Jan Zeman hodnotí současné plány Evropské unie v oblasti ekologické politiky.
V pátek 13. prosince 2019 Evropská rada schválila mimo jiné návrh Zelené dohody pro Evropu (Dohody). Ještě 1. prosince předseda vlády České republiky Andrej Babiš návrh Dohody odmítal. Tento názor změnil až poté, co byl návrh doplněn o větu pod čarou: „Některé členské státy daly najevo, že využívají jadernou energii jako součást svého energetického mixu”. Samotná dohoda ale s mírovým využíváním jaderné energie, jež má nulové přímé a nízké nepřímé emise skleníkových plynů (GHG), zesilující zhoubné oteplování, nepočítá. Divné. „Vlk jaderných elektráren (JE) se nažral a koza protijaderného šílenství zůstala celá?“
Dohoda neobsahuje také žádnou zmínku o využívání ropy, zemního plynu a centralizovaného vytápění. Dnes už bývalý eurokomisař pro energetiku Maroš Šefcovič měl vážný problém vysvětlit pánům a dámám v Evropské komisi, že centralizované vytápění v bývalých socialistických státech je velmi užitečné i ekonomicky, energeticky i ekologicky. Nechápou jeho smysl. K ropě se nepřímo vztahuje záměr zásadně změnit podobu silniční dopravy, zejména směrem k elektromobilům, dále k autům na biopaliva a vodík. Je to reálné a v případě biopaliv také rozumné? Toť otázka. U biopaliv je odpověď jednoznačně záporná. Zdá se, že aby Dohoda prošla, bylo řešení řady palčivých otázek vynecháno.
V Dohodě se několikrát objevuje termín „dekarbonizace plynu“. Co znamená, ale není vysvětleno, stejně jako co znamená vícekrát použitý termín „modrá ekonomika“. Doufám, že to není šílenství neregulovaného trhu Václava Klause, volající nikoliv po zelené, ale modré planetě. Totiž, neregulovaný nebo z hlediska ochrany klimatu nedostatečně regulovaný trh nás přivedl do hluboké klimatické krize s hrozbou jejího přerůstání v klimatickou katastrofu.
Dohoda počítá s plnou náhradou využívání fosilních paliv zejména tzv. obnovitelnými zdroji energie (OZE) v EU do roku 2050. Některé státy Evropské unie chtějí dosáhnout klimatické neutrality i dřív – Rakousko v roce 2040, Finsko v roce 2035. Podle všeho je to v řadě zemí a v řadě směrů mimo realitu, zvláště pak s ohledem na nutnost stabilně provozovat elektrizační síť, viz nepravidelně pracující větrné a fotovoltaické elektrárny, či potřeba odstranit ve světě hlad, chránit půdu a veřejné zdraví (spalování tzv. biopaliv v domácích kotlích). Předpokládaná elektrizace silniční dopravy nároky na elektrizační síť přitom dále podstatně zvýší.
Dohoda obsahuje úkoly vypracovat řadu blíže nespecifikovaných koncepcí ochrany klimatu v jednotlivých sektorech ekonomik v termínech jaro či léto 2020. Zná i nutnost zachovat konkurenceschopnost EU ve světě a svět vést mimo jiné v ochraně klimatu. Klíčový úkol, bez kterého není reálné zásadně snižovat emise GHG, tj. zásadní absolutní snižování spotřeby paliv a energie, se má teprve vypracovat. Že by chtěla EU zastavit nesmyslné závody ve zbrojení, politiku agresí, organizování tzv. barevných revolucí, podpory terorismu? Že by chtěla radikálně omezit enormní plýtvání v konzumní spotřebě, zejména v případě bohatých, kde je zdaleka nejvyšší? Zatím pro to nic nedělá. Snižování daní bohatým a zvyšování spotřebních daní, což reálně znamená utahování opasků chudým, se může, ale nemusí, vydávat za opatření na ochranu životního prostředí a klimatu. Pochopitelně vyvolává masové protesty nejen v zemích s nízkou životní úrovní, ale i v bohaté (a zejména bývalé francouzské kolonie nemilosrdně vysávající) Francii, klasicky hnutí Žlutých vest.
