Dossier: U jedné z nejobchodovanějších komodit na planetě existuje velmi nízké obecné povědomí o rozsáhlých dopadech těžby. Pandemie přispěla k navýšení těžby písku, protože mnoho vlád využilo tuto krizi jako záminku k prosazení projektů, které by jinak neprošly.
Písek, který dnes využíváme, pravděpodobně nebude nahrazen za našeho života, ani za života našich dětí. Čím více písku dnes vytěžíme z ekosystémů, tím chudší svět zanecháme budoucím generacím a naší vzácné biologické rozmanitosti.
Kiran Pereiraová, Sand Stories
Výzkumníci v oblasti životního prostředí varovali, že nelegální těžba písku způsobená postpandemickým nárůstem výdajů na infrastrukturu může způsobit degradaci některých z nejzranitelnějších jezer a řek na světě.
Písek je kromě vody nejvíce spotřebovávaným materiálem na Zemi. Vzhledem k tomu, že slábnoucí hrozba viru v zemích, jako je Čína, obnovuje stavební činnost, existují obavy, že budou podněcovány zločinecké gangy, které hrají vedoucí roli v tomto odvětví, aby vytěžily ještě více písