Josef Buřič vysvětluje, proč je plošná, koronavirová podpora ubytovacím zařízením a kultuře problém, který ukazuje na pragocentrický pohled a na nedůslednost.
Řešení důsledků koronavirové krize zasahuje do dalších oblastí – vláda je štědrá, jak se zdá. Než se utratí 500 mld, to chvíli trvá.
Tak třeba nedávno byla schválena pomoc pro hotely resp., říká se tomu pro ubytovací služby. Byly prý uzavřeny skoro dva měsíce od poloviny března do poloviny května a tak je nutno jim pomoci. Proto se nedávno přišlo s řešením, že na každý pokoj v těchto zařízeních se dá v průměru 250 Kč za den.
Není to zase za tak málo peněz. V souhrnu jde o více než 3 mld Kč. Přitom se tato podpora vyplácí všem. Od penzionů a dokonce i kempů až po luxusní hotely. Pravda, pro kempy či turistické ubytovny je to jen 100 Kč na den za pokoj a pro luxusní hotely je to 330 Kč za pokoj.
Systém plošné podpory, který zde vláda zvolila, je největším problémem této podpory. Zdá se mi totiž, že vláda se na problém uzavření ubytovacích kapacit dívá jen optikou Prahy a ještě několika větších turistických center. Jinak tento velkorysý program podpory pochopit nelze.
Co mám na mysli? Vláda současně říká našim občanům – nejezděte do ciziny, u nás je taky krásně. Proto Czechtourism nechal vytisknout řadu plakátů, kde inzeruje tu Plzeň, tu lázně, tu jižní Moravu a další turisticky zajímavá místa.
Výsledek se také dostavil. Všude v těchto atraktivních oblastech má dnes obsazeno kdejaký penzion či ubytovna. Nikdy předtím to nebylo tak, že by se nepodařilo sehnat místo v takovém zařízení nejen v hlavní sezoně, ale – jako dnes – až do konce října. Když si to promítnu do reálných čísel – pak obsazenost těchto zařízení – zdůrazňuji mimo Prahu – je v podstatě stoprocentní.
Taková je zkušenost z okruhu mých známých, kteří se zkoušeli někde v penzionu ubytovat. Naproti tomu čteme v tisku, že penziony mají volno, že mají obsazenost jen čtyřiceti procentní, a tedy sezona je to pro ně moc špatná. Těžko hledat, kde je pravda, ale pokud nevyjede do zahraničí tolik lidí, jako v minulých letech a budou trávit dovolenou u nás doma, pak se asi také někde ubytují a tak bych očekával, že to bude právě v těchto kapacitách.
O tom, jak to skutečně v terénu vypadá, nevíme skoro nic. Je potom nutno těmto zařízením co nejrychleji něco kompenzovat? Možná, že takovou obsazenost nikdy před tím neměla. Takže nakonec se tato zařízení mohou dostat do slušného zisku – až budou bilancovat letošní sezonu. Když si k tomu připočtou i onu vládní podporu, co jim bude chybět ke spokojenosti?
A vůbec nejlepší je, že o tom, jak tato sezona skutečně dopadla, nebudeme mít žádná objektivní data. Přece abychom těmto firmám ještě více pomohli – zrušili jsme jim EET. Tímto činem vláda v podstatě přiznala, že jí nebude vadit, když tato zařízení něco zatají a přiznala, že zavírá oči nad krácením daní. Zatají tak i placení místních poplatků, které jsou zdrojem rozpočtů obcí.? Asi ano, když nad tím nebude žádná kontrola.
Je to tím horší, že právě úsilí o omezení daňových úniků se stalo jednou z „ikon“ této vlády. Bude vůbec ochota se k EET vrátit, až na konci letošního roku jeho zrušení skončí a od prvního ledna 2021 bude zase platit? Ve volebním roce? Umíme se představit, co se bude dít na konci letošního roku, až se bude mít obnovit systém EET, jakému tlaku bude vláda vystavena nejen ze strany firem, ale především opozičních politiků, kteří deklarují svoje odhodlání zrušit EET?
Samozřejmě, že hoteliéři řeknou, že pozastavení EET nebude mít vliv na jejich hospodaření. Na to je však snadná odpověď – zkusme se vrátit pár let zpátky. Po zavedení EET v roce 2017 se zvýšily tržby oproti roku 2016 právě tohoto segmentu o 8 mld tj. o 13 %. Přitom na stejný vzestup tržeb předtím tento segment služeb potřeboval 5 let – od roku 2010 do roku 2015. Zvláštní, že? Moc se těším, co se dozvíme o letošním roce – až uvidíme tržby těchto zařízení někdy kolem poloviny příštího roku.
Těžko říci, proč právě ona optika Prahy je v tomto ohledu rozhodující. Je to právě Praha, kde hotely již před krizí strádaly konkurencí Airbnb a bylo každému soudnému analytikovi jasné, že kapacita ubytování v Praze je nadměrná a je naprosto závislá na trvalém a narůstajícím přílivu zahraničních turistů. Asi právě proto, aby se „vyčistil“ tento segment trhu, nové zastupitelstvo Prahy podniklo všeobecně známé kroky k tomu, aby turistům např. z Číny a Ruska dalo najevo, že v Praze nejsou vítáni. A to ještě nevěděli, co s pražskými hotely provede koronavirus.
Dnes tedy vláda chce přispět právě těmto hotelům v Praze, které mají potíže tím, že jim alespoň trochu zmírní jejich údajné ztráty. Je ovšem otázkou, zda právě těm hotelům, které jsou součástí mezinárodních řetězců vůbec pomáhat. I ony konec konců patří mezi ty firmy, které odsud odvádějí vytvořený zisk v podobě dividend, nebo i jinou formou. Jinak by zde přece nepodnikali.
Překvapuje, že vláda o podpoře rozhodne, aniž by byla veřejně k dispozici alespoň základní analýza problému. Analýza, která by musela ukázat, že kromě těchto pražských hotelů není jinde mimo Prahu a dalších turistických center situace tak špatná. Proč tedy jim dále pomáhat? A tím spíše, že by mělo být také známo, že právě ony velké hotelové řetězce v podstatě bez milosti propustily bez větších prodlev velkou většinu svých zaměstnanců tak říkajíc na hodinu. Na nějaký zákoník práce se nikdo neohlížel – zaměstnanci se přece mohou jít soudit, chtějí-li odstupné. Tyto řetězce moc dobře vědí, že to nikdo neudělá.
Tato podpora je, kromě výše uvedeného, dalším z pokusů vrátit se do doby před pandemií. Přetlačit tržní síly, obrátit běh času. Není to první pokus a obávám se, že stejně jako jiné, je odsouzen k neúspěchu. Některé pražské, ale i jiné, hotely budou zavřeny, protože pro ně na trhu není a nebude místo – ani v příštím roce. Možná si tím vláda kupuje trochu času – nic víc, pokud současně nemá připraveno řešení pro další rok atd.
Tato pomoc však nezůstala osamocena. Vláda v minulých dnech byla velmi štědrá. Schválila i podporu – rovnou za miliardu – na program Covid – Kultura. Podstatou programu je pomoci podnikatelským subjektům z oblasti kultury, které byly omezeny vyhlášením nouzového stavu a omezením konání kulturních akcí. Je zajímavé, že předmětem kompenzace jsou veškeré náklady vzniklé od října 2019 na akce organizované až do srpna 2020.
Do těchto nákladů se zahrnují např. náklady na tisk propagačních materiálů, TV reklamu, pronájem techniky a řada dalších a také – náklady na zálohové faktury umělců a účinkujících, tedy, i když se akce neuskutečnila, přesto lidé dostanou zaplaceno – alespoň částečně.
V tom si myslím, že je právě ona velkorysost oproti jiným profesím. Dostane snad zaplaceno jiný řemeslník, který nemohl původně sjednané dílo zajistit? Pravda OSVČ dostali 500 Kč na den. Tam se to zdůvodnilo tím, že mají i některé fixní náklady třeba na pronájem provozovny – třeba kadeřnice atd. I tam však byly profese, které kvůli Covidu nemusely přerušit své podnikání – třeba IT specialisté, kteří pracují z domova, a stále on line. Ovšem do kategorie OSVČ patří také většina těchto umělců – tedy dostanou podporu dvakrát?
Velkorysá podpora – a výsledek? Žaloby na stát, že zasáhl do organizace festivalů a – také vyhlášení stávek s požadavky snížení DPH na prodej hudebních nosičů, umělecká vystoupení a řada dalších – a také zřízení fondu hudby. Když je fond kinematografie, tak proč by nemohl být fond hudby, ne?
Už asi nepřekvapí, že mnozí z těch, kteří se tak hrnou do stávky proti vládě na jedné straně tvrdí, že stát by se o kulturu neměl starat – kromě toho, že poskytne na ni dotace, že stát je nejhorší hospodář a na druhé straně utíkají ke státu, aby jim v nouzi pomohl. Možná, že i tady si budeme muset přiznat – to, co v případě ubytovacích služeb – že hřiště je příliš malé na tolik hráčů a někteří na něm nenajdou místo.
Prostě vždy, když se objeví takové požadavky, si musím vzpomenout na jiné oblasti ekonomiky, zda věnujeme tolik mediální pozornosti zaměstnancům některých výrobních firem, se kterými se nikdo moc nebaví, když se jejich pracovní místa likvidují.
Možná je chyba i v tom, že stát málo komunikuje a je nedůsledný. Např. v Německu již v květnu oznámili, že slavný Octoberfest letos nebude. A to je Octoberfest, který představuje miliardové obraty v eurech, a německá či bavorská vláda se nebála ho zrušit dávno před tím, než se měl konat.
A teď to srovnejme s námi. Jak dlouho se diskutovalo o tom, že možná Colours of Ostrava bude, nebyli jsme ochotni otevřeně říci, že letos prostě nebude – a hotovo. Stejně tak ostatní festivaly. Stále jsme hledali cestu, jak ty festivaly alespoň nějak udělat a dovolili jsme uvolnit opatření proti Covidu a – teď se divíme, že se Covid vrací.
Nedůslednost a netrpělivost je náš problém, kromě řady dalších.
Zbývá jen dodat jediné – kdo tuto velkorysou pomoc zaplatí. Odpověď, kterou najdeme v médiích – prý to bude státní rozpočet. Chceme-li však slyšet pravdu – je to velmi prosté – budou to zaměstnanci. Oni jsou těmi, kdo nejvíce daní do státního rozpočtu odevzdávají. Ti budou těmi, kdo to zaplatí. A nebudou těmi, kteří tuto pomoc čerpají.