Jaká jsou rizika a možné dopady navrhovaného „stravenkového paušálu“ na zaměstnance, vysvětluje nová analýza ČMKOS, kterou našim čtenářům vzhledem k vývoji znovu připomínáme.
Úvodem
První veřejně formulovaný záměr zavést tzv. stravenkový paušál byl představen veřejnosti MF ČR ve druhé polovině srpna minulého roku.
Navrhuje se od roku 2021 zavést možnost, aby zaměstnavatel mohl poskytoval zaměstnanci daňově uznatelný finanční příspěvek na stravování, vedle dnes již existující cesty dotování provozu vlastního stravovacího zařízení a daňově uznatelného příspěvku na stravování jinými subjekty (stravenky, elektronické karty). Daňová podpora tohoto „stravenkového paušálu“ by se měla být osvobozena od daní a pojistného u zaměstnance do úrovně max. 70 % horního limitu stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin stanoveného zvláštními předpisy. Pro rok 2019 činil tento limit částku 67,90 Kč, pro rok 2020 pak 72,1 Kč. [1]
Oficiálních motivů pro zavedení tohoto nového systému příspěvku na stravování zaměstnanců bylo podle vyjádření předkladatele více. MF ČR si především od tohoto návrhu slibuje snížení transakčních nákladů a pomoci domácím firmám. Ministerstvo kritizuje současný složitý a drahý systém stravenek, jejichž distribuce je v rukou cca pěti (zahraničních) společností. Tyto společnosti jsou podle něj v oligopolním postavení a jejich klienti (zaměstnavatelé) mají velmi nízkou vyjednávací sílu. „Stravenkové“ firmy podle MF ČR prostřednictvím velmi vysoko nastavených provizí (7 až 8 %)[2] a velkého objemu propadlých stravenek (až 150 mil. Kč ročně) fakticky inkasují značnou část celkové daňové úlevy související se stravenkami (aktuálně cca 3 mld. Kč). Tyto peníze pak z velké míry odlévají do zahraničí, čímž posilují odliv kapitálu z ČR.
Dalším motivem pro zavedení systému stravenkového paušálu je podle MF ČR pomoc českým zaměstnancům. Stravování v zaměstnání není dnes žádnou formou podporováno cca u 1 mil. zaměstnanců (daňové zvýhodnění prostřednictvím stravenek získává dnes 1,5 mil. zaměstnanců, 1,8 mil. zaměstnanců má k dispozici dotované závodní stravování).
Zavedení možnosti stravenkového paušálu bude podle MF ČR spravedlivé, protože pak budou moci nějakou formu podpory stravování čerpat všichni zaměstnanci. MF ČR tedy předpokládá, že se vedle dvou dnes již existujících forem podpory stravovaní zaměstnanců v zaměstnání vytvoří prostě jen další kanál podpory. Z této jednoduché úvahy pak vychází i její odhad rozpočtových dopadů, který odhaduje na 2 mld. Kč. Celková podpora by pak spolu s předchozími dvěma kanály podpory činila 5 mld Kč.
První riziko návrhu – vyvolání daňové optimalizace s masívním dopadem do veřejných rozpočtů
Ministerstvo financí v zásadě vchází z přesvědčení, že se přijetím paušálu jen vytvoří – vedle již existujících možností (závodního stravování a využívání stravenek) – pro 1 milion osob, které nedostávaly dodnes nic, dodatečná možnost jejich pokrytí nově vytvořenou podporou – stravenkovým paušálem. Vůbec nebere v úvahu, že se tento návrh od dvou předchozích možností podpory stravování zaměstnanců zásadním způsobem kvalitativně odlišuje. A to hned ve dvou směrech. Za prvé – jedná se o přímou podporu zaměstnanců vyplácenou v penězích. Za druhé – nebude prověřována účelovost vynaložených prostředků paušálu (a tedy ani daňové podpory státu). ČMKOS je přesvědčena (a nejen ona), že se tímto novým mechanismem se vyvolají nevratné procesy daňové optimalizace, na jejichž konci bude na jedné straně vytvoření masívních deficitů ve veřejných financích, na straně druhé rozbití stávajícího systém podpory stravování zaměstnanců.
Jedním ze zásadních dlouhodobých programových cílů ČMKOS je boj proti nezodpovědnému snižování daní a s ní spojené privatizaci a destrukci veřejného sektoru. Na konci takovýchto procesů nečeká českého zaměstnance nic jiného, než násobně vyšší výdaje za tyto služby nebo vyšší daňové zatížení. Z toho důvodu svého času ČMKOS zásadně odmítla rovnou daň a ze stejného důvodu odmítá i návrh na zavedení tzv. stravenkového paušálu.