Nástroje realizace
Návrh v zásadě počítá se dvěma nástroji realizace. Má jít o vytvoření Fondu EU pro podporu regionů závislých na energii z fosilních paliv. Fond má podle nové předsedkyně Evropské komise von der Leyenové vyvolat investice v hodnotě 100 miliard eur (2,5 bilionu Kč). Brexit citelně oslabuje finance EU, neboť Velká Británie byla a dosud je velkým čistým plátcem do pokladny EU. Vedením EU prosazovaný tvrdý brexit samozřejmě poškodí obě strany, dále počítá s vysokým růstem výdajů na sebevražednou migrační politiku. Hrozí velká ekonomická krize. Její hlavní příčinou ale není brexit, byť k ní též může přispět.
Mezi země, které by z Fondu mohly čerpat, patří i ČR (kraje Ústecký, Moravskoslezský a Karlovarský). Podle A. Babiše bude stát přestavba energetiky ČR na klimaticky neutrální asi 675 mld. Kč. Jak tato částka byla vypočtena, není známo. Údajně zahrnuje jen náklady na úspory paliv a energie a na využívání OZE. Celkové náklady na ni by v tom případě byly mnohem vyšší. Jen uvažovaná výstavba dvou nových jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně má přijít asi na 500 mld. Kč investic. Finsko se prý dosud vůbec nezabývalo otázkou, jak Dohodu zabezpečí. Přitom ji chce naplnit již do roku 2035.
Částka se může zdát hrozivá. Je i není. Jde o velmi vysokou částku. Vezmeme-li ale v úvahu, že jen odliv dividend z ČR do zahraničí činí asi 300 mld. Kč za rok a skryté úniky dalších v ČR vyprodukovaných peněz se odhadují na 100–300 mld. Kč, je zřejmé, že peníze na takový manévr existují. Leč nebudou k dispozici, protože jde hlavně o zisky podnikatelů.
Druhým nástrojem přestavby energetiky EU na klimaticky neutrální (pojem uhlíková neutralita je nepřesný, neboť existují i skleníkové plyny, které neobsahují uhlík – například N2O) má být další rozšíření principiálně neefektivního obchodování s povolenkami na emise CO2, navzdory vesměs negativním praktickým zkušenostem s ním dosud učiněným.
Tento obchod nemůže efektivně fungovat, protože nepokrývá mnohé emise hlavního skleníkového plynu oxidu uhličitého (CO2), resp. týká se jen jeho velkých emitentů, nepokrývá emise jiných GHG, snižující se část emisních povolenek se i nadále přiděluje zdarma. Asi největším problémem obchodování s povolenkami na emise CO2 je skutečnost, že jde o derivát finančního trhu, jehož hodnota do značné míry kolísá v důsledku spekulací, a tím rozvrací ekonomiku, místo aby stimuloval její zefektivnění. Ačkoliv staré členské státy EU neměly reálný socialismus, v Bruselu zřejmě nevědí, jak trh funguje.
Zelená dohoda obsahuje i úkol utlumit dotace na fosilní paliva (netýká se ČR, ale Polska, které ale na závazky Dohody nepřistoupilo, protože neví, jak je zabezpečit) a daňové úlevy ve prospěch spotřeby fosilních paliv. Tyto podpory jsou reálně perverzní. Měly by se zrušit hned a možné negativní sociální dopady řešit zavedením přiměřených sociálních kompenzačních dávek. Protože jde především o mezinárodní dopravu, neměly by negativní sociální problémy z důvodu jejího zdražení být velké. Naopak by mohly zmenšit znevýhodňování regionů mimo velká města. Neefektivní obchod s povolenkami na emise CO2 by měl být nahrazen přiměřeně vysokou daní za všechny antropogenní emise GHG, vyjádřené jako CO2ekv. Musely by je ale platit už těžaři a také dovozci fosilních paliv s tím, že je budou následně promítat do cen fosilních paliv a výrobků z nich vyrobených. S takovým řešením se ale nepočítá.
Evropská investiční banka krátce před summitem oznámila, že od 1. ledna 2021 zastaví poskytování úvěrů na využívání fosilních paliv. Pozdě, ale přece.
Vysokým rizikem má zůstat doprava
Zelená dohoda pro Evropu se dopravou prakticky nezabývá. Z dosavadních dokumentů je zřejmé, že prakticky všechny ekologické a klimatické problémy chce řešit její důslednou elektrifikací, což zejména u silniční dopravy vyvolává nemalé otazníky. Bude dost elektřiny pro takový manévr? Bude možné pro jeho potřeby přizpůsobit elektrorozvodnou síť? Nechám stranou technické otazníky, které se vznáší zejména u letecké dopravy.
