Finanční globalizace vedla k nárůstu příjmové nerovnosti a stagnaci reálných příjmů hlavně ve vyspělých zemích.
Server Other News přináší článek ekonomů Jomo Kwame Sundarama a Michaela Lim Mah Hui.
Financializace různými způsoby navýšila nerovnost, například politika kvantitativního uvolňování či nízké, často i záporné úrokové sazby povzbudily úvěrování a vedly k bublinám na trhu aktiv. Naopak fiskální škrty negativně dopadly na ty, kteří potřebují pomoc od vlády.
Díky financializaci získali bohatí širokou paletu možností využívání renty, nemluvě o situaci, kdy vlády dohlížejí na vývoj finančních aktiv. Hlavní přínos z financializace mají spekulanti.
Finanční globalizace vedla ve vyspělých zemích k nárůstu příjmové nerovnosti a stagnaci reálných příjmů. Tento reálný vývoj vůbec neodpovídá slibům z 90. let, které zahrnovaly ideje „občana investora“ či „demokratizace financí“. Financializace vedla k tomu, že běžný život je zahlcen stále větším množstvím finančních produktů (od hypoték po soukromé zdravotní pojištění, penze, akcie a další) – jsou nutné díky budoucímu nejistému vývoji, který už sociální stát nezvládne.
V méně vyspělých zemích není financializace tak silná, protože přístup k formálnímu finančnímu systému má méně lidí.
Financializace zvyšuje nerovnost také prostřednictvím koncentrace bohatství, neboť existují speciální finanční služby pro bohaté klienty. A právě tito bohatí klienti a korporace mají přístup k těm nejlepším službám, např. k minimalizaci daní, v nichž klíčovou roli hraje bankovní tajemství.
Finančnictví už dnes může mít větší zisky než zpracovatelský průmysl, rovněž všichni ti, kteří pracují ve finančnictví, mají vyšší příjmy než jiné skupiny. Obrovské odměny pro finančníky začaly být rozšířené od 80. let, renty přitom tvoří 30-50 % z tohoto navýšení.
Pokles reálných mezd, tolik patrný v USA a Velké Británii, byl mimo jiné umožněn tím, že zákony začaly preferovat vlastníky před těmi, kdo žijí ze mzdy. V USA se kapitálové zisky zdaňují maximem ve výši 20 %, kdežto u mezd je horní sazba 37 %.
Chudí mají horší přístup k financím, a naopak přispívají k finančnímu zisku ostatních. Stagnující mzdy vedou chudé domácnosti k větší zadluženosti, z čehož skvěle profitují finanční domy se svými „produkty“. Dluh domácností v USA masivně vzrostl, ze 41 % HDP v roce 1960 na 100 % HDP v roce 2007.
Ona oslavovaná finanční inkluze předjímá, že všichni chápou komplikované finanční trhy a že finanční gramotnost dokáže odradit predátorské finanční praktiky. V reálu však pro ty, kterým mzdy už dekády nerostou, neznamená finanční gramotnost nic jiného než nárůst zadlužení.
Nerovnost přispěla k vypuknutí Velké recese a reakce na tuto recesi (např. kvantitativní uvolňování, které funguje pomocí navyšování cen finančních aktiv) zase přispěla k dalšímu zvýšení nerovností.
Finanční instituce se nijak nepoučily. Jakmile byly zachráněny z veřejných peněz, začaly hned operovat tím, že jsou „too big to fail“ a také se pustily do fiskální politiky, kterou předtím samy označily za nezodpovědnou.
Finanční krize často poskytují příležitosti těm, co mají peníze a vliv, a dovoluje jim ovlivnit „reformy“ v jejich prospěch, stačí se podívat na asijskou krizi (1997-98), připomínají autoři jednu z největších poruch minulých dekád. MMF sice poskytl nouzové úvěry, ale samozřejmě trval na reformních podmínkách jako je „flexibilita na trhu práce“, což není nic jiného než omezení vyjednávací síly pracovníků, snížení podílu práce na produktu a následné další navýšení nerovností.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.