebyl v úplně komfortní situaci, protože kauza už dávno překročila rámec trestního práva a každé rozhodnutí v této věci není jen právní, ale i politické.
Je smutným vysvědčením pro práci policie i státního zastupitelství, že po více jak tříletém vyšetřování není jasný výsledek. Na omluvu jim může pouze sloužit složitost případu, neboť dotačním pravidlům EU u nás rozumí málokdo a v policii téměř nikdo. Než se dobrali nějakého závěru, museli opustit hypotézu o rozsáhlém spiknutí za účelem dotačního podvodu a poškození zájmů EU, zastavit stíhání několika obviněných, a nakonec navrhli zastavit trestní stíhání úplně. To nejvyšší státní zástupce potvrdil jen u rodinných příslušníků premiéra a Babiš s dotační poradkyní Mayerovou v tom ještě zůstal. I tak je ale jasné, že se pomalu naplňují mé předpovědi o nesmyslné konstrukci případu. S dotačními případy z daného období mám dost zkušeností, abych rozeznal úmyslný podvod od účelového přizpůsobení dotačním podmínkám na základě tehdy platných pravidel. Na případ Čapího hnízda totiž nelze uplatnit současná přísnější pravidla o vymezení malé a střední firmy.
*
Podle mne případ spěje k jedinému logickému konci, a tím je definitivní zastavení stíhání premiéra i druhé osoby. Úkol pro dozorujícího státního zástupce najít další důkazy o propojenosti firem Agrofert a Čapí hnízdo mi připadá jako pohádkový příkaz „jdi tam, nevím, kam, přines to, nevím, co“. Být prezidentem, s ohlášenou abolicí bych nespěchal, jakkoli se už ozývá obvyklý kolovrátek výzev k odstoupení a případ nemá jen právní stránku. Nicméně vyzval bych veřejnost, aby respektovala slova nejvyššího státního zástupce o presumpci neviny a nevyvíjela nátlak na justici demonstracemi či jinými prostředky. A teprve pokud by se tak nestalo, zasáhl bych abolicí, a to z čistě politických příčin. Definitivní krach pirátských a opozičních aktivit okolo tohoto případu by totiž byl pro ně daleko větší prohrou, která by pro některé měla fatální politické důsledky.
Případ střetu zájmů je komplikovanější a nečekejte ode mne, že řeknu jasně, zda je premiér ve střetu zájmů nebo není. Zprávu auditorů Evropské komise jsem nečetl, nemám k ní přístup, a tak bych jen spekuloval. Mohu jen poznamenat, že v této věci se Andrej Babiš zachoval poněkud naivně a nevyznamenali se ani jeho jinak prvotřídní právníci. Převedení do svěřenského fondu v reakci na „lex Babiš“ bylo správné rozhodnutí, ale obsazení funkcí ve správní radě svými blízkými zavdávalo hned od počátku podezření, že jde jen o hru a obcházení zákona. Premiér udělal chybu i v tom, že na tyto náznaky nereagoval a vedení fondu nenechal změnit. Přiznám se také, že na rozdíl od jeho neutrálního postoje bych nechal vyhodit „auditora“, který kandidoval za opoziční stranu, navíc je v blízkém vztahu s těmi, kdo celou kauzu rozpoutali. Takový flagrantní střet zájmů by musela přiznat i bruselská administrativa a dotyčného vystřídat.
*
Co mne ale irituje, jsou mediální dezinformace okolo případu. Politici i komentátoři neustále opakují věty typu „Evropská komise rozhodla“, „Evropská komise vyžaduje“ apod. Jde ovšem o hrubý omyl, u mnohých patrně vědomá dezinformace. Evropská komise nic k tomuto případu neříká, nic nerozhodla, žádný audit nevydala. A nebude se tím zabývat ani v budoucnu, je to v evropském kontextu marginálie, jak v České televizi potvrdily nezávisle na sobě čtyři autority, včetně dvou eurokomisařů. Odpovědným orgánem je tzv. Generální ředitelství Regio, které je součástí aparátu Evropské komise. Toto ředitelství sem také vyslalo auditory, kteří vydali zprávu, ve které neakceptovali námitky české strany. K této zprávě se po doručení českého překladu vyjádří úředníci české vlády odpovědní za řízení dotačních fondů. Diskuse bude ale už jen o tom, zda závěry přijmou, případně v jakém rozsahu, nebo je odmítnou jako celek. V případě, že nedojde k dohodě (což je v tomto případě pravděpodobné), půjde věc před Soudní dvůr Evropské unie. Verdikt tudíž není opravdu konečný, jde jen o návrh sankcí, a teoreticky je dokonce možné, že Regio českou argumentaci přijme. Případ však zahrnuje i tuzemské dotační tituly, a do nich nemají evropští auditoři co mluvit. To je plně v kompetenci domácích orgánů a případný spor budou rozhodovat české soudy.
