Rozhovor: S poslancem za KSČM Jiřím Dolejšem hovoříme nejen o výsledcích krajských voleb ale i o budoucnosti KSČM a nadcházejícím sjezdu strany.
Podle slov poslance KSČM Jiřího Dolejše se blíží doba, kdy se obnoví spor pravice-levice. „To, co levice vždy prosazovala, začne být pro lidi zajímavé. Pro nás to je určitá příležitost. Levice zdaleka není odtroubená,“ říká. „Je třeba, abychom uměli vysvětlovat, že bez nás by Andrej Babiš neplnil věci směrem k levicovému voliči,“ dodává. U KSČM vidí problém „nostalgie po starých časech a uhýbání někam k nacionálnímu populismu“. V rozhovoru jsme hovořili především o situaci, v níž se KSČM nachází před nadcházejícím se sjezdem, který se uskuteční tehdy, kdy to epidemiologická situace umožní.
Andrea Cerqueirová: Místo 86 krajských zastupitelů, které KSČM získala v roce 2016, jich letos při volbách do krajů bylo zvoleno pouze třináct. V senátních volbách nejenže nebyl zvolen žádný z komunistických kandidátů, ale ani se nedostal do druhého kola. Jaký je to vzkaz před blížícím se sjezdem?
Jiří Dolejš: Je to potvrzení toho, že trend poklesu kondice KSČM tady je a pro nás je nesnadné odpovědět jednak na příčiny, ale především na to, jak tento trend zvrátit.
A.C.: Příští rok to bude sto let od založení komunistické strany v našich zemích. Zároveň není vyloučeno, že by se KSČM poprvé od listopadu 1989 nemusela dostat to Poslanecké sněmovny. Jak na to hodláte reagovat?
J.D.: Především letos na podzim uplyne třicet let od vzniku KSČM. Pravdou je, že KSČM vznikla transformací z někdejší státostrany, přičemž ta transformace sledovala právě to, abychom se oddělili od chyb naší předchůdkyně a byli schopni adaptovat se na nové podmínky 21. století. To, že fungujeme třicet let, ukazuje, že jsme sice vykročili dobrým směrem, zhruba posledních čtyři až pět let se nám ale zhoršují volební výsledky, dostali jsme se do stagnace, je vidět, že kurs, který jsme si vybrali, nejsme schopni rozvíjet.
A.C:: Mnohdy to působí, že to není jen stagnace, ale i krok zpět…
J.D.: Stagnace má své příčiny, ta subjektivní je v přestárlosti naší strany. Stárneme a nezískáváme příliš mnoho čerstvých sil, čímž se zvyšuje i jakási konzervativnost a nostalgie naší členské základny. Ohlížení zpět je viditelné, byť programově jsme jinde, stojíme na distanci od minulosti. Mnozí z našich členů a představitelů se ale rádi zpět ohlížejí, volič od nás ale očekává něco jiného. Chce, abychom mu byli schopni nabídnout politický servis, zastávat se jeho zájmů dnes a nevzpomínat na staré časy.
A.C.: Mluvíte o věku. Ten ale přece vůbec nezajišťuje, že člověk není dogmatický…
J.D.: Pokud voláme po čerstvé krvi, nejde jen o nižší datum narození, důležité je i to, aby ti lidé byli schopni uvažovat mladě, moderně, současně. Mladé potřebujeme, neznamená to ale, že když je posadíme na židli, tak se tím automaticky vše vyřeší. Ti mladí samozřejmě potřebují mít nějaký potenciál, schopnosti a sbírat zkušenosti. Politika je profese sama o sobě a člověk se jí musí učit.
A.C.: Aby to nebylo jen v negativním módu. Díky hlasům poslanců KSČM byla opakovaně schválena valorizace důchodů, z její iniciativy vzešlo a bylo schváleno zrušení karenční doby, ve sněmovně leží její návrh na zálohované výživné. Nedaří se KSČM komunikovat to, co se jí povedlo?
