Karel Žďárský si ve svém komentáři všímá toho, že současná vláda rozdává nekoncepčně peníze, zatímco aktivní řešení chybí.
Vláda rozdává peníze, tak proč se také nepřihlásit? Asi takový závěr si může člověk udělat, když se podívá na zprávy z posledních několika zasedání vlády. Tam padlo rozhodnutí o zaplacení poloviny nájemného za třetí čtvrtletí, o pokračování dotací pro hotely, také o dotacích pro kulturu či dotace pro majitele zájezdových autobusů. Ve hře jsou prý ještě některá další opatření, která by měla firmám pomoci.
EET budiž zapomenuto?
Jednou z nich je také faktické zrušení EET, jak se začalo zhruba před týdnem diskutovat a na posledním zasedání vlády již bylo rozhodnuto. Prý EET nic do rozpočtu v současnosti nepřináší, tak proč v něm pokračovat. Ministerstvo financí, které to navrhlo, se sice tváří, že EET je zrušeno jen do začátku roku 2023. Ale že by se k němu ještě někdy vláda vrátila – to si snad může myslet jen ten, kdo navrhl jeho zrušení.
Je přece jasné, že EET se už neobnoví. A budou to stejné argumenty, se kterými se dnes odůvodňuje jeho zrušení. Teď se mluví o tom, že v této době epidemie, přece nelze po lidech chtít, aby přišli na finanční správu pro registraci. Finanční správa to ani nemůže přijít do firem kontrolovat, když je ta epidemie. A na konci roku 2022 se řekne, že obnovení evidence tržeb by bylo drahé, musel by se upravovat software, musely by se registrovat nové firmy a to by zatěžovalo firmy apod. V argumentech, proč něco nejde, jsou ministerstva mimořádně vynalézavá.
Rezignace na výběr daní
To, co se stalo s EET, je jen završením dlouhodobého procesu rezignace na výběr daní, které probíhá za současné vlády. Zavedení EET bylo přece jednou z vlajkových lodí této vládní garnitury – ještě když byl současný premiér ministrem financí.
Dnes to potichu opustíme, protože to nefunguje, nebo kvůli něčemu jinému? Už bylo zapomenuto, že po zavedení EET znenadání (asi nějakým zázrakem) vzrostly tržby v sektoru restaurací o 15–20 %? Tehdy to bylo považováno za jasný důkaz, že EET zafungovalo. Dnes už to neplatí?
Je to snad všeobecná rezignace na výběr daní? Prý existence daně z převodu nemovitostí nemá žádné opodstatnění. Tak ji zrušme! Již před mnoha lety jsme zrušili dědickou daň, prý je nemorální vybírat nějakou daň z dědictví. Jaké ještě máme majetkové daně? Je podivné, že v tomto tažení po zrušení daní ještě zůstala zachována tzv. solidární sazba daně z příjmu.
Je zvláštní, že v zemích západní Evropy, které pokládáme za vyspělé (také v sousedním Německu), mají stále zachovány majetkové daně. Stejně jako tam mají progresivní daně z příjmu.
Přemýšlel někdo z těch, co bourají současné daně o tom, proč tomu tak je? Kde jsou kořeny tohoto systému existujícího tam desítky let? Asi takovou úvahu nelze dnes očekávat. Kde bychom se o tom tak asi mohli dozvědět? V našem vysokém školství, kde už nám brzy budou studenti určovat, co se mohou či nemohou učit, nebo jakým jménem mohou být oslovováni?
Jen ještě úplně malou poznámku. Když v roce 1935 byla v předválečném Československu zavedena daň na obranu republiky, která měla financovat budování pohraničních pevností, pak i tato daň byla progresivní – tedy lidé s vyšším příjmem měli vyšší sazbu daně než ti chudí. Tehdy to naši předkové považovali za spravedlivé… Ale to už je hodně dávno.
Když už se ruší některé další daně, tak proč v tom dál nepokračovat, ne? Kdy se objeví iniciativa občanů – zaměstnanců, že oni by také rádi něco dostali navíc, že ono snížení daní ze superhrubé mzdy je málo, že by to chtělo ještě nějak víc podpořit? Zejména když se nebudou nominálně zvyšovat mzdy. A nepodceňujme první známky toho, že se mzdy v některých firmách doslova brutálně snižují. Sníží-li se nominálně mzda o 20–30 %, jak jinak to nazvat?
Zbavovat se v letech největší poválečné krize rozpočtových příjmů a současně rozdávat na všechny strany, to hned tak někdo nedokáže.
Co s tím?
Není cesty zpět
Myslím, že na vině je především neschopnost pochopit, co se v ekonomice děje, co se již stalo a co nelze odestát. To vůbec není jenom problém této vlády, to je problém celé naší politické scény. Co dělá opozice? Kritizuje vládu, že nerozvolňuje a dusí ekonomiku, aby vzápětí prohlásila, že vláda rozvolnila ekonomiku a společnost a že to neměla dělat.
Vláda bohužel pod silným mediálním tlakem ustupuje a snaží se vyhovět veřejnému mínění, které údajně reprezentují česká media. Řídit svoje kroky podle toho, co si přejí média, je to nejhorší, co může vláda dělat.
Jsou snad česká média „skutečně svobodná“? Kdo zná jejich pozadí, jejich vlastnické vztahy, dobře ví, komu tato média slouží. Ale o tom se přece ve slušné společnosti nemluví. O České televizi ani nemluvě…
Myslím, že nám chybí to hlavní: pochopit, jak moc se svět kolem nás změnil. Ne nějaký svět za hranicemi, ale jak se změnilo to, co nás bezprostředně obklopuje.
Musíme si přiznat, že se nelze vrátit zpět do roku 2019, do doby před vypuknutím koronavirové krize. K tomu jsme však zatím nedospěli.
Kdyby tomu tak bylo, museli bychom veřejnosti sdělit, že podpory, které dnes vláda štědře rozdává, musí skončit. Mohou existovat do konce letošního roku a možná nejpozději do poloviny příštího roku a musí se každé čtvrtletí postupně snižovat. A pak musí skončit.
To se musí týkat třeba dotací nájemného, protože buď má firma někde na obzoru nějakou možnost pokračovat, třeba v omezeném režimu, anebo tam ta možnost není a je třeba skončit.
Jedním z těch klíčových prvků, který je spouštěčem tzv. kompenzací a nejrůznějších pomocí je vývoj turistického ruchu. Tak si ukažme pár čísel. Snad hloubku problému z nich pochopíme.
Turismus a jeho nadměrné kapacity
V roce 2019 bylo v Praze registrováno oficiálně 16,3 milionů přenocování cizinců, k tomu ještě další minimálně milion či dva na Airbnb. O tom však žádná oficiální statistika není. Denně tak v Praze bylo v průměru minimálně 45 tisíc zahraničních turistů. Ti lidé byli v restauracích – alespoň dvakrát denně, navštívili hospody, potřebovali průvodcovské služby, nakupovali suvenýry atd.
Prostě 50 tisíc lidí, kteří jsou ochotni utrácet, to byla nezanedbatelná poptávka. Kolik jen vypili piva. Kolik spotřebovali ložního prádla, to skončilo v nějakých průmyslových prádelnách. Co perou nyní? Kolik bylo potřeba pokojských k obsluze turistů atd. Těch souvislostí si můžeme ukázat celou řadu.
Tohle všechno skončilo, na trhu to chybí a v nejbližším roce se to nevrátí. Ale možná to bude trvat i dva roky a možná se to na původní úroveň už nikdy nevrátí. Dnes zde máme kapacity, které jsou evidentně nadměrné. A my je budeme pořád podporovat a čekat na zázrak, že se sem turisté vrátí, notabene po tom, jakou máme současnou nakaženost populace? Proč to máme podporovat?
Přemýšlí někdo o jiném řešení než jenom sypat peníze do této bezedné jámy?
S turisty souvisí také jiný problém. Kapacita zájezdových autobusů. Ta je nadměrná, nejen pro turistiku po ČR, ale i do zahraničí. I tady spoléhá někdo na zázrak, že naši lidé už na jaře pojedou do zahraničí na dovolenou autobusem? Že bychom zase vyrazili na lyže do Alp, odkud jsme si přivezli jarní nákazu?
Samozřejmě, že tam je velký problém. Je mnoho těch, kteří pracují samostatně a mají svůj autobus na leasing. Těm reálně hrozí bankrot. Ani firmy však na tom nejsou o moc lépe. Možná by nejvíce pomohlo vykoupit tyto autobusy státem, zbavit jejich majitele leasingových splátek. Pokud se to nebude řešit zásadně a nezbavíme tyto lidi leasingových splátek, pak to skončí exekucemi a to bude mnohem horší.
Další problém: průvodci. Jenom v Praze minimálně 2500 osob, zpravidla se znalostí dvou i více jazyků, schopní vyprávět hodiny o Praze. Co s nimi? Vyřeší to dotace a čekání na budoucí turisty někdy příště? Anebo pro ně uděláme náhradní místa jako učitelů jazyků nebo historie? Přemýšlí se někde o takovém programu?
Přestaňme bezcílně rozdávat peníze a hledejme programy pro aktivní řešení problému. Nečekejme, že se zítra probudíme a už bude dobře. Nebude. Pokud se o to aktivně nepostaráme…
Požadavky divadel
A úplně na závěr. Zkusme i malou hru na pravdu o české kultuře. Teď mám na mysli naše divadla. I ona hodně křičí.
Oficiální data ministerstva kultury ukazují, že v ČR v roce 2018 existovalo 182 divadel zřizovaných jak státem, tak městy i podnikateli. V roce 2000 to bylo 118 divadel, prostě kultuře se u nás daří.
Podrobnější data o provozu divadel resp. o jejich ekonomice poskytují jen některá divadla, není to povinnost. Většina divadel zřizovaných soukromými subjekty tato data neposkytuje. Povinnost poskytování statistických dat existuje jen pro divadla zřizované veřejným sektorem. Těch divadel bylo 39.
Celkové náklady provozu (bez investic) tohoto počtu divadel v roce 2018 byly 4,94 miliard korun. Od roku 2014, tj. za čtyři roky, se zvýšily o třetinu. Největším přispěvatelem na činnost divadel jsou města a obce, které kryjí 45 % provozu divadel. Také státní rozpočet se významně podílí na uhrazení nákladů, pokrývá čtvrtinu. Příjmy ze vstupného zajišťují jen čtvrtinu nákladů na provoz těchto divadel. V roce 2018 to bylo 30 %.
Velmi stručně: náklady na jednu vstupenku do těchto divadel činí v průměru 1466 korun a stát, kraje a města hradí 1104 Kč při ceně vstupenky 279 korun!
Dnes jsou na stole opět požadavky na uspokojení nákladů divadel, které nemohla hrát v důsledku koronavirové krize. Kolik asi tak mohla ztratit na vstupném, když kryje jen čtvrtinu nákladů a zavření divadel netrvalo rozhodně celý rok?
Samozřejmě, že se to opět bude řešit nějakou dotací, protože divadelní umělci se umí hodně nahlas hlásit o své požadavky. Přitom je jasné, že na letošní dotaci to neskončí. Příjmy krajů a měst v příštím roce budou napjaté. Sotva si pak budou moci dovolit pokračovat rostoucí měrou v dotování této kultury, resp. budou muset vážit, kam dát svoje zmenšené finanční zdroje.
Není i tady chvíle pro úvahy, jak dál? Jak se taková situace řeší ve výrobní firmě, je dobře známo. Ale divadlo je přece něco jiného…
Vláda rozdává. Zatím je z čeho. Vytvořit si za dva roky polštář na výdaje minimálně 900 miliard z dluhu svádí k nehospodárnosti. Ekonomika však potřebuje aktivní řešení, a ta zatím nejsou moc vidět…