Soudě podle předběžného draftu, Česká republika bude patrně namítat, že do rozhodné doby zahrnuli auditoři i období, kdy Andrej Babiš nebyl ve vládě, snahu vykládat české právo, což pracovníkům administrativy EU nepřísluší, střet zájmů u minimálně jednoho auditora a některé další sporné záležitosti. Výsledek lze těžko předjímat, stejně tak postoj soudců EU. Ti budou muset mimo jiné vyřešit problém, zda se nařízení, které má působit preventivně kvůli nějakému riziku, má zpětně aplikovat na případy, kdy možná nebylo postupováno přesně dle nich, ale nebyly shledány žádné důkazy o ovlivňování dotačního řízení čili o skutečném poškození ekonomických zájmů EU. Je to skutečně právní oříšek a spor se může táhnout ještě dlouho. Mezitím se do Bruselu nic vracet nebude, v tom má premiér pravdu. Na katastrofické scénáře opozičních politiků a žurnalistů je skutečně ještě brzo a vůbec není jisté, jestli se vůbec naplní.
Není pravdivý také pirátský blábol o pravidlech operačních programů ušitých na míru oligarchům, který používají jako důkaz střetu zájmů premiéra. Programy připravují jednotlivé řídící orgány a schvaluje je (označuje se to úředně jako tzv. notifikace) právě zmíněné ředitelství Regio, popřípadě další složky aparátu EK. Je to dlouhá procedura trvající řadu měsíců. Kolem schvalování je samozřejmě čilý ruch, činí se především různí lobbisté. To je však v Bruselu i v Praze normální režim, nic, co by bylo protiprávní.
*
V mediálním zpracování kauzy, a dokonce i v parlamentu, se objevil i nesmyslný názor, který svědčí o naprosté neznalosti procedur a pravidel ve fungování orgánů EU. Někteří s vážnou tváří tvrdí, že premiér Babiš nebude připuštěn k jednání Evropské rady o rozpočtu na budoucí fiskální období kvůli údajnému střetu zájmů a bude muset být nahrazen prezidentem Zemanem. Kde na to přišli, to opravdu nevím, ale běhá to i po internetu. Jasně jim odpověděla eurokomisařka Jourová, ale v tomto případě jsou mnozí hluší a tvrdošíjně melou to samé. Že vlastně šíří fake news, si tito nositelé jediné pravdy, té vlastní, nepřipouštějí. Českou republiku zastupuje premiér a je v rámci jednání rovnocenný ostatním účastníkům. Ostatně kdyby se zkoumal střet zájmů u všech hlav států či premiérů tvořících Evropskou radu podle striktního nařízení EK, patrně by většina křesel v sále zůstala prázdná.
Smutnou kapitolou ve zmíněných kauzách je chování médií a opozičních, zejména pirátských politiků. Úporná snaha změnit výsledek demokratických voleb, ať to stojí, co stojí, třebas stovky milionů vrácených dotací, vyřídit nežádoucího konkurenta na politické scéně všemi prostředky, právní nihilismus (například požadavek zveřejnění důvěrného materiálu), naprostá neznalost problematiky, vymýšlení nesmyslných variant budoucího vývoje – to jsou projevy, se kterými se denně setkáváme na obrazovkách televizí (především ČT), v tisku či na internetu. Produkuje je hloupost, ale i záměr. Naštěstí na voličské preference nemá tato smršť dezinformací prakticky žádný vliv. Je zřejmé, že zde existuje většina, která sice nevyjadřuje své názory na náměstích, ale využívá svého demokratického práva volit. A právě to by někteří řečníci z náměstí či letenské pláně chtěli omezit, prý v zájmu záchrany demokracie. Jsou to projevy nikoli síly, ale slabosti, strachu a zoufalství z porážky ve volbách.
Kauzy premiéra jsou poučné i v kontextu současného rozdělení společnosti. Stále jasněji se totiž ukazuje, že společnost nerozděluje ani tak prezident nebo premiér, ale postoj k evropské integraci. Byl to právě vstup do EU, který začal dělit postoje veřejnosti na eurofily, kteří se upínají k EU jako ke zdroji peněz a původci řešení všech našich neduhů, a na skeptiky, kteří mají k Unii kritický až odmítavý postoj. Ve srovnání s rokem 2004 jejich počet neustále stoupá, protože se rozplynuly prvotní iluze. A pokud se budou stoupenci integrace i celá EU chovat jako dnes, tábor skeptiků a kritiků poroste dál, jak to vidíme i v mnohých „starých“ členských zemích. Premiérovi, který bude tento postoj alespoň částečně respektovat, drobné poklesky týkající se rozporu s evropským právem rádi odpustí.