Bělorusko má vůči Moskvě zdánlivě slabší vyjednávací pozici. Lukašenkovou strategii může být nyní „zdržování“ a obrácení vlastní slabosti ve výhodu.
Hned dvě prosincová jednání mezi prezidenty Vladimirem Putinem a Alexandrem Lukašenkem nevedla k pokroku ohledně dohod o hlubší integraci mezi Ruskem a Běloruskem, píšou v komentáři pro think tank Chatham House John Lough a Katia Glodová. (Další jednání mezi Lukašenkem a Putinem se má konat 7. února 2020 – pozn.red.)
Rok 2019 autoři vidí jako rok bezprecedentního napětí mezi Ruskem a Běloruskem. Moskva se snaží, aby se Minsk podepsal pod celou řadu dohod, které udrží Bělorusko pevně v ruském orbitu. Detaily jednání jsou zatím utajovány, ale nejspíš se jedná o oblast sjednocení daní, celních systémů či společné energetické politiky.
Kreml míní, že Bělorusko se musí Rusku „odvděčit“ za ruskou ekonomickou podporu, která činí 10 miliard dolarů ročně.
V roce 2018 dalo Rusko běloruské straně ultimátum: hlubší sjednocení s Ruskem je podmínkou pro pokračování zlevněných cen ruské ropy a plynu i pro zvláštní přístup Běloruska na ruský trh. Během roku 2019 na obou stranách hekticky probíhala práce nad detailnějším rámcem nových dohod o integraci.
Ruský premiér Dmitrij Medveděv v prosinci minulého roku zesílil tlak na Bělorusko. Jak naznačil, Rusko by mohlo pozastavit platnost ekonomických privilegií pro Minsk v souvislosti s realizací (či nerealizací) celkem 30 integračních plánů, o kterých se prý obě země už dohodly.
Pak je tu ještě 31. integrační plán, který se týká společné měny a společných nadnárodních institucí a Bělorusko ho vidí jako ohrožení národní suverenity.
Na první pohled je postavení Běloruska slabé. Běloruské hospodářství je díky absenci reforem ze 40 % závislé na ruském trhu (z hlediska vývozů). Rusko naopak svoje dovozy do Běloruska omezuje a zvýšení cen ropy a plynu by běloruským firmám sebralo komparativní výhody. Bezcelně dovezená a v Bělorusku zpracovaná ropa z Ruska představuje největší krajíc běloruských zisků z vývozů. Obavy z vysokých ztrát a ze zpomalení hospodářského růstu jsou na místě.
Ovšem Alexander Lukašenko je mistr ve vyjednávání s Kremlem a dokáže obrátit slabost v silnou stránku.
Lukašenko omezil politickou opozici v Bělorusku, takže Vladimir Putin musí jednat jen s ním. Současně dobře chápe, že Moskva potřebuje, aby integrace obou zemí byla otázkou maximální dobrovolnosti – nikoliv nátlaku a donucení. A navíc dobře ví, že ani v samotném Rusku nepanuje ohledně společné měny a jednotných daní shoda.
Minsk má tedy tři možnosti, míní autoři. Jednak může zdržovat vyjednávání s Moskvou a tvrdit přitom, že si sjednocení přeje. Může také hledat alternativní zdroje energie a půjček. Třetí možností je reformovat ekonomiku i s vědomím určitých rizik pro režim.
V současnosti ale nespěchá ani Moskva, tvrdí autoři, neboť je toho mínění, že Lukašenkovo Bělorusko nemá jinou cestu a ústupky jsou jen otázkou času.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.