J.D.: Pokud KSČM byla čistě opoziční stranou, měla jednodušší život, nadávala na všechno kolem sebe, a tím podchycovala nespokojené. Pokud máme lidem dát něco víc než jen stěžování si na poměry, pokud máme nabízet řešení, a dokonce je zkoušet prosazovat, je to samozřejmě mnohem složitější a někteří čistě protestní voliči se pak rozhlížejí jinde. Hodně z nich se ale bohužel rozhlíží nikoli nalevo, ale hledí směrem k různým nacionálním populistům, xenofobům, k těm, co se řadí na krajní pravici. Naším problémem je tedy nostalgie po starých časech, ale i uhýbání někam k nacionálnímu populismu, do nahnědlých vod. Je to náročné co do kvality naší práce, tak i co se týče taktiky. Postup, který jsme zvolili po volbách 2017, tedy tolerance Babišovy vlády, to byla z nouze ctnost. Zkonzultovali jsme to s našimi voliči, kteří taktiku „menšího zla“ přijali. Samozřejmě to ale přináší i problém, že když se nedaří vystupovat ze stínu Andreje Babiše, tak se nemálo voličů rozhodne, že zvolí přímo jeho.
A.C.: Respektive, proč by volili kovaříčka, když mohou rovnou kováře…
J.D.: To je ten důvod. Je třeba, abychom uměli vysvětlovat, že bez nás by Andrej Babiš neplnil věci směrem k levicovému voliči. Stojíme ale proti mašinérii – mediálnímu komplexu, postavení Andreje Babiše na politické scéně i nemalým penězům, kterými disponuje. Tím vším může ovlivňovat veřejnost. Pro nás je to obrovská výzva. Není to problém jen náš, obdobný problém vidíme i u vládní sociální demokracie.
A.C.: Hovořil jste o tom, že část voličů utíká ke krajní pravici. Není chybou KSČM, že se orientuje na tyhle protestní hlasy?
J.D.: Ty nás samozřejmě musí zajímat. Asi největší rezervoár je u lidí, kteří jsou sice v těžké životní situaci, ale nechodí vůbec k volbám, další jsou ti, kteří nám utekli k Andreji Babišovi. Ale jsou i protestní voliči, kteří neuvažují v ideologických kategoriích, ale prostě jsou negativně nastaveni. I ty musíme umět oslovit. Pokud bychom se o to ale pokoušeli ustupováním náladám, které směřují někam jinam, a imitovali strany typu Okamurovy SPD, tak samozřejmě i tady může vzniknout situace, že volič radši zvolí originál, tedy SPD, než nás. Za druhé bychom tím samozřejmě ztratili levicového voliče, který by nám tento příklon neodpustil. To je problém, ale protestní voliče oslovovat musíme. Pokud jsou naladěni na vlastenecká témata, musíme jim jednoznačněji vysvětlovat rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem. Musíme vysvětlovat, že nejsme stranou, která by apriori požadovala Czexit, útočila na oběti krize z jiných zemí a lidi na sociálním dně považovala za parazity.
A.C.: Neubližuje KSČM také to, že třeba část mladých členů oprašuje ideologický slovník, kterým nemůže většinu vrstevníků nikterak oslovit?
J.D.: Jazyk patří k oslovení veřejnosti, pokud se používají floskule, které asociují léta před rokem 1989, neznamená to ale, že ze slovníku máme vyhodit kritiku kapitalismu nebo tam nemůžeme mít demokratický socialismus. Chce to zkrátka komunikaci promýšlet. Není to ale jen o jazyku, ale i o stereotypech myšlení, ve starém jazyce se skrývá i stará myšlenka. To potřebujeme inovovat. KSČM byla zajímavá tím, že se pokusila otevřít myšlenky na lepší svět, socialismus v nové době. Ze začátku jsme to mnozí dělali, vzpomenu na Miloslava Ransdorfa a další intelektuály ve straně. I toto se trochu vytratilo. Otevřenost k novým myšlenkám i obecně k širší levici, protože i tam musíme hledat nositele myšlenek, je strašně důležitá. Pokud se budeme zavírat do ghetta, připomínajícího kroužek starých časů, žádná avantgarda se narodit nemůže. Jsme strana důsledně levicová, která věří, že lze překonat současný systém a že se lze bavit o demokratickém socialismu, že chceme lepší svět, lepší Evropu. To je obsah, který je třeba propracovávat do konkrétních projektů a nabízet lidem. V tom jsme v posledních letech ne příliš obstáli.
