Posílené aktivity NATO v oblasti Černého moře musejí v Moskvě budit obavy. Rusko by proto mělo modernizovat svoji černomořskou flotilu, která dnes funguje spíš jako „pobřežní hlídka“.
Černé moře se stále více stává místem geopolitické a geoekonomické konfrontace. Důvodem je skutečnost, že jde o region, který je křižovatkou či mostem mezi Evropou a Asií, píše ruský politolog mezinárodních vztahů Konstantin Kurylev.
Význam Černého moře jako geopolitické osy neustále podle Kuryleva narůstá a přitahuje zájmy nejen místních aktérů, ale i dalších hráčů mimo region – Černé moře hrálo významnou roli v mezinárodních vztazích i v minulosti.
Rozpad SSSR poškodil ruské postavení v regionu, důvodem bylo především rozdělení černomořské flotily mezi Ukrajinu a Rusko, a navíc v době, kdy Rusko i Ukrajina bojovaly s ekonomickou nejistotou. Rusko pak v důsledku toho ztratilo vojenskou paritu v Černém moři a oslabení jeho vojenské pozice vedlo k posílení jiných zemí v oblasti Černého moře.
NATO se v současnosti o Černé moře živě zajímá, píše dále Kurylev. Turecko jako člen NATO svůj vliv v Černém moři posílilo, má zde lepší infrastrukturu a také nové vojenské základny. Turecká vojenská cvičení na Černém moři jsou stále častější.
Po roce 2014 došlo ke změně. Rusko začalo modernizovat svoji vojenskou infrastrukturu i námořnictvo, ale mnoho problémů stále přetrvává. Kurylev píše, že ruská námořní flotila na Černém moři je ve skutečnosti, s ohledem na její dnešní omezené vojenské schopnosti a vybavení, jakousi „pobřežní hlídkou“ sovětské doby.
Rostoucí aktivita NATO v Černém moři ale musí v Moskvě budit obavy. Militarizace Černého moře bude mít negativní dopady a zkomplikuje už nyní složitou bezpečnost regionu.
Kurylev dále píše, že je zbytečné hovořit o euroatlantických vyhlídkách Ukrajiny nebo Gruzie, dveře do NATO budou pro tyto země zavřené díky nevyřešeným konfliktům. Ovšem formální inkluze do NATO není potřeba, neboť NATO se stalo organizací mnoha funkcí, od konce studené války se změnilo a získalo nové nevojenské charakteristiky.
Příkladem může být hospodářská kooperace mezi Ukrajinou a NATO, která začala v roce 1999. Souběžně pokračuje i vědecko-technologická kooperace ve sféře např. biotechnologií a IT. Rozvíjí se ale i vojenská spolupráce, píše Kurylov a upozorňuje, že Ukrajina i Gruzie se i jako nečlenové účastnily a účastní řady vojenských operací NATO. Kooperace mezi NATO a Ukrajinou ještě více posílila po roce 2014, takže členství není k aktivnímu angažmá v NATO nutné.
Odpovědí Ruska na současnou situaci v Černém moři by mělo být posílení vojenské přítomnosti Ruska zde i ve Středozemním moři. Tato otázka je ale nerozlučně spjata s problémem modernizace flotily a řešením logistických problémů, míní Kurylov. Rusko by se podle něj mělo vrátit ke koncepci „opor“, tedy námořních základen umístěných ve strategicky důležitých regionech světa, což by umožnilo řešení problémů dodávek a oprav ruských lodí. Námořní vojenské základny, které by byly i logistickými centry a umožnily by námořnictvu řešit operační úkoly ve strategické vzdálenosti, považuje Kurylov za urgentní potřebu Ruska.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.