Politolog Lukáš Valeš hodnotí víkendový kongres ODS, který se z bezproblémové selanky proměnil ve smutný a frustrující pohled na dnešní českou politiku.
Kongres ODS měl být bezproblémovou jednodenní selankou, kde strana oscilující kolem 12 % opět znovu zvolí svého dosavadního předsedu, svou dosavadní místopředsedkyni (z nichž ani jeden neměl vyzyvatele) a jen velmi mírně, téměř neznatelně, obmění své dosavadní vedení na pozicích řadových místopředsedů. Už předem bylo jasné, že na dosavadní „vítězné“ strategii se nic měnit nebude. Kdyby nebyl pošmourný den, kdy naši rodnou hroudu pokryla mlha, někde déšť a na jižní Moravě dokonce sníh, ani by nestálo za to sedět u televize či internetu a sledovat naplánovanou a vlastně naprosto nudnou politickou show.
Leč člověk míní a Pán Bůh mění a je jen málo oborů, kde tato stará lidová moudrost platí více než právě v politice. Překvapivých momentů, které ukázaly na pravý stav věcí jak v ODS, tak i v naší politice obecně, se totiž během kongresu ODS ukázalo tolik, až oči přecházely.
Pozorného diváka zaskočil již úvodní videospot „Vítězství je v naší DNA“, kde se ODS přihlásila k českým hrdinům, kteří by nám měli být dodnes vzorem hodným následování. Bohužel PR oddělení strany není příliš kované v české historii, a tak došlo k řadě závažných ideových i znalostních přešlapů – a to navzdory faktu, že sám pan předseda Fiala je svým původním školením historik. Vyzdvihovaným hrdinou tak byl například Emil Zátopek. Jenomže jestliže se ODS hlásí ideově k antikomunismu, nemůže se zároveň hlásit k Emilovi Zátopkovi – Emil Zátopek byl nejen člen KSČ, ale také spolupracovník komunistické vojenské kontrarozvědky a samozřejmě důstojník Československé lidové armády. Nehledě na jeho podpis Anticharty. Mezi další české hrdiny se nám pak „vloudil“ Slovák Jozef Gabčík – jeden z hlavních aktérů úspěšného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. To byly ale jen drobné chybičky. Pak přišlo to podstatné.
Do Strakovky hlavním vchodem?
Totiž projev pana předsedy. Nebyl špatný, ale… Až příliš bylo patrné, že Fiala i celá ODS se již třese na ten vítězný okamžik, kdy opět „vstoupí do Strakovky hlavním vchodem“. Ponechme teď stranou, zda ta radost pramení pouze z touhy po moci, nebo především z nedočkavosti lobbistů z řad občanských demokratů, kteří již 7 let pláčou nad faktem, že byli odříznuti od státních penězovodů a pevně věří, že bude líp. Hlavní problém ale byl, že se tento vstup za necelé dva roky má udát pravděpodobně tak nějak samovolně, téměř podle logicky marxistické dialekty – že jde o zákonný a nutný proces. Bohužel pro ODS kromě deklarací jejích představitelů tomu nic nenasvědčuje. I když se výzkumy agentur pro výzkum veřejného mínění liší tak zásadně, až oči přecházejí, minimálně v jednom panuje všeobecná shoda – hnutí ANO se drží dlouhodobě – vlastně již od voleb na svých 30 % (a možná ještě výš) a stav se „nelepší“. Stejná situace ale panuje u ODS a také u druhého uchazeče o vládní posty – u Pirátů. Obě strany mají svých stabilních 12 % (někdy 13, někdy 14, ale nikdy víc). Paradoxně pro ODS Piráti jsou na tom trochu lépe a jejich volební potenciál je vyšší. Je sice hezké, že pan profesor Fiala na kongresu oznámil: „Nemohl bych být předsedou ODS, kdybych si nedovedl představit, že budu premiérem.“ Ale empirická data tomu zatím nijak nenasvědčují. A co hůř – nikdo z kandidujících nepřinesl realistickou vizi, jak toho dosáhnout, jak oslovit dosavadní voliče ANO, jiných pravicových stran či nevoliče, aby to ODS „hodili“. Nic také nenasvědčovalo – kromě lákání lidovců k užší spolupráci, že by se naplnil věčný sen Milionu chvilek pro demokracii: totiž, že by se české pravicové strany spojily a slavně zvítězili nad Andrejem Babišem. Naopak i předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová, jejíž voliči (resp. jejich část) již nyní pomalu, ale jistě utíkají právě do náruče občanských demokratů, zdůraznila témata, která obě strany odlišují – mimo jiné jiný názor na evropskou integraci a na euro. Přitom právě sloučení s TOP09 by mohlo být logickým krokem, který ale zjevně nenastane. Jak tedy ODS získá potřebných 30 a ještě lépe o něco víc procent a bude stejně jako v minulosti schopna oslovit širokou věkovou, sociální a vzdělanostní škálu voličů, jak tomu bylo naposledy v roce 2006, jsme se tedy nedozvěděli. Bez odpovědi na tuto klíčovou otázku ale zůstává sen občanských demokratů o vládě právě pouhopouhým snem, nikoliv realitou.