A.C.: Co konkrétního může KSČM lidem nabídnout?
J.D.: Myslím, že se blíží doba, kdy se obnoví spor pravice-levice, kdy ekonomická krize a důsledky pandemie vyvolají velké ekonomické a sociální důsledky. To, co levice vždy prosazovala, začne být pro lidi zajímavé. Pro nás to je určitá příležitost. Levice zdaleka není odtroubená. Navzdory tomu, že někteří si myslí, že souboj pravice-levice ztratil smysl, neztratil. Stejně jako neztratil smysl souboj mezi prací a kapitálem. Musí to být ale samozřejmě levice 21. století, pak ten souboj smysl má.
A.C.: Co vlastně očekáváte od nadcházejícího sjezdu KSČM?
J.D.: Tím, že předseda Vojtěch Filip řekl, že kandidovat nebude, odblokoval naše uvažování, protože někdy se to z leknutí po volbách zužovalo na chuť potrestat hlavního viníka, což měl být on. Je to pochybné uvažování, kondice strany není záležitost jednoho člověka, pokud bychom pouze vyměnili vedení a strana zůstala stejná, nemůže nám to pomoci. Strana by měla řešit personálie, které musí značit krok dopředu. Pokud bychom totiž stagnovali nebo se vrátili zpět, nepomohlo by nám to.
A.C.: Budete do vedení kandidovat?
J.D.: Nominace jsou rok staré, moje je na místopředsedu strany. Uvidím. Nejde o to, na jaké židli budu sedět, ale jestli ze sjezdu vzejde tým, který to potáhne opravdu dopředu a bude naplňovat to, o čem jsem mluvil. Bez toho by strana nemusela být zachráněna. Jelikož jsem budování nové strany KSČM věnoval třicet let, což je téměř polovina mého života, vnímám to o to úporněji.
A.C.: Jaký je váš tip na nového předsedu?
J.D.: Především si myslím, že straničtí důchodci by měli spíš pomáhat, ne se drát dopředu. Ti rozumní by to mohli pochopit. V týmu mohou být jak úplně mladí lidé, tak i nositelé určité zkušenosti a kontinuity. Mezi horkými favority je Katka Konečná, ta ale musí vysvětlit, jak by si představovala spojení funkcí europoslankyně a případné předsedkyně. Jsou tam i další jména, která by byla spíš uklidňováním stagnace a konzervativního proudu.
A.C.: Třeba lidovci kdysi vsadili na tehdy veřejně neznámého Pavla Bělobrádka a vyšlo jim to, z mimosněmovních vod se vyhoupli zpět do vysokých pater politiky. O nikom takovém neuvažujete?
J.D.: Na první dojem může na veřejnost zabrat nová tvář, nám ale v současné situaci nestačí vysílat podobné signály, musíme změnu začít dělat. Do října 2021, kdy budou parlamentní volby, musíme lidi přesvědčit o tom, že má smysl KSČM volit. Je třeba, abychom vytvořili prostor pro provizorium, jehož cílem bude vrátit KSČM do vyšších procent, abychom nebyli omezeni pětiprocentní uzávěrou. To nebude o tom, že se objeví jedna nová čerstvá tvář, ale že budeme držet při sobě a jako tým táhnout za jeden provaz. Hodně sil nás stály vnitřní spory mezi různými proudy, vyvažování, taktizování. I to nás stáhlo do stagnace. Ukazuje se, že to není o rovnováze mezi staromilci a těmi, kteří hledají nový směr, protože staromilci nám zajistí ve volbách tak 2 až 3 procenta. Jak už jsem řekl, musíme přesvědčit konzervativce, aby neblokovali pohyb dopředu, samozřejmě to musí být citlivé vůči jejich obavám, ale bez kroku vpřed se zkrátka nehneme. Změny musíme udělat promyšlenější, nemůže to být jen marketingová spartakiáda před volbami s hesly, letáčky a billboardy. Musí být cítit, že chceme jít dál.
Psali jsme: