Řada členských zemí se obává, že by evropský „rámec“ pro minimální mzdu mohl poškodit jejich vlastní systém kolektivního vyjednávání.
Financial Times napsaly, že jednotná minimální mzda jako koncept pro celou EU naráží na odpor zemí, které se obávají oslabení procesu kolektivního vyjednávání.
Nová předsedkyně Komise Ursula von der Leyenová, potvrdila, že chce vytvořit „rámec“ pro minimální mzdu v celé EU. Hovořila o tom také před Evropským parlamentem, když se snažila získat důvěru. Řada zemí se ovšem obává, že by „rámec“ mohl poškodit jejich vlastní systém kolektivního vyjednávání.
V zemích EU existují nadále obrovské mzdové rozdíly. Do debaty o minimální mzdě vstoupil i Frans Timmermans, který se rovněž snažil o post předsedy Komise. Navrhoval, aby každá země měla minimální mzdu na úrovni 60 % mediánu pro tu danou zemi.
Brusel nemůže diktovat mzdovou úroveň, ale může stanovit určitý rámec, a indikátory, které by k nějaké úrovni minimální mzdy směřovaly.
FT také zdůrazňují rozdíly mezi zeměmi. Některé země institut minimální mzdy nepoužívají (Dánsko, Finsko, Švédsko, Rakousko, Itálie a Kypr – pozn. redakce; neznamená to ale, že v těchto zemích neexistuje silné kolektivní vyjednávání v jednotlivých oborech. V severských zemích je vysoká odborová organizovanost). Rozdíly v minimální mzdě jsou značné, méně než 500 eur v Rumunsku a Bulharsku až po 2000 eur v Lucembursku.
Právě Švédové se brání „rámci“ pro minimální mzdu. FT uvádí, že až 91 % švédských zaměstnanců má mzdy pokryty nějakou kolektivní dohodou. Předseda švédské odborové organizace dokonce vidí pokus o „rámec“ jako hrozbu pro udržení nordického ekonomického systému.
To ale zastánci postupu nové předsedkyně odmítají. Tvrdí, že chtějí nastavit mechanismy „závodu vzhůru“ a že cílem je povzbuzení sociální a ekonomické konvergence směrem nahoru.