Zdá se, že problém enormních záborů půdy a nejednou i velmi silných dělících efektů pánům a dámám v Bruselu neříká nic. Jsou tu i vážné koncepční problémy.
Předně, cíl EU „vytvářet co nejlepší podmínky pro mobilitu“, tj. pro maximální dopravu zboží, služeb a osob, tj. mimo jiné dál tak vyhrocovat ekologické a klimatické problémy, se nemění. Podobný přístup volí světové společenství, přestože již čtvrt století jedná o řešení stále hrozivější klimatické krize, na níž se politika maximální mobility nemálo podílí.
Jak chce EU zavádět obchodování s povolenkami na emise CO2 do letecké a vodní dopravy, netuším. Čína je s tím v případě letecké dopravy před časem nepřekvapivě vyhodila a opatření označila za diskriminační. Také zde je nutné náležitě zdanit emise CO2ekv. na místo neefektivního obchodu s povolenkami na emise CO2.
Hlavně je ale nutné okamžitě zrušit mezinárodní mnohostranné dohody o osvobození mezinárodní veřejné dopravy od placení daně z přidané hodnoty a mezinárodní letecké a vodní dopravy od placení spotřební daně za pohonné hmoty. Jen ČR tak v roce 2010 podpořila hypertrofii mezinárodní dopravy asi 44 mld. Kč. Z toho asi 13 mld. Kč byla přímá daňová podpora spotřeby fosilních, vesměs ropných paliv, zbytek je podpora hypertrofie dopravy mimo paliva a energii.
EU zde může jen prohlásit dopravu mezi jednotlivými členskými státy za dopravu vnitrostátní, kde se ona osvobození od daní zakazují, pokusit se do toho zapojit i evropské státy mimo EU a iniciovat jednání o zrušení dohod o těchto daňových osvobozeních. K tomu se ale nechystá.
Uvedené dohody by měla zrušit v prvé řadě Světová obchodní organizace (WTO). Ta je ale jejich hlavním patronem a na své zlé politice nehodlá nic změnit. Pokud WTO trvá na platnosti těchto pro klima zničujících dohod, pak riskuje požadavek na své zrušení.
V prosinci 2019 byla WTO paralyzovaná, protože prezident USA Donald Trump blokuje jmenování nových klíčových úředníků WTO a těm dosavadním vypršel mandát. Vadí mu, že WTO málo preferuje zájmy USA před zájmy ostatních států světa.
Vážný problém v ochraně klimatu představuje Světová banka svou dlouhodobou podporou energeticky a emisně náročné silniční dopravy. I ona si tím koleduje o požadavek na zrušení.
EU může zastavit spolufinancování výstavby dálnic a dalších investic na rozvoj energeticky a emisně náročné silniční dopravy. Učiní tak? Nic tomu nenasvědčuje. Schválená Dohoda problém ignoruje, stejně jako Národní investiční plán ČR. Naopak počítá s další nemalou podporou rozvoje vnitrozemské vodní dopravy, přestože splavňování řek znamená další vážnou devastaci vodních poměrů a řek, činěné v podmínkách sílícího oteplování klimatu a sucha. Činí tak podle hrubě neobjektivní metodiky, že vnitrozemská vodní doprava je emisně nejšetrnější. Nejšetrnější je ale elektrická trakce nákladní železniční dopravy. Pokud jsou emise z vodní dopravy hrubě podhodnocené, jak se nedávno provalilo v případě námořní dopravy, a u železniční dopravy počítají emise její motorové trakce, ač v souběhu s významnými vodními cestami vedou elektrifikované tratě, vychází požadavek rozvíjet vnitrozemskou vodní dopravu oprávněně. Ale nechtějte po Evropské komisi a její komisi pro dopravu kvalifikovaný rozvoj dopravy. Od roku 2009 zejména tutlali velký emisní skandál automobilek s Volkswagenem v čele. Dlouho se to dařilo. Ani odborná veřejnost EU ve strachu o svou existenci nepípnula. Pak ale věc rozmotali studenti USA ve spolupráci s americkou EPA. Pokuty jsou mastné, resp. každý důvod topit zahraniční konkurenci je v USA dobrý.
Ochranu klimatu ztěžuje i Mezinárodní měnový fond požadavky ničit beztak nedostatečný sociální pilíř udržitelného rozvoje. Při ozdravování veřejných rozpočtů, rozuměj snižování zadluženosti, žádá šetřit na i tak zle podvyživeném školství, zdravotnictví, sociálním zabezpečení apod. Léčení či spíše vraždění Řecka v zájmu německých a francouzských bank je jen onou pověstnou špičkou ledovce. I on touto politikou riskuje požadavek na své zrušení v zájmu úsilí o udržitelný rozvoj a ochranu klimatu.