Až na politické dno
To ale byl jen začátek – pak přišla smršť událostí, které názorně ukázaly, jak neschopnost ODS držet pohromadě i při „vítězném“ tažení, tak jejich personální vyprázdněnost i hloubku politického dna – osobnostního, morálního i programového, který bychom u konzervativní strany věru nečekali. První problém – nezvolení dosavadní první místopředsedkyně Alexandry Udženije. Tento fakt (i když náznaky, že by se to mohlo stát, byly v sále cítit již od božího jitra) zcela paralyzoval kongresové jednání, vedení strany i samotné delegáty. Fakt, že ODS neměla v záloze NIKOHO, nesvědčí právě o prozíravé personální politice strany – a to ještě nevybíráme ministry. Tato paralýza byl zvláště patrná u nejsilnější pražské organizace strany, která vzhledem ke své početní síle i výsledkům v komunálních volbách měla na tento post určitý nárok. Místo Udženije se ale z Prahy přihlásili dva kandidáti, při jejichž spatření se politickým pozorovatelům napřed tajil dech a pak propukali v hlasitý smích. Šlo o mediální „hvězdu“ strany – řeporyjského starostu Pavla Novotného – ten byl alespoň nominován (pravděpodobně nějakým recesistou). Druhá kandidátka z Prahy se pak pro jistotu nominovala sama. Zejména Novotného projev byl ukázkou toho, kam až lze v politice klesnout – svým slovníkem, buranským vystupováním, urážkami ostatních spolustraníků a venkova zvlášť, amatérismem apod. Nejsem si zcela jistý, zda se termín „lejno“ opravdu může beztrestně objevit na kongresu seriózní a ke konzervativismu se hlásící strany. Nebyl navíc samotný.
Ani jeden z nich nakonec zvolen nebyl – na scénu byl jako první místopředseda povolán Zbyněk Stanjura, osvědčená kádrová rezerva, která byla minimálně v posledních 20 letech u všeho, co ODS „proslavilo“ a co ji v roce 2013 téměř smetlo z pozice parlamentní strany. Mimochodem také působící v roli ministra dopravy, takže sám mohl ukázat, jak se staví dálnice a vysokorychlostní železnice, jak o tom hezky hovořil v úvodu Petr Fiala. Tedy až ODS (zase) zvítězí.
Půlmiliardový Vondra
Zlatým hřebem programu se pak stal další matador politiky ODS, který se proslavil mimo jiné tzv. kauzou ProMoPro, za kterou čeští daňoví poplatníci zaplatili bratru půl miliardy korun. V případě jeho projevu už docházely síly i zkušenému politickému analytikovi, který si za těch 30 české svobody a demokracie zvykl u jejích představitelů snad úplně na všechno. Ale zdá se, že i česká politika může překvapit – byť bohužel nikoliv příjemně. Web Idnes o jeho projevu napsal: „Delegáty kongresu zaujal originálními nápady, jimiž by měla strana pokusit získat voliče. Třeba tím, že lidé vyberou národního ptáka, nebo že se Česko pokusí uspořádat Mistrovství světa ve fotbale. Chce také americkou leteckou základnu v Ostravě. „Máme-li lidi zaujmout, potřebujeme několik srozumitelných vlajkových záměrů,“ prohlásil Vondra. „Lid si žádá zábavu,“ dodal a představil několik vlastních návrhů. „Česko společně se Slovenskem je jedinou evropskou zemí, které nemá coby národní státní symbol svého ptáka. Navrhněme proto národní internetovou anketu, jakési referendum, ve kterém si lidé našeho ptáka vyberou.“ Komentáře netřeba – i díky tomu byl zvolen řadovým místopředsedou, když kandidaturu na prvního místopředsedu sám odmítl.
Závěrečný dojem z uplynulého kongresu ODS je tak bohužel spíše smutný a frustrující. Jakoby celou akci zorganizoval proslulý kníže Potěmkin, kterému ale bohužel spadly kulisy, a to dokonce několikrát. Jestliže chce ODS být opravdu znovu vládní stranou, ba dokonce jestliže chce vládu sestavovat, jak o tom opakovaně mluvil profesor Fiala, musí ujít ještě dlouhou cestu, přičemž směr musí být přesně opačný, než jaký ukazoval tento kongres. Jeho jediným opravdu realistickým závěrem zatím je, že nedojde-li k zázraku, můžeme už teď gratulovat Andreji Babišovi k vítězství ve volbách 2021. ODS v této podobě a kondici zatím opravdu není reálný protikandidát.