Proti ruské vojenské invazi do Běloruska hovoří hned deset různých příčin, míní běloruský analytik.
Běloruský politický analytik (kritický k Lukašenkově režimu) Artjom Šrajbman napsal o tom, proč je podle jeho názoru invaze Ruska do Běloruska zcela nepravděpodobná. Šrajbman pro to vidí hned deset důvodů.
Za prvé, Rusko nezachraňuje padající režimy, které už nemají základnu podpory. Jedinou výjimkou je Sýrie, kde ale už probíhala občanská válka a Rusko se zde omezilo na letecké údery. Koho by mělo bombardovat v Bělorusku, ptá se Šrajbman.
Za druhé, Bělorusové si nepřejí vnější intervenci a nepřejí si být součástí Ruska. Ukazuje na to nejnovější průzkum veřejného mínění – za spojení s Ruskem je dnes 7 % dotázaných a za těsnější unii s Ruskem je méně než 25 % lidí v zemi. Bělorusko není Krym, který by bylo nutné zachraňovat před fašisty.
Za třetí: zemi, která nechce, aby ji někdo zachraňoval, je nutné udržet velkou silou. Okupační vojska by musela mít desítky tisíc vojáků, v případě, že by došlo k partyzánskému odporu (a to by v tomto případě bylo nevyhnutelné) jednalo by se o stovky tisíc nasazených vojáků.
Za čtvrté, intervence by pro Rusko znamenala ztrátu běloruského lidu, a to na velmi dlouho. Bělorusové mají dnes dobrý vztah k Rusku, více než 70 % Bělorusů podporuje současnou formu vztahů bez hranic a bez cel. Jen asi 5 až 7 % je za jejich zrušení.
Za páté: k tomu všemu je si třeba dodat potok mrtvých vojáků směřujících zpátky do Ruska, tvrdé sankce Západu a pretenze Rusů k vládě.
Za šesté: k čemu by to všechno bylo? Dnešní opozice v Bělorusku si nepřeje integraci Běloruska s EU. V současném stavu by to bylo absurdní. Běloruská ekonomika by se do měsíce sesypala, kdyby jí Eurasijská ekonomická unie uzavřela svůj trh.
Za sedmé, invaze není řešením problému vnitřní stability.
Za osmé, protestující nemají protiruská nebo prozápadní hesla, taková agenda zde vůbec není. Kreml není slepý a vidí to. Moskva se vždy přeorientuje na vítěznou stanu – jak tomu bylo v případě Kyrgyzstánu a Arménie. Zvláště když jde o stranu, která k Rusku není nepřátelštější a nebere si ruské občany jako rukojmí.
Za deváté: podle Šrajbmana je nutné si přečíst vyjádření Kremlu po rozhovoru s Lukašenkem. Zní tam hodně slov o přátelství národů, ale ani slovo o podpoře běloruského prezidenta. Kreml vyčkává.
Za desáté, status Organizace Dohody o kolektivní bezpečnosti nezná vojenskou pomoc bez vnější agrese (tj. bez ozbrojeného napadení, které ohrožuje bezpečnost, stabilitu a územní celistvost a suverenitu) na členskou zemi. Lukašenko z toho obviňoval celou svou kampaň Rusko a nyní se z toho snaží obvinit Západ. Vysoce postavení Evropané a Rusové už se telefonicky spojili a smějí se těmto vyprávěním.
K tomu, abychom takový scénář nepřipustili v budoucnosti, píše Šrajbman ve svém post scriptum, je třeba, aby přechodná vláda v Bělorusku nezačala hned bourat sovětské památníky, měnit symboly a rušit status ruštiny. Pro něco takového ovšem není v Bělorusku podpora, takže není důvod, že by se tím začala přechodná vláda zabývat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.