Josef Buřič píše o tom, jak správně číst kovidové statistiky, jaké závěry z nich vyvodit a jak vypadá například srovnání některých kritérií s Německem.
Ještě se musím vrátit ke svému komentáři „Otevřít ekonomiku?“ malým zamyšlením.
Součástí studia na ekonomických fakultách v minulosti byla (a doufám že tomu tak je dosud) výuka statistiky a především pak statistická analýza dat. Není to žádná převratná věda. Je to hlavně o zdravém rozumu. A tak by se dalo očekávat, že alespoň něco z toho zůstane v hlavách absolventů těchto škol. Snad by i něco z toho mohlo být známo i jiným absolventům vysokoškolských studií.
Bylo by to dobré zejména v současnosti, kdy se tak mnoho lidí snaží z dat o průběhu koronavirové epidemie dělat dalekosáhlé závěry.
Tak si zkusme udělat takový malý příklad. Německo má 83 mil obyvatel. Podle oficiálních dat se tam dosud koronavirem nakazilo 2 370 000 osob, z toho zemřelo 67 000. Německo v průměru denně provádí 150 tis. PCR testů.
V ČR žije 10,5 mil obyvatel. Dosud se nakazilo koronavirem 1 135 000 osob, z toho zemřelo 19 000. U nás se v průměru denně udělá 26 tis. PCR testů.
A teď některé souvislosti. V prvé řadě: testujeme téměř o polovinu více než Němci. Tudíž asi zachytíme i více případů. Z celkové naší populace již nákaza zasáhla každého desátého, v Německu jen každého třicátého.
Pokud mají pravdu epidemiologové, alespoň na počátku epidemie to tvrdili, že promořenost populace je jedním z hlavních způsobů boje s touto nákazou, pak je na tom ČR mnohem lépe. Získaná kolektivní imunita by musela být podstatně vyšší v ČR.
Daleko zásadnější je však jiný závěr. Z počtu prokázaných nakažených v Německu umírá 2,9 % osob. V ČR je tento ukazatel 1,6 %. Jinými slovy řečeno – německý nakažený covidem má téměř dvakrát vyšší pravděpodobnost, že zemře, než je pravděpodobnost, že tak nastane pro českého nakaženého covidem.
A to je přece podstatný rozdíl! Přemýšlí někdo nad tím, proč tomu tak je? Je to tím, že česká populace je mimořádně odolná? Anebo je to tím, že naše lékařská péče je úspěšnější v odvracení fatálního konce pro nemocné? Osobně se domnívám, že to je péčí, kterou nemocným naše zdravotnictví věnuje.
Proto nevidím vůbec důvod k tomu, abychom se pokorně hrbili před zahraničím a mysleli si, že to tam dělají lépe. V tom zásadním – v ukazateli úmrtnosti jsme na tom rozhodně lépe! A o to snad tady jde v prvé řadě. Oni selhávají a ani zdaleka nejsou tak úspěšní jako naše zdravotnictví. Stojí nás to ohromné vypětí sil a já jen doufám, že to ještě nějakou dobu naše zdravotnictví vydrží.
Proto velmi zamrzí, když slyšíme soustavné útoky na práci našeho zdravotnictví. Není lepší charakteristiky jeho výkonnosti než právě tento výsledek. Važme si jejich obětavé práce, kterou vůbec nedoceňujeme.
Ale chápu, že vysvětlit toto českému novináři nejde. Tohle nikdo z nich nejen nedokáže, ale především nechce pochopit. Pouze špatná zpráva je zajímavá. Kritizovat ten snadný terč v osobě ministra zdravotnictví je přece tak lákavé – to se nosí, to je cool.
Že tato data není schopen pochopit a interpretovat český novinář – s tím se asi musíme smířit. Proč to však nechápou státní úředníci, to už je úplně jiná otázka. A že to pak nedovedou asi ani předat těm svým politikům neřkuli dokonce poslancům, to je smutný obrázek o úrovni naší politiky. Bohužel i neznalosti základních analytických metod.
Z toho se pak rodí tento chaos a zmatené příkazy. Na to si asi, bohužel, musíme zvyknout. I když rezignace na úroveň poznání, aby snad měla být tím posledním, co v tuto chvíli dělat.
My dnes potřebujeme především uvažovat s chladnou hlavou o tom, jak dál. Jak vysvětlit každému občanovi, že dodržování všech hygienických opatření je tou jedinou cestou, jak se z této epidemie dostat. Že zatím žádné uvolnění není na programu dne. Že není hrdinstvím okázale demonstrovat svoje pohrdání těmito opatřeními a vystavovat své spoluobčany nebezpečí nákazy. Pochopíme to už konečně?