Přečetli jsme: Publikujeme další text z právě probíhající debaty, která hledá řešení pro svět, ve kterém lidskou práci převezmou v řadě případů roboti.

Zdaňovat roboty může, nebo nemusí být odpovědí, ale otázka zůstává: jak vykompenzovat rostoucí nerovnost, kterou vytvářejí naše měnící se ekonomiky?, ptá se ekonom Jack Gao.

Nárůst robotů v různých ekonomických aktivitách rozbouřilo debatu o tom, jak by s nimi mělo být zacházeno – hlavně, jestli je dobrý nápad jejich využívání zdaňovat, a tak dovolit lidem, aby se mohli věnovat smysluplnější práci. A to vše v kontextu rostoucí nerovnosti v mnoha zemích.

V návrhu Evropského parlamentu v minulém roce Mady Delvaux mimo jiné navrhla zvážení daně za používání robotů a umělé inteligence v takovém poměru, v jakém tyto technologie přispívají k ekonomickým výsledkům firmy.

Tato diskuse zasáhla i širší publikum – díky rozhovoru se zakladatelem Microsoftu Billem Gatesem, v němž se přimlouval za zdanění robotů na stejné úrovni jako zaměstnanci, kteří předtím stejný úkol vykonávali. Zavedení robotů uvolňuje lidskou práci pro oblasti, v nichž „lidská empatie a porozumění“ jsou jedinečné a které stále trpí obrovským nedostatkem pracovní síly, jako je vzdělávání a další služby, řekl Gates. Daňové příjmy potřebné k financování takových veřejných služeb, které by byly ztraceny, kdyby byli zdanitelní pracovníci nahrazeni roboty, by mohly být vykompenzovány daněmi, které by se vybíraly z využívání těchto strojů.

Diskuze o zdanění robotů

Někteří ekonomové takový nápad urychleně odsoudili. Larry Summers, americký ekonom, měl problém s tím, že by roboti měli být pouze „ničitelé pracovních míst“ a pak podle toho provádět vlastně zdanění inovací. Uvedl, že roboti mohou být jak pracovně-úsporní, tak naopak práci vylepšovat, což znamená vyžadovat velmi odlišné zacházení. Benefity pro inovátory jsou podle něho malé už tak, natož ještě před dodáním daní. Summers pak aplikoval standardní analogii mezi technologiemi a mezinárodním obchodem, aby ukázal, že zdanění robotů je totéž co „protekcionismus proti pokroku.“

Ale nositel Nobelovy ceny Robert Shiller vyzval k tomu myšlenku zdanění robotů tak rychle neodmítat. Tvrdil, že daň z robotů by měla být částí balíčku opatření, jak zvládnout „revoluci robotizace“ a že „skrovná“ daň během přechodného období do nové éry by pomohla zmírnit disruptivní dopad technologií. Shiller si jasně uvědomuje rostoucí nerovnost, kterou přinášejí technologické změny a zdůraznil potřebu zvážit možnost, že zdanění robotů by mohlo být politicky schůdnější než jiné nástroje, jak zmenšit nerovnost, jako je progresivní zdanění příjmů a nepodmíněný základní příjem.

A nerovnosti?

Diskuse bude určitě pokračovat spolu s tím, jak se bude dále vyvíjet dopad robotizace na výrobní proces. Živá debata je zásadní, aby objasnila analytické komponenty a zvláštní zájmy zainteresovaných lidí. Ale jestli je tu jedna věc, kterou jsme se naučili ze zkušenosti s mezinárodním obchodem, pak je to to, že domácí ekonomický koláč, který údajně vzroste o zisky z robotizace (stejně jako u obchodu) bude sdílen ve vzorci, který odráží současné nerovnosti bez přímé intervence, která by zajistila rovnější distribuci zisků.

Chytrá politika vlád je zásadní, aby zajistila široce sdílené zisky a ulehčila přizpůsobení se velké změně. Zkušenost ze zvládání zisků a narušení v mezinárodním obchodu – ekonomický, sociální a poltický dopad, který je stále pociťován – by měl znít jako varování proti jednoduchým předpokladům, že pracovníci, jejichž místa byla nahrazena roboty lehce najdou svou cestu zpět, jak být v ekonomice produktivně zapojen.