Mimořádně problematický zůstává vojenský pakt NATO, a to jak svou politikou vysokého zbrojení, tak svou politikou agresí a podpory terorismu. Vyvolání válečného Černobylu by lidstvo nepřežilo, byť by zkázu z globálního oteplování nahradila smrtící jaderná zima.
Organizace spojených národů (OSN) je dlouhodobě neschopná. Reálně byla, je a bude tak schopná, jak schopné jsou její členské státy a zvláště pak velmoci. Pokud jsou západní velmoci schopné prakticky všeho, je to velmi špatné a OSN to nezachrání.
Evropskou radou schválená Zelená dohoda pro Evropu mě nevede k optimismu, na rozdíl od části ekologů, jako Greenpeace ČR. Tedy, většina ekologů vidí jediný problém, že ostatní svět nechá EU v úsilí o redukci emisí GHG samotnou a ta bude znevýhodněna v konkurenčním boji. To je ale podle mého názoru problém zcela zásadní.
Mám za to, že dámy a páni v Bruselu se usnesli na něčem, o čem vědí velmi málo, mnozí vůbec nic. Nejde o rozhodný obrat v politice ignorace sílících klimatických změn, jak je veřejnosti nalháváno. Prý ji napsali za 11 dnů. Mizerná kvalita Dohody takovému spěchu odpovídá. Podobně je tomu s kompromisem, aby vůbec byla Dohoda schválena.
Co dělat?
Od jara 2019 se po Evropě i mimo ni šíří studentské stávky v rámci hnutí Rebelie proti vyhynutí, inspirované švédskou školačkou Gretou. Nejčastějším heslem je „Tak už s tím klimatem konečně něco udělejte!“ Protestní heslo to je, produktivní ale není. Snad jen proti otrlým technokratům, jako je v ČR exprezident Václav Klaus nebo aktivisté strany Svobodní, navštěvující demonstrace za ochranu klimatu s transparenty „Záškoláci, vraťte se do školních lavic!“ či „Stop klimaterorismu!“ Totiž, jen reálný věcný program a jeho důsledné systémové zabezpečení v rámci ČR, EU i světa může zabránit hrozící katastrofě, ohrožující dnes již i přežití lidstva na Zemi. Že ho nemají středoškolští studenti, sotva překvapí.
Svět zůstává vysoce konkurenční. Světové klimatické konference nejsou s to dát dohromady částku 100 mld. USD za rok pro podporu klimatické konverze v rozvojových státech. Přitom světový finanční kapitál z nich každý rok vysaje řádově více, o zatěžování chudých států politikou vojenských agresí, embarg, organizováním barevných revolucí, terorismu apod. nemluvě. Jen na zbrojení šlo v roce 2018 asi 1 800 mld. USD, z toho asi 40 % vynaložily USA. Podobně tomu bylo v roce 2019.
Chápu obavy, že realizace Dohody zruinuje naši ekonomiku a spolu s EU podlehne konkurenci států, které nesnižují emise GHG. Taková obava je plně na místě. Diletantsky prováděná ochrana klimatu může napáchat hodně škod, o možnosti dalšího obřího finančního tunelu do veřejných rozpočtů a kapes občanů nemluvě.
Bohužel realistický plán na odvrácení hrozící klimatické katastrofy nemají ani vládnoucí (ne)odpovědní politici. Právem patří na pranýř. Co je nejhorší, nemá ho ani odborná veřejnost, příslušné obory vědy a výzkumu. Pod silným ekonomickým tlakem slouží zejména vládcům a velkým ekonomickým lobby, včetně lobby fosilních paliv na jedné a lobby OZE na straně druhé. Někdy se po vzoru tonoucích chytají bruselského stébla trávy. Nejde přitom zdaleka jen o ekonomy, kteří ve svaté tržní víře až na výjimky ignorují externality s tím, že vše ukáže trh.
Energetický aspekt brexitu
Počátkem prosince 2019 bojovníci za klima obvinili vládu ČR, že pro klima nedělá nic podstatného. Vláda Andreje Babiše kontrovala tím, že analyzuje dopady možných opatření na ochranu klimatu na ekonomiku a sociální sféru ČR. Že na rozdíl od Německa nechce dávat vysoké závazky, které následně v praxi neplní, a že hledá efektivní cesty k prosazení ochrany klimatu v ČR. Klimatické závazky neplní snad všechny staré členské státy EU.
