Milan Daniel se zamýšlí nad aktuální kampaní proti premiérovi Babišovi a ptá se, proč žádná strana nenavrhuje zpřísnění zákona o střetu zájmů prostřednictvím standardních demokratických mechanismů.
Přesvědčení dnešních protestujících o střetu zájmů předsedy vlády má racionální základ. Je nepochybné, že k němu reálně dochází. Přesto: nepřicházejí s žádným důkazem o tom, že by Babiš platný zákon této země, přijatý parlamentem, porušil. Jsou o tom ovšem přesvědčeni a na tomto podkladě jej veřejně lynčují. V tzv. právním státě je to málo; přesvědčení je poměrně nestálá proměnná.
Chvilkaři i premiér se shodli mj. na tom, že chtějí žít v zemi, kde se daří spravedlnosti. Jak ale takovou spravedlnost objektivně měřit?
Babiš se opírá o české zákony, které – jsa obkroužen svými právníky – hledí dodržovat. Každý ví, že paragrafy se zásluhou volených zástupců lidu kroutí tak, aby uspokojily pány jejich tvůrců. Nevymyká se tomuto účelu ani „lex Babiš“, jehož ustanovení český oligarcha naplňuje tak, aby se vlk zákona nažral a koza jeho majetku zůstala celá, což by pro něj byl v případě implementace přísnějších evropských norem větší problém.
Domnívá se, že z hlediska práva platného v této zemi mu lze sotva něco vytknout a nejvyšší státní zástupce přijal roli chytré horákyně, aby uspokojil jak tu část lidu nespokojenou se stavem spravedlnosti, tak ty, kteří právo používají jako neotřesitelný argument.
Evropští auditoři vidí ty kličky přísněji. Je Babiš jediný český podnikatel, který je dělá, nebo je jeho příklad inspirací i pro další? S určitostí by to mohl prokázat audit všech projektů podaných tuzemskými žadateli, ale pochybuji o tom, že by byl taková výjimka. Kolik by jich prošlo bez chyb či vážnějších připomínek, kdyby auditoři prověřovali nejen deklarovaný, ale reálný přínos a porovnali jej s vynaloženými náklady? To se neděje, protože kde není žalobce, není soudce. Což v případě Agrofertu neplatí.
Právo není totéž co spravedlnost. Žádný zákon spravedlnost nezajistí, zákon o střetu zájmů nevyjímaje. Může se jí však přiblížit, pokud nebude bezzubým kompromisem.
Milion chvilek pro davokracii nechce „vládu jedné straky“. Chce snad ve Strakově akademii více strak? Tvrdí, že chce svobodu a spravedlnost. Obojího lze v právním státě do jisté míry dosáhnout. Ve státě demokratickém standardně cestou voleb. Jejich výsledek však nerespektuje, stejně tak ani platný, byť nedokonalý zákon o střetu zájmů. Znamená to, že ignoruje demokratická pravidla a chce svého cíle dosáhnout nátlakem mimo standardní demokratické mechanismy.
Současnému premiérovi hraje do karet skutečnost, že hospodářství nemá vážnější problémy, nezaměstnanost je nízká, lidé jsou většinou relativně spokojeni a opozice zjevně nedisponuje žádnou osobností, která by s ním mohla na úrovni soupeřit. Nespokojeni jsou samozřejmě ti, kdo se k lizu smetany z toho plynoucí nedostanou, nebo jen málo. To je nesmírně frustrující a pro různé kalousky zásadní důvod k tomu, aby konzumovali hořkou a hledali způsoby jak se nabořit do cukrárny.
Výhrady k podobě českého zákona o střetu zájmů jsou nicméně bez ohledu na snahu opozice využít odporu části společnosti ke svému prospěchu platné. Demonstrace sice momentálně demonstrující uspokojí, ale Babišovi stačí s podporou velké části společnosti vytrvat. Změny je však možné dosáhnout standardní, nekonfrontační cestou.
Trvalá kampaň za prosazení přísnější novely o střetu zájmů opírající se o morální princip by v dané situaci mohla být pro chytrou partaj chytrý tah, který by jí mohl pozvolna navyšovat preference. Má to háček: zákony se schvalují ve sněmovně, která vzniká na základě voleb. Řádné se mají konat v roce 2021. Taková férovka je ale Milionu chvilek bytostně cizí a pokud jde o tu chytrou partaj – kde vzít v dlani chlup, když tam není?
Dojímat se a vzájemně se povzbuzovat v houfu je nepoměrně snazší. Jakkoliv efekt vyšumí hned poté, co se houf rozejde.