Nedělní referendum v Turecku rozhodne o budoucnosti politického systému a zřejmě také o dalším směřování země. Jedná se o největší systémovou změnu od doby vzniku novodobé Turecké republiky.
Financial Times. V nedělením referendu v Turecko je v sázce hodně. V referendu se rozhoduje o změně ústavy země, která povede k proměně role prezidenta a k ústavně potvrzené neexistenci oddělení mocí ve státě.
Recep Tayyip Erdogan představuje nejsilnějšího tureckého lídra od časů Mustafy Kemala Ataturka, který utvořil současné Turecko z trosek Osmanské říše. V současné době Erdogan vládne v Turecku pomocí pohotovostních dekretů jako důsledek pokusu o převrat v červenci roku 2017. Referendum má potvrdit de iure, co už je pravda de facto, konstatuje David Gardner pro Financial Times.
Co se v Turecko změní?
Pokud Erdogan v referendu zvítězí bude to mít následující důsledky: bude moci v úřadě zůstat až do roku 2029, bude mít kontrolu nad justicí, bude moci odvolávat premiéra a jmenovat ministry. Také bude moci rozpouštět parlament, který ztratí právo mu stát v cestě. Získá také imunitu před soudy a ztratí odpovědnost vůči parlamentu.
Ti, kdo Erdogana podporují tvrdí, že jedině silná exekutiva se dokáže vyrovnat s problémy současného Turecka, počínaje terorismem a konče hospodářstvím.
Nicméně Erdoganovo vítězství v referendu nepovede nutně k tomu, že Turecko ztratí svůj vnitřní pluralismus, na to je Turecko příliš rozmanité a Erdoganova strana Spravedlnost a Rozvoj je nedokáže sjednotit či homogenizovat.
V řadách Erdoganovy strany zavládala před časem panika, protože výzkumy veřejného mínění ukazovaly, že polovina Turků není ochotna podpořit vládu jednoho muže. Nicméně poslední výzkumy, které si strana nechala vypracovat, ukazují na to, že Erdoganova žhavá kampaň v posledních týdnech u voličů zabrala.
Erdogan nemá ještě vyhráno
Erdogan ale ještě nevyhrál a potýká se složitým problémy jako je získat podporu od tureckých nacionalistů a Kurdů, což jsou dvě vzájemně nepřátelské skupiny voličů, které Erdoganovi nedůvěřují. Což může znamenat, že vláda se bude snažit hrát “s falešnými kartami”, aby zajistila vítězství.
Jednou z těchto karet je snaha využít terorismu jako nástroje k zpochybnění kurdské PKK (Kurdská strana pracujících), podobně jako tomu bylo v případě zastánců Fethullaha Gullena.
Šéf Erdoganovy kampaně Mustafa Sentop k tomu říká: “Neříkáme, že lidé, kteří volí “ne” jsou teroristé. Říkáme, že teroristické skupiny, a to všechny, říkají “ne”.”
V referendu, které se koná v neděli 16. dubna, jde o hodně. Erdogan už si podřídil veškerou zahraniční politiku. V uplynulém měsíci spálil už tak slabé mosty s Evropou, když nazval lídry Německa a Nizozemska “nacisty”. Důvodem bylo, že zakázali tureckou volební kampaň doma mezi tureckou diasporou.
Turecký prezident také navrhuje další plebiscit, tentokrát o přihlášce členství Turecka v EU.
Po pokusu o převrat v červenci 2016 už Turecko nesplňuje kritéria kandidátské země EU. V zemi došlo k širokým čistkám, které se dotkly na 100 tisíce lidí. Erdoganova strana také potlačila vnitrostranický disent. Důvodem pro čistky byla údajná infiltrace Gullenovým hnutím, které mělo stát za pokusem o puč, jak zní oficiální verze. Tento argument se dá také lehce použít v případě vnitrostranické či jiné opozice vůči politikám současného prezidenta.