Jazzové okénko Jana Schneidera: Time After Time, Diminuendo and Crescendo in Blue a Awa Odori

Nedělní jazzový cyklus Jana Schneidera dnes nabídne další tři zajímavé jazzové skladby. V dnešní dílu nechybí například slavný Duke Ellington nebo Miles Davis.

Jazzrockové období Milese Davise nemám v oblibě, ale vyskytly se tam i perly. Jednou z nich je Time After Time. Je to taková americká „dumka“, a její poetičnost zvýrazňuje ta typická barva zvuku Milesovy trubky. Málokterý muzikant byl tak výrazně rozeznatelný svým zvukem, frázováním i improvizací. Posuďte sami.

V jazzu se stává, že nějaký sólista „chytne slinu“ a je k nezastavení. Kdysi o tom vyprávěl trumpetista Ted Curson, jak se mu jednou začalo dařit, když hrál sólo v Mingusově souboru. Tak se do toho zabral, že oči zavřel – a když je otevřel, zjistil, že je na pódiu sám. Kapela šla kouřit, když je holt nepotřeboval k doprovodu. Cursona nechali na pódiu celou věčnost, jak mu to připadalo. Zahrál všechno, co věděl, zahrál i to, co nevěděl – pak teprve se vrátili. Od té doby, když se mu dařilo, zavíral prý při sólech jen jedno oko; druhým stále kontroloval kapelníka Minguse. Proč to vyprávím? Protože mám utkvělý dojem, že nějak takto odhadl Duke Ellington svého tenorsaxofonistu Paula Gonsalvese, a rozhodl se vypustit tu jeho přebytečnou páru kontrolovaně: napsal pro něj „Diminuendo and Crescendo in Blue“, kde má pětiminutové sólo před bigbandem. Povšimněte si, jak skromně Gonsalves začíná, aby si nevystřílel všechen prach hned zkraje, pak pomaličku přidává a přisypává a nadzvedává, ale stále ví, že kopec je dlouhý, a má to pod kontrolou. Kompozice to je pozoruhodná, zakončená stratosférickými tóny trumpetisty Cata Andersona. Z mého hlediska je to i škola bigbandového bubnování: miluji ty synkopické řachy, s jakou vervou je tam sází Sam Woodyard.

Jednu dalece „východňárskou“ bubenickou lahůdku nakonec. Stomu Yamash’tovo Red Buddha Theatre hraje skladbu Awa Odori, o níž nevím vůbec nic, pouze to, že ji poslouchám čas od času a s velkým požitkem více jak čtyřicet let, a ještě mě neomrzela. Asi je to kvůli té předávce energie (možná právě těmi pěknými šupami na buben), která funguje jako tao: používáním přibývá!

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.