Chile bylo první zemí, kde byl zprivatizován důchodový systém. Výsledky jsou po čtyřech desítkách let nejen v rozporu se sliby, ale především tristní pro Chilany.
V souvislosti s návrhem české ministryně financí obnovit povinné soukromé spoření na důchody, přinášíme článek z Financial Times, který shrnuje dopady penzijní reformy v Chile. Právě tato země se jako první vydala na cestu neoliberálních reforem podle receptů „Chicago Boys.“
Na začátku článku FT uvádí příklad Patricie Azagry, která patří v Chile mezi ty šťastnější – pracovala mnoho let v jedné práci a mohla si odkládat na soukromé penzijní spoření. I tak ovšem platí, že její penze je jen třetina jejího bývalého platu, a je jen půlka toho, co jí bylo slibováno na začátku 80. let, kdy v Chile systém soukromého spoření začal. Bez pomoci dětí by se neobešla, říká Patricia.
Je navíc šťastná, že je zdravá, protože má hrůzu z toho, že by musela spoléhat na velmi drahý soukromý zdravotní systém. Kdyby se jí stala jen ta nejmenší věc, tak se okamžitě propadá do chudoby.
A to je na tom Patricie se vší prekérní situaci ještě dobře. Většina penzistů totiž dostává méně, než je minimální mzda, která je jen kolem 400 dolarů na měsíc. Právě nespokojenost s nerovností a sociální nespravedlností je jedním z důvodů protestů v Chile. Je ironií, že penzijní systém byl v 80. letech propagován jako „motor růstu“ ekonomiky.
Chile bylo první zemí, která zprivatizovala důchodový systém. Před 40 lety ho v rámci neoliberálních reforem zavedl generál Augustín Pinochet. Reformy byly velice chváleny Světovou bankou.
Systém funguje jen pro ty, tvrdí FT, kteří mají řádné zaměstnání a pracují v něm stabilně a dlouhodobě. Pro ty, kteří pracují v neformálním sektoru, což je asi třetina, nic nenabízí, protože tito lidé si nemají z čeho spořit. Ekonom Andrés Solimano, který dříve pracoval pro Světovou banku říká, že Chile nikdy neoliberální model zavedený za Pinocheta neopustilo a nyní za to platí. Model je potřeba upravit, protože v zemi neexistuje žádná sociální síť.
Analytici říkají, že lidé v Chile si spoří příliš málo a že problém je také nízký věk odchodu do důchodu. V minulosti se vláda snažila zavést nějakou penzi pro ty nejchudší. Je ale směšně nízká, asi kolem 150 dolarů za měsíc.
Zaznívají ovšem i hlasy, že „vše nakonec platí zaměstnavatel“, i když v Kongresu (chilský parlament – pozn.red.) nakonec prošlo navýšení minimální státní penze o 50 %. Bývalý ministr financí varuje před „fiskální neodpovědností“ vlády a obává se prý „populistických řešení.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.