Na vrcholném summitu Evropské unie 12.–13. prosince 2019 se odehrál v úvodu článku zmíněný střet o podobu ochrany klimatu. Český premiér A. Babiš nabídl souhlas ČR se závazkem za podmínky, že se mezi nízko a bezemisní technologie zařadí i mírové využívání jaderné energie k výrobě elektřiny a tepla a že ČR a další jaderné státy dostanou záruku, že EU a členské státy EU nebudou blokovat výstavbu JE. Žádný jiný členský stát ho v tomto požadavku nepodpořil. Spor se vyřešil přidáním věty „Některé členské státy daly najevo, že využívají jadernou energii jako součást svého energetického mixu” pod čáru. Souhlasem A. Babiš pošlapal předchozí dohodu s polským kolegou, že Dohodu zablokují.
Jednou z příčin brexitu jsou směrnice EU o regulaci energetiky, které reálně znemožňují efektivní výstavbu a provoz velkých energetických zdrojů, zvláště pak JE. Samozřejmě, pokud jsou OZE všemožně zvýhodňovány a velké tradiční elektrárny nemají zaručen ani odbyt elektřiny a mají zakázánu podporu z veřejných rozpočtů, těžko bude někdo takové elektrárny stavět a provozovat. Konkrétně jde o kombinaci směrnic o trhu s elektřinou, o podpoře OZE a o regulaci podmínek podnikání (o tzv. nepovolených podporách z veřejných rozpočtů). Že by tady a na dalších místech špatné politiky EU mělo dojít ke zlepšení, nehrozí, takže věta uspokojující A. Babiše může snadno zůstat jen na papíře. Jak před lety řekl přední politik EU: „Česká republika má právo a povinnost držet hubu a krok!“ Jak se nechala slyšet nová rakouská vláda, učiní prý vše proto, aby zablokovala jadernou energetiku, zvláště pak v sousedních státech. Připočtu-li nezávislost soudců na platných zákonech a směrnicích (časté souzení na základě té či oné politické objednávky), těžké spory ohrožující EU se nejspíš dostaví. Brexit může být jen začátkem rozpadu EU.
Závěr
Mám za to, že je hrubě chybné podřezávat bezemisní (u přímých emisí GHG) a nízkoemisní (u emisí GHG nepřímých) JE, jak činí protijaderní ekologové, mnoho politiků EU, vláda Rakouska a další. Je zlé žádat mohutný rozvoj OZE i v oblastech, které nejsou s to efektivně nahradit, nebo kde vyvolávají vážné jiné škody. Je špatné, žádá-li šéf OSN rychlé skoncování s využíváním uhlí a nežádá totéž v případě ropy a zemního plynu. Je zlé, když využívání tzv. biopaliv způsobuje mnohem víc škod než užitku a občas má charakter státy organizované genocidy chudých občanů v chudých státech hladem, v bohatých jen ničení půdy (v případě pěstování EU podporované kukuřice na bioplyn), či neúměrné chemizace prostředí (pěstování řepky olejky pro výrobu bionafty). Ekologickým zločinem je zahrnutí oleje z palmy olejné do biopaliv, neboť stimuluje vypalování tropických deštných pralesů a tím i další vážné vyhrocování ekologické i klimatické krize. Je špatné, když se jde jen po emisích CO2 a ignorují se emise dalších GHG. Je velmi špatně, pokud se v rámci boje se sílícím rozvratem klimatu vynechává obrovská úroveň často samoúčelné hmotné spotřeby, zvláště pak na zbrojení a bohatých občanů. Těch problémů je ještě celá řada. Klimatický rozvrat postupuje mílovými kroky. Může se snadno stát, že se stane brzy neřešitelným.
Shodou okolností se jihovýchod Austrálie, tedy území státu, který se na nedávné světové konferenci o klimatických změnách v Madridu bránil nejvíc přijetí jakékoliv dohody, ocitl v důsledku rekordního vedra a sucha a lidské neopatrnosti (či žhářství) v plamenech. K 17. 1. 2020 vyhořelo ve stovkách požárů buše území v úhrnu větší než Bulharsko, uhořelo nejméně 29 lidí a více než miliarda zvířat a shořelo nejméně 2500 domů. Pojede se prý ale dál, protože australský premiér si klimatické změny vyvolané lidmi nepřipouští.