Jednotlivé regiony Ruska volí různé kroky v boji proti pandemii, zatímco se politické centrum chce vyhnout odpovědnosti.
Fond „Petrohradská politika“ ve své nejnovější zprávě o sociálně-ekonomické odolnosti regionů Ruské federace upozorňuje na to, že kroky, které jednotlivé regiony v Rusku podnikají v rámci boje proti pandemii připomínají praxi doby decentralizace v 90. letech, které se mimo jiné přezdívalo „přehlídka suverenity“.
Rozhodnutí a kroky jednotlivých regionů se od sebe značně liší: zahrnují jak uzavírání regionálních hranic, tak třeba posílení negativní rétoriky místního vlastenectví, která vidí zdroj (a viníka) nákazy mimo hranice regionu.
Ruští experti v rámci svého hodnocení vytvořili celkem tři skupiny regionů podle jejich reakce na koronavirus. Označují tak stupeň „virové suverenity“. Rusko má celkem 85 subjektů (de iure jich je jen 83, protože tehdy se nezapočítává Krym a Sevastopol). Jednotlivé subjekty mají přitom různý stupeň federální autonomie – počínaje republikami a oblastmi přes kraje až k autonomním oblastem nebo městům s federálním významem.
Do skupiny s vysokým indexem se dostalo celkem 14 regionů, kde byla přijata tvrdá opatření ve vztahu k dalším regionům země. Jde například o omezení příjezdu z jiných částí Ruska (Čeljabinská oblast, Čečensko), osobní dopravy (Zabajkalsko), kontrolu přijíždějících obyvatel z dalších regionů (Tomská oblast, Krasnojarský kraj), kontrolu turismu (Krasnodarský kraj) nebo o situace, kde se nakupila podezření vůči „Moskvanům“ (Ivanovská oblast).
Gubernátor Zabajkalska Alexandr Osipov dokonce na čas zakázal prodej alkoholu a vyhlásil celkem dva týdny trvající karanténu pro všechny, kteří do regionu přicestovali odjinud. V Karélii (autonomní republika) přestala fungovat veřejná doprava a byl omezen prodej alkoholu. V Čeljabinské oblasti uzavřeli hranice pro dopravu z dalších regionů.
Dalších 33 regionů Ruské federace patří do skupiny střední virové suverenity. V zásadě se jedná o ty regiony, kde platí režim sebeizolace s některými dalšími kroky – například omezení dopravy nebo omezení prodeje alkoholu.
V dalších 36 regionech je úroveň virové suverenity malá. V podstatě to znamená, že zde platí jenom politika sebeizolace občanů.
Moskva a Petrohrad nebyly do tohoto ratingu zahrnuty vzhledem k tomu, že mají zvláštní postavení (jde o města federálního významu).
Podle dokumentu se v březnu stala hlavním úkolem pro vedení ruských regionů minimalizace sociálních, zdravotních i ekonomických dopadů pandemie. Gubernátoři museli hledat při přijetí protikrizových kroků rovnováhu v situaci, kdy neexistoval recept na profylaktiku, existovalo ale riziko vis maior situací a protiřečící si signály z federálního centra.
Stávající situace není pro federální centrum (vládu v Moskvě) sice pohodlná, ale je v danou chvíli dostačující.
Podle šéfa fondu Petrohradská politika Michaila Vinogradova je škála suverenity jednoduchá: čím víc bylo rozhodnutí, tím vyšší úroveň virové suverenity. „Uzavření hranic, tvrdá izolace dokonce i na pozorování pro všechny příchozí z Moskvy a dalších regionů, zastavení dopravního spojení uvnitř regionu i navenek, zavedení povolenek a QR kódů – to všech umožňuje zařadit regiony do skupiny s vysokým indexem.“
Mezi regiony se střední a nízkou úrovní virové suverenity není velký rozdíl, dodal Vinogradov. Expert dále upozornil na to, že zavedení režimu nepracovního měsíce bylo v Rusku spojeno s přáním, aby centrální vláda nemusela přijmout odpovědnost za rozhodnutí, která společnost může vidět nejednoznačně nebo dokonce negativně. Celkově tato situace podle Vinogradových slov vytvořila pro regiony federace prostor pro kreativitu a dokonce návrat k praxi „vezměte si tolik suverenity, kolik chcete“, která byla typická pro 90. léta.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.