První kanál daňové optimalizace se týká 1 milionu osob, dodnes nevyužívajících výhod podpory závodního stravování nebo stravenek.
Je naprosto jisté, že tento 1 milion zaměstnanců „bez výhod“ zavedením stravenkového paušálu „zmizí jak pára nad hrncem“. Bohužel, ale z úplně jiného důvodu, než předpokládá předkladatel. Ministerstvo financí vychází ve svém návrhu z přesvědčení, že zaměstnavatelé, kteří se léta brání přispět na stravování svých zaměstnanců byť jen korunou (s častým zdůvodněním že na to nemají), po přijetí „stravenkového paušálu“ najednou prozřou, zastydí se a svým zaměstnancům přilepší. Otázkou je, proč už to dávno neudělali? Vždyť jde fakticky o stejnou výhodu, kterou bylo možno realizovat desítky let prostřednictvím stravenek.
Mnohem reálnější je proto předpoklad, že tito zaměstnavatelé ani po případném přijetí stravenkového paušálu svým zaměstnancům opět – stejně jako v minulosti – „ze svého“ nic nepřidají. Ale velmi rádi jim přidají „ze státního“, zvláště když na tom také něco „trhnou“ a ještě nebudou muset fakticky zvyšovat mzdy.
Spuštěním stravenkového paušálu se objeví nový, státem garantovaný kanál, kterým bude možno vyplatit zaměstnancům čisté peníze nezatížené takovými zbytečnostmi, jako je daň z příjmu (na straně zaměstnance) či sociální a zdravotní pojištění (na straně zaměstnance i zaměstnavatele). Nebude se přitom muset prokazovat, že účel na který byly tyto peníze (resp. daňová podpora státu) vynaloženy totiž, podpora stravování zaměstnance během pracovní směny, byl opravdu naplněn.
Jinak řečeno, existuje velmi reálná obava, že dojde k záměně části mezd vyplácených zaměstnancům za tzv. stravenkový paušál. Zvláště v sitauci, kdy na tomto převodu budou finančně zainteresovány obě strany.
V letošním roce by se mohlo denně „převést“ na jednoho zaměstnance maximálně 72,1 Kč, což za průměrný měsíc činí 1388 Kč.[3] Tyto peníze by zaměstnanec dostal jako čistý příjem. Kdyby těchto 1388 Kč zůstalo ve mzdách, odpovídající čistá mzda zaměstnace (po odvodu pojistného a daně z příjmu) by činila pouze 956,3 Kč. To znamená, že „přečerpáním“ části mzdy do stravenkového paušálu v maximálním limitu, by jeden zaměstnanec vydělal v podmínkách roku 2020 431,7 Kč měsíčně tj. 5180,4 Kč ročně.[4] (Záměna mzdy za stravenkový paušál by přinesla pro některé zaměstnance kromě více peněz ještě jeden zajímavý bonus – stravenkový paušál, na rozdíl od mezd, nepodléhá výkonu rozhodnutí ani exekuci).
Stejně tak by ovšem v tomto režimu vydělal i zaměstnavatel, který by se touto operací zbavil povinnosti platit za zaměstnance zdravotní pojištění ve výši 124,9 Kč měsíčně a sociální pojištění ve výši 344,2 Kč měsíčně. Díky snížení těchto plateb by mu mírně narostla daňová povinnost (o + 89,1 Kč měsíčně). Celkově zaměstnavatel by za měsíc přímo ušetřil na jednom zaměstnanci 380 Kč, tj. ročně 4560 Kč. (V reálu by to bylo více – přechod na tento systém by mu totiž v prvém roce umožnil výrazněji omezit nárůst mezd – o cca 1,5 – 2 %).
Celkem tedy činí úspora u zaměstnance a zaměstnavatele při náhradě mezd tzv. stravenkovým paušálem v maximálním limitu pro rok 2020 9740,4 Kč. To znamená při 1 milionu osob celkovou úsporu platby daní a pojistného ve výši 9,740 mld. Kč ročně.
Přesně o stejnou částku by přišly veřejné rozpočty. Např. u zdravotního pojištění lze odhadnout dopad této optimalizace na cca 2,3 mld. Kč ročně, u důchodového pojištění na 4,7 mld. Kč atd.
Druhý kanál daňové optimalizace se týká 3,3 mil. zaměstnanců, kteří dnes využívají buď příspěvek na stravování formou dotování provozu vlastního stravovacího zařízení (1,8 mil. Kč) nebo prostřednictvím stravenek (1,5 mil. Kč).
Jde o to, že průměrný příspěvek na stravování realizovaný u těchto osob stávajícími kanály je v průměru o cca 1/3 nižší, než je horní limit příspěvku na stravování. To znamená, že i u těchto osob fakticky může proběhnout výše uvedená daňová optimalizace v rozsahu cca 1/3 výše uvedených dopadů. Prakticky to znamená, že při využití tohoto kanálu by se celková úspora u jednoho zaměstnance a zaměstnavatele pohybovala okolo 3247 Kč ročně, což by při 100% využití u všech dotčených zaměstnanců činilo úsporu (a zároveň dopad do veřejných financí) v rozsahu dalších 9,7 mld. Kč.
Celkově by se tedy dopad do veřejných rozpočtů spojených s daňovou optimalizací mohl pohybovat přes 19 mld. Kč. Je zřejmé, že tento dopad je naprosto fatální a v kontextu přípravy rozpočtu na rok 2021 fakticky destrukční. Domníváme se, že identifikace řádu vyvolané daňové optimalizace případným přijetím návrhu MF ČR je dostatečné proto, aby toto opatření bylo odmítnuto. Nezabýváme se proto dalšími možnostmi daňové optimalizace, které tento návrh skýtá a to ať už při přesčasové práci či práci pro více zaměstnavatelů (viz. poznámka č. 3.).
Není podstatné, zda a v jaké míře bude prostor pro daňovou optimalizaci aktuálně využit. Podstatné je, že by návrhem MF ČR „otevřely dveře“ kterými by mohl kdokoli, kdykoli projít. Možná časem i ti podnikatelé, kteří se dnes chovají velmi slušně a hledání úhybných manévrů a daňových optimalizací nepatří k jejich stylu podnikání.
Druhé riziko návrhu – „stravenkový“ paušál sníží množství zaměstnanců pravidelně se stravujících v zaměstnání
Dlouhodobým cílem ČMKOS je zajistit všem zaměstnancům poskytování alespoň jednoho teplého hlavního jídla v průběhu pracovní směny. Přijetím stravenkového paušálu jako faktické peněžní alternativy podpory závodních jídelen nebo využívání stravenek dojde k omezení stravování v zaměstnání, což bude mít nejen výrazný negativní dopad na tuzemské restaurace a kantýny,[5] ale především na zdravotní stav obyvatelstva. Z dlouhodobého hlediska má nepravidelná strava jasné dopady na zdraví člověka. O zvýšeném nebezpečí pracovních úrazů ani nemluvě. Z tohoto důvodu ČMKOS zásadně odmítá návrh na zavedení tzv. stravenkového paušálu.
Průzkum veřejného mínění zpracovaný na přelomu prosince 2019 a ledna 2020 hovoří zcela jasně[6] firmou PPM Factum pro Svaz průmyslu a dopravy ČR a Unie zaměstnavatelských svazů ČR hovoří naprosto jasně : 71 % zaměstnavatelů si myslí, že jejich zaměstnanci by si raději přáli dostávat stravenkový paušál místo příspěvků do jídelen nebo stravenek (a 49 % by jim vyhovělo). Prakticky stejné procento je přesvědčeno, že zavedení takovéhoto paušálu nebude motivovat zaměstnance k pravidelným obědům, a opět prakticky stejné procento je přesvědčeno, že by zavedení tohoto paušálu snížilo návštěvu jídelen či chození na obědy.
Podle výzkumů v USA lidé, kteří pravidelně neobědvají, či obědvají málo, jsou unavenější, mají nižší produktivitu, jsou častěji nemocní a náchylní k úrazům. Světová zdravotnická organizace vyčíslila, že správné stravování zaměstnanců zvyšuje produktivitu celé ekonomiky o pětinu. Zajímavé jsou zkušenosti z Brazílie, kde po zavedení systému podpory segmentu závodního stravování klesl počet pracovních úrazů ze 2 mil. na 400 tisíc.[7]
Je potěšitelné, že stejný názor zastává i většina našich podnikatelů – podle výše uvedeného průzkumu je 99 % přesvědčeno, že je důležité, aby měl zaměstnanec během pracovní směny plnohodnotný oběd a 75 % zaměstnavatelů se domnívá, že vynechání oběda nedostatečný oběd snižuje produktivitu práce.
