Jan Ernest píše o tom, proč jiná sazba DPH pro pivo těžko něco udělá se společenskými změnami na české vesnici, které se dotkly také hospod.
České hospody mají problém. Ten problém se jmenuje lahváč nebo budeme-li hovořit spisovně lahvové pivo.
Dnes na FB i jinde kolují vtipy na téma, jak se bude stanovovat DPH, když pro pivo natočené do džbánku a odnesené bude DPH 21 % a na pivo vypité v hospodě jen 10 % DPH.
Je to pokus vlády alespoň trochu hospodám pomoci. Možná je to pokus hloupý, neumělý, ale ať ti posměváčci přijdou s lepším řešením.
Předem říkám, že řešením není zrušení EET. Protože po zrušení EET nevyhnutelně bude následovat, co už známe – krácení tržeb do vlastní kapsy a daňové podvody.
Možná bychom měli přemýšlet o jiné věci. Podívejme se na to, kolik stojí pivo v supermarketech a kolik stejné pivo stojí ve venkovské hospodě.
Když máte štěstí – v akci v supermarketu dostanete půl litru desítky piva do 10 Kč a obyčejnou dvanáctku už za 12 -13 Kč. A za kolik v obyčejné slušné hospodě dostanete stejné pivo – někde kolem 25 a více korun. Takže vládní návrh s tím nic moc neudělá – rozdíl DPH bude asi tak 2,50 Kč, o které bude lacinější pivo, co vypijete v hospodě oproti tomu, co si odnesete ve džbánku domů.
A teď mi ukažte někoho, kdo chodí několikrát týdně do hospody na dvě či tři piva, že je připraven zaplatit za takovou útratu až stovku. Takových je na vesnicích málo. Protože „oporou“ těch vesnických hospod vždy byli místní štamgasti, kteří nepracovali daleko od domova a přijeli domů už mezi třetí a čtvrtou odpoledne. Ti zašli po večeři na jedno do hospody pokecat se sousedy.
Dnes je to jinak. Lidé často pracují déle, nezačínají od šesti, ale později a jezdí za prací také daleko. Ti, co pracují, na hospodu nemají moc času – navíc mnozí šetří – hypotéka. A důchodci se svým obvyklým důchodem kolem 12 – 13 tisíc toho taky moc nezvládnou.
A to ve zkratce znamená, že na krizi venkovských hospod je zaděláno. Ve vesnici, která má 500 obyvatel se hospoda udrží jen těžko – pokud je to jenom hospoda. A ani ve spojení s obchodem, pokud je nablízko ve městě, a to dnes vždy je, supermarket. Navíc – kolik je dnes ve vesnicích plesů. Dříve to byla příležitost pro vesnici se sejít – byl to bál myslivců, hasičů, sportovců a taky maškarní atd. Pak byly v květnu máje, v létě ještě pouť a na podzim posvícení – vždy se zábavou a plnou hospodou. Dnes se tam sotva něco odehraje. A to těm hospodám chybí.
Proto taky se dnes na vesnici objevují nejrůznější kluby někdy v garáži, kde se čepuje pivo z láhve, bez hygieny, bez daně, bez EET atd. Je to řešení?
Ten problém, proč typické české hospody na vesnici mizí, je přirozeně složitější, ale jeho velmi důležitým prvkem je cena piva ve výčepu. Jen se zkusme zamyslet, za kolik vlastně onu desítku naše pivovary vyrobí, pokud je na pultě supermarketu půl litr třeba jen za osm korun, když je v tom i marže obchodu. A za kolik je to pivo dodáváno do hospody? Litr mléka je dražší než litr desítky piva…
Co vlastně vede české pivovary k tomu, aby levným lahvovým pivem zaplavovaly trh? Je to jen konkurenční boj o co největší podíl na trhu? Možná, že daleko dříve pochopily, že tradičním českým vesnickým hospodám už odzvonilo?
A tak se to řešení pro hospody hledá v té podivné hře s DPH. Že to není nejlepší pokus, je pravda. Ono to jde ještě dál, co vesnice trápí. Nejde jen o hospodu, na řadě je i pošta, protože už taky si neposíláme dopisy, ale jen e-maily atd. A pak je na řadě obchod, protože ten na vesnici může sloužit jen těm nejstarším, kteří už si nemohou dojet na nákupu do města.
Prostě klasická vesnice se mění a my moc nevíme, co s tím. Ale najde někdo něco jiného, jestliže se ten svět tak moc změnil…