Zdá se, že špičkoví diplomaté EU mají obecně potíže s jednáním s autokraty. Evropané se při těchto setkáních často zdají nejistí a chovají se neobratně.
V únoru se zástupce EU pro zahraniční věci Josep Borrell nechal zavést v Moskvě na tenký led. A nedávno se předseda Rady Charles Michel zostudil „incidentem s lenoškou“ v Ankaře. Není to jen smůla, napsal Andreas Ernst pro Neue Zürcher Zeitung.
Tři nejvyšší politici, dva muži a jedna žena, ale v místnosti pouze dvě křesla. Krátký zmatek, pak se oba muži posadili vedle sebe. Žena podrážděně říká: „Ehm“ (krátké video zde). Nikdo se nehne. Sedne si tedy stranou na pohovku. Tzv. aféra „Sofagate“ zahýbala veřejností po celé Evropě. A není to jen o (nedostatečné) zdvořilosti vůči političce.
Co spojuje aféru v Ankaře a Borrellovu návštěvu Moskvy
V únoru navštívil vysoký představitel EU pro zahraniční věci Josep Borrell v Moskvě svůj ruský protějšek – Sergeje Lavrova. Stejně jako návštěva Ankary se Brusel zabýval vyjasněním možností zlepšení vztahů, které od útoku na opozičníka Navalného dosáhly nízkého bodu.
Ale Lavrov s Borrellem „vyběhl“. Rus na tiskové konferenci označil EU za nespolehlivého partnera (psali jsme zde) a během návštěvy se ukázalo, že budou ze země vyhoštěni evropští diplomaté.
Roste podezření, že špičkoví diplomaté EU mají obecně potíže s jednáním s autokraty a jejich většinou vysoce profesionálním aparátem. Evropané se při těchto setkáních často zdají nejistí, chovají se neobratně a vypadají méně sebevědomě.
Jak by Erdogan reagoval, kdyby se ho Michel s úsměvem zeptal, zda má v paláci ještě třetí židli? Nebo kdyby jednoduše nabídl „milé Ursule“ své křeslo? Nedostatek profesionality a kompetencí, se tak dostává do popředí při jednání s obtížnými partnery a konkurenty, míní Andreas Ernst.
Diktátor Erdogan
Události v Ankaře neunikly pozornosti italského premiéra Maria Draghiho: „Myslím, že to nebylo vhodné chování,“ prohlásil. Draghi označil tureckého prezidenta Erdogana za „diktátora“ a kritizoval jej za to, že během oficiální návštěvy odsunul předsedkyni Komise von der Leyenovou na pohovku. „Bylo mi velmi líto ponížení, které musela von der Leyenová podstoupit,“ řekl Draghi.
Jean-Claude Juncker (bývalý předseda Evropské komise v období 2014–2019) k tomu uvedl, že když cestoval s předsedou Evropské rady během svého působení v čele Komise, bylo „každému jasné, že z hlediska protokolu je předseda Rady č. 1 a předseda Komise je č. 2. Normálně jsem měl židli vedle předsedy předsedy Rady, ale někdy se stalo, že jsem seděl na pohovce.“
Podle posledních zpráv měla Ursula von der Leyenová příležitost diskutovat s Charlesem Michelem o incidentu, ke kterému došlo během jejich návštěvy Ankary. Oznámil to zdroj Evropské komise s upřesněním, že předsedkyně dala jasně najevo, že už nikdy nedovolí, aby k takové situaci došlo. Incident tak zamlžil image unijní diplomacie a zdůraznil rozdíly mezi dvěma institucemi – Evropskou komisí a Evropskou radou.
Tituly a lesklé paláce EU moc nezajistí
Podle Matthewa Karnitschniga však nebyla tato epizoda o neúctě k ženám, ale o moci. Evropská unie se prostřednictvím svých lesklých budov a velkolepých titulů svých různých „prezidentů“ velmi snaží projektovat moc.
Angela Merkelová nebyla nikdy vykázána na Erdoganovu pohovku, protože Erdogan ji i její moc bere vážně. Vzhledem k tomu, že ani Michel, ani von der Leyenová (bez ohledu na jejich tituly) nemají moc, je pro Erdogana o to lákavější je ponížit.
„Aféra s pohovkou“ také upozadila skutečnost, že Evropa se spoléhá na to, že Turecko bude držet na svém území masy lidí z Blízkého východu a Afriky. A že dohoda mezi EU a Tureckem zahrnuje miliardy v tvrdé hotovosti.
Evropská reakce je typická pro lidi sužované pocitem nedostatečnosti a bezmocnosti. Místo toho, aby uznali, že se Evropa (pokud jde o migranty) stále spoléhá na Turecko a učinila pochybné ústupky, jen proto, aby toto uspořádání udržela při životě, zaměřují se na styl, způsoby, ale zejména na svoji definici „morálky“.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.