Zájmem České republiky by tedy měla být spíše podpora rozvoje závodního stravování a jiných forem podpory stravování zaměstnanců v průběhu pracovní směny než opak. Vláda, resp. její odborná ministerstva by měla přijít s návrhy na zlepšení fungování tohoto systému (např. popřemýšlet o úpravě pracovněprávních předpisů či o tom, jakým způsobem omezit rozvíjející se druhotný trh se stravenkami aj.). Návrh MF ČR s ničím takovým nepřichází. Nepředpokládá ani kontrolu účelovosti vynaložených prostředků a tím zároveň zavírá oči nad tím, že se toto neúčelové plnění bude chovat jako mzda (či dokonce mzdu nahrazovat – viz. předchozí bod). Navržený přístup není pomocí, ale destrukcí současného – i když ne vždy optimálně – fungujícího systému podpory stravování zaměstnanců v zaměstnání.
Doporučení
Pro ČMKOS je zásadní prosazení celoplošné podpory státu stravování zaměstnanců při pracovní směně. Jde o jeden z klíčových nástrojů udržení zdraví pracovníků a boje proti pracovním úrazům. Vyzýváme tedy stát a jeho orgány k tomu, aby se hledaly cesty jak efektivně podpořit zaměstnance v zapojení do tohoto stravování.
Navržený systém MF ČR považuje ČMKOS za líbivý technokratický konstrukt, který zásadním způsobem rozbije i to, co se ohledně stravování zaměstnanců v zaměstnání podařilo dosud udržet.
ČMKOS vnímá problémy, které dnes existují v oblasti stravenek jako velmi závažné. Podporuje proto vytvoření systému celonárodní podpory stravování zaměstnanců včetně státem podporovaného a kontrolovaného systému. Z tohoto důvodu doporučuje předat celkovou organizaci a distribuce stravenek České poště, jako výhradnímu distributorovi.
ČMKOS nehájí a nikdy nebude hájit jakékoli zájmy jakéhokoli subjektu spojeného s veřejným stravováním či jeho organizaci.
Odkazy a vysvětlivky:
[1] Příspěvek na stravování lze uplatnit, pokud přítomnost zaměstnance na v práci během stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny, v případě že je směna delší než 11 hodin, vzniká nárok na další příspěvek na stravování.
[2] Provize placená zaměstnavateli stravenkovým firmám se pohybuje okolo 2 %, provize restaurací a obchodů se podle MF běžně pohybuje na úrovni 5-6 %.
[3] Při propočtech jsme vycházeli z celkového počtu pracovních dní v roce 2020 a 20 dnů řádné dovolené. Nebyla zohledněna otázka sick days ani nebylo uvažováno s nemocností. To by na první pohled mohlo znamenat, že náš odhad je mírně nadhodnocený. Na druhou stranu jsme však nebrali v našem propočtu úvahu vlivu přesčasů na nárůst příspěvku na stravování (po odpracovaných 11 hodinách vzniká nárok na další příspěvek na stravování), ani efekt práce u více zaměstnavatelů (nárok na příspěvek vzniká v případě, že zaměstnanec odpracoval alespoň tříhodinovou směnu). Z tohoto pohledu považujeme náš odhad spíše za realistický.
[4] „Výdělek“ 431,7 Kč na jednoho zaměstnance měsíčně se skládá z úspory na platbě zdravotního pojištění zaměstnance ve výši 62,5 Kč měsíčně tj. 750 Kč ročně, úspory na sociálním pojištění zaměstnance ve výši 90,2 měsíčně tj. 1082,4 ročně a úspory 279 Kč měsíčně na dani z příjmu tj. 3348 Kč ročně.
Záměna mzdy za stravenkový paušál přináší pro některé zaměstnance kromě více peněz ještě jeden zajímavý bonus, který spočívá ve faktu, že stravenkový paušál, na rozdíl od mezd, nepodléhá výkonu rozhodnutí ani exekuci.
[5] Podle výsledků průzkumu, který si nechala vypracovat Asociace malých a středních podniků na téma stravování, dvě třetiny současných „stravenkářů“ potvrdily, že v případě zrušení poukázek by oběd v restauracích omezily. Z lidí, kteří nemají stravenky, chodí pravidelně na oběd jen necelá pětina. V zaměstnání neobědvá každý desátý. Tuzemské restaurace a kantýny se bojí, že bez stravenek zajdou na úbytě, Právo, 21. srpna 2019.
[6] Postoje zaměstnavatelů ke stravování zaměstnanců a k zavedení stravovacího paušálu, Připraveno pro Svaz průmyslu a dopravy ČR a Unii zaměstnavatelských svazů ČR, PPM Factum Prosinec 2019/leden 2020
[7] Tuzemské restaurace a kantýny se bojí, že bez stravenek zajdou na úbytě, Právo, 21. srpna 2019.
24.6.2020
Článek také vychází v Pohledech 1/2020. Publikujeme se svolením.