Ekonom Lubomír Civín píše o ekonomických důsledcích epidemie koronaviru. Přinese epidemie světovou hospodářskou recesi?
Dovolil jsem si parodovat a mírně pozměnit název kdysi populárního pořadu České televize, nejen abych upoutal pozornost odvolávkou na divoké devadesátky, ale i na aktuálnost rčení o černých labutích, které kolem nás létají stále více a nejnověji se zdá, že i stále intenzivněji máchají kolem sebe velkými černými křídly.
Metafora „černá labuť“ pochází z latinského výrazu, který poprvé použil a charakterizoval římský satirik Decimus Iunius Iuvenalis žijící v prvním a druhém století našeho letopočtu. Podle něj to je „neobyčejný pták na zemi velmi podobný černé labuti“, který měl označovat něco, co neexistuje, anebo to nikdo nezná.
Současný význam tohoto pojmu spočívá spíš v identifikaci důsledků vysoce nepravděpodobných a neočekávaných událostí s velikým dopadem na život lidské pospolitosti v různých sférách života. Zároveň tato metafora poukazuje na křehkost celého procesu lidského poznání, způsobu získávání zkušeností a jejich využívání. Jelikož v běžném životě čekáme, že labutě jsou vždy bílé, zpozorování černé labutě tudíž představuje narušení logiky jakéhokoliv myšlenkového systému, stejně jako vyvrácení úvah, které ze základní logiky dosavadního poznání a zkušeností doposud vyplývaly. Novodobým popularizátorem výrazu je libanonský spisovatel a bývalý finančník Nicholas Taleb, který se událostmi tohoto typu zabýval už ve své knize „Zrádná nahodilost“ (nakladatelství Paseka Praha-Litomyšl, 2013) týkající se krizových a neočekávaných situací na finančních trzích. Jeho bestseller „Černá labuť. Následky vysoce nepravděpodobných událostí“ (Paseka Praha-Litomyšl, 2011) poté celosvětově rozšířil metaforu tohoto pojmu i na události mimo finanční trhy.
Teorie černé labutě
Podle jeho teorie, kterou aplikuje na vysvětlování téměř všeho důležitého v životě lidské společnosti, mají „černé labutě“ tři charakteristiky. Je to odklon od normálu, protože události tohoto typu leží mimo oblast obvyklých očekávání a proces poznávání v minulosti nedokázal přesvědčivě prokázat možnost jejich existence. Dále pak je jejich charakteristickým znakem extrémní dopad na okolní život lidské společnosti a nakonec schopnost následného pochopení a vysvětlení jejich výskytu. S ním však lidé přicházejí až po jejím projevu a s ním spojenou znalostí doposud ignorovaných či nepoznaných faktů, čímž způsob procesu lidského poznávání sice učiní událost vysvětlitelnou a zdánlivě i předvídatelnou, bohužel až následně.
Co má tento výklad společného se současným světovými i našimi veřejnými i soukromými médii až hystericky propíraným koronavirem a nově pojmenovanou nemocí COVID-19, která vyvolává mezi obyvatelstvem země paniku? Myslím, že v této intenzivní masáži masového lidského vědomí lze najít hodně společných znaků s Talebovou teorií černých labutí. Za prvé, je to určitě fakt náhlého a nečekaného objevu tohoto nového druhu viru někde na tzv. „mokré“ tržnici neoplývající přílišnou hygienou u nás doposud ne příliš známého čínského jedenáctimilionového velkoměsta Wu-čchang (čínsky v českém přepisu Wu-čchang Čchü). Za druhé, to jsou dopady nemoci, pro kterou WHO rychle našla pojmenování COVID-19, a kterým se věnuje abnormální, místy až extrémně hysterická pozornost ze strany těch, kdo by měli spíš pomáhat eliminovat hysterii a ne ji více a více rozdmychávat, čili médii a politiků. Za třetí, snahou o následnou racionalizaci celého jevu a snahou o její vysvětlitelnost, či dokonce možnost ji předvídat (včetně skoro okamžitého vzniku konspiračních teorií týkajících se příčin uvedené nemoci).
Koronavirus jako černá labuť?
To je ovšem jen jeden aspekt celé situace. Druhou stránkou tohoto jevu je, že jeho dopady zřejmě budou mít v dnešní globální ekonomice taky extrémní dopady. Talebova „teorie černé labutě“ se týká neočekávaných událostí velkého rozsahu a následků, které hrají významnou úlohu v dějinách lidstva. Tyto události, považované za extrémní odchylky, společně hrají mnohem větší roli než běžné události. Představuje SARS-CoV-2 , (plným názvem Severe acute respiratory syndrome coronavirus 2), který způsobuje onemocnění COVID-19, skutečně takovou extrémně významnou roli v dnešním globalizovaném, intenzivně vzájemně propojeném světě a jeho ekonomice jakou mu množství lidí v současnosti přisuzuje?
Z racionálního pohledu se dá konstatovat, že pozornost, kterou mu v současnosti věnuje naše i světová veřejnost, je silně hypertrofovaná. Je totiž už sedmým známým lidským koronavirem, přičemž jeho jednotlivé formy z rodu Alphacoronavirus, byly původně známy jen jako původci infekcí zvířat – ptáků a savců. Od 60. let minulého století byly ale zjištěny i u lidských onemocnění, přičemž některé druhy tohoto viru vyvolávají jak běžná nachlazení, tak i závažnější virózy. V roce 2002 byl například objevený Betacoronavirus, nazvaný SARS-CoV známý jako původce závažné nemoci SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome). O deset let později v roce 2012 byl objeven nový druh betakoronaviru, nazvaný MERS-CoV (The Middle East respiratory syndrome coronavirus), který způsobuje obdobně závažné onemocnění MERS. Dosavadní statistiky rovněž svědčí o menší hrozbě COVID-19, protože zatímco SARS podlehlo v letech 2002 až 2003 téměř 10 % a MERS si vyžádal život více než třetiny infikovaných (34,5 procenta). Úmrtnost na COVID-19 zatím činí podle nejnovějších odhadů 3,1 %. Mnohem vyšší úmrtnost vykázaly v minulosti jiná respirační onemocnění, jako byla pandemie španělské chřipky v letech 1918 až 1920, na kterou zemřelo 50 až 100 milionů lidí, asijská chřipka v letech 1957 až 1958, které podlehly 2 miliony nemocných , ruská chřipka v letech 1889 až 1892 , která si vyžádala životy milionu lidí a hongkongská chřipka v letech 1968 až 1969 s obdobnými počty zemřelých. Je ovšem nutno připustit, že se současný koronavirus se šíří dvacetkrát rychleji než např. SARS (což je ale možné přisoudit i dosaženému vyššímu stupni globalizace dnešního světa, než před 18 lety).
V čem je tedy možné vidět v dnešní situaci kolem koronaviru syndrom černé labutě? Z ekonomického hlediska je možné ovšem současnou krizovou situaci skutečně považovat za pomalu se objevující „černou labuť“, protože zřejmě bude mít dopady na celou globální ekonomiku. Je to způsobeno celou řadou faktorů, které umožňují předvídat její následný vývoj ( i když stále jen v alternativních scénářích ). Řešení, kterými se vlády snaží eliminovat negativní dopady onemocnění COVID-19 a jeho šíření, mají a asi i budou mít přímý i nepřímý vliv na celosvětový ekonomický vývoj.
Jak je známo centrem šíření nemoci je kontinentální Čína. Země, která se za posledních 30 let stala celosvětovou průmyslovou velmocí, která obrazně řečeno je průmyslovou dílnou světa. Její podíl ve světovém obchodě dosáhl v roce 2018 13,1 %, na globální průmyslové výrobě toho roku měla podíl 28,4 %. Na světovém HDP se v roce 2019 podílela 19,25 %. Významné místo mají čínské firmy v globálních produkčních sítích, které dodávají řadu meziproduktů pro kompletaci výrobků do firem v jiných zemích v podstatě ve všech kontinentech.
Jeden ze způsobů eliminace šíření koronaviru a jím způsobené nemoci je vyhlašování karanténních opatření, které znamená významné omezování ekonomických aktivit, jako je uzavírání průmyslových podniků i celých měst, omezování dopravy, obchodu, turistiky, atd. V důsledku COVID-19 je možné zaznamenat výpadky průmyslové výroby i dalších ekonomických aktivit, což se určitě projeví i na ekonomickém růstu Číny a následně i dalších zemí světa. Čínskou ekonomiku v minulých letech již negativně ovlivnila obchodní válka s USA po nástupu prezidenta Donalda Trumpa. Metody zvolené pro boj proti šíření koronaviru přinesly řadu omezení a prakticky ochromily čínskou hospodářskou aktivitu. Průmyslová a stavební produkce v Číně se v letošním únoru kvůli této nemoci propadla ještě více, než se čekalo. V únoru se index výroby zpracovatelského průmyslu propadl na 27,8 bodu z lednových 51,3 bodu. Index nových objednávek klesl v únoru na 29,3 bodu z lednových 51,4 bodu . Další významný ukazatel dynamiky ekonomického růstu t.j. index stavební aktivity, poklesl z 59,7 bodu v lednu na únorových 26,6 bodu. V souvislosti s omezením subdodávek komponentů dodávaných z Číny do firem v Asii i USA se zastavila výroba v řadě továren finalizujících globálně fragmentovanou výrobu, což bude mít dopad i na ekonomický vývoj v jiných zemích světa, než je Čína.
To se určitě projeví poklesem tempa ekonomického růstu i za celý rok 2020, i když je možné, že pokud dojde k normalizaci situace, tak se podaří výpadky vyšší aktivitou v následujících měsících částečně obnovit, určitě však ne úplně. To ohrožuje letošní globální ekonomický růst, ziskovost řady firem a ovlivní rovněž globální finanční trhy.
Mezinárodní měnový fond již snížil odhad růstu čínské ekonomiky díky COVID-19 z 6 % na 5,6 %. Odhad poklesu tempa růstu globální ekonomiky je podle tohoto odhadu snížen o 0,1 %. Tato čísla ovšem vychází z předpokladu, že koronavirus bude rychle slábnout a čínská se v následujících měsících brzy vrátí do normálního vývoje a nedojde k šíření onemocnění a následných problémů do dalších zemí světa. Pokud by ovšem přerostl COVID-19 do celosvětové pandemie (podle metodiky WHO a počet úmrtí by dosáhl hodnoty více než 700 tisíc), tak by se globální HDP mohl snížit podle odhadu Světové banky až o 1,2 % globálního HDP.
Světový ekonomický vývoj se zpomaluje již od minulého roku, nejen pod vlivem koronaviru. Je tu celá řada příčin, které na tento vývoj působí, jako jsou stále trvající vzestup politické nejistoty, včetně probíhajících obchodně politických válek a hrozeb propuknutí dalších.
Dále jsou to dopady klimatické změny, přetrvávající napětí v mezinárodních vztazích mezi USA a dalšími zeměmi, cyklický vývoj světové ekonomiky a již delší dobu taky očekávání ekonomické krize jako reakce na velmi dlouhou fázi konjunktury následující po globální finanční krizi roku 2008. Situaci zhoršuje rostoucí zadluženost řady státních rozpočtů včetně americké, uvolněná, či dokonce expanzivní monetární politika většiny centrálních bank včetně FED a ECB a její snižující se efektivnost, atd. To vše vytváří výbušnou směs existence nebezpečného ekonomického a politického prostředí tvořeného řadou protichůdných a rozporných situací, které může přivodit k výbuchu i méně významný moment, a který by za normálních okolností sice mohl způsobit jen určitý ekonomický výkyv, ale ne hlubokou krizi.
Uvolní epidemie nekontrolovatelnou lavinu ve světové ekonomice?
Zatím se skoro vše ve světové ekonomice jevilo jako hezké prostředí plné bílých labutí, ty černé nikdo nechtěl vidět a ani předpokládat jejich přílet. Finanční trhy v posledních letech slušně rostly a nízké, či dokonce záporné, sazby zvýhodňovaly investory do finančních i reálných aktiv a zvyšoval jejich cenu. Pokles obezřetnosti finančních institucí spolu s nízkými, až zápornými úroky vyvolávaly úvěrovou expanzi, která tyto investice do značné míry financovala. Spekulativní kapitálové investice sice poskytovaly slušné výnosy, ale za současného neadekvátního růstu kapitálových trhů, který nebyl vyvážen adekvátním růstem reálné ekonomiky a její produktivity. Celé to spíš připomíná známé „Ponziho schéma“, pyramidovou hru, která jednou skončí zhroucením. K nastartování procesu zhroucení pyramidy připomínající dominový efekt stačí jen uvolnění pár stavebních kamenů v citlivém místě konstrukce a následná panika.
Právě COVID-19 může zapůsobit jako roznětka, která nastartuje paniku na světových finančních trzích. Hlavní aktuálním důvodem pro šíření paniky je relativně rychlé šíření koronaviru mimo Čínu, hlavně jeho přírůstky v Evropě a v USA, a následná světem se šířící paralýza poptávky po některých službách. V důsledku toho se mezi investory již začíná šířit panika, která odhaluje křehkost trhů v posledních letech následujících po finanční krizi. Podle Financial Times to může spolu s dalšími dlouho ignorovanými problémy spustit nekontrolovanou lavinu, která se skutečně stane černou labutí světové ekonomiky. Ekonomická historie poskytuje řadu důkazů o rychlosti kolapsu finančních trhů a jejich dopadech na reálnou ekonomiku. Poklesy burzovních indexů posledních dnů a týdnů, vzestup cen zlata, to všechno jsou indikátory, které naznačují, že na obzoru se již objevuje zlověstné mávání křídly černých labutí.
Přitom je zajímavé, že paniku, která ten blížící se přílet černých labutí velmi intenzivně vyvolává, podporují média a politici. Přitom by se mělo jednat právě o ty subjekty, které by měli růst paniky mezi širokou veřejností spíš tlumit, než stále více podporovat (asi kvůli zvyšovaní sledovanosti a prezentace své rozhodnosti a tím i budoucí volitelnosti) neustálým šířením negativních informací a špatných zpráv, případně rozporuplnými opatřeními, které jsou asymetrické k celkovému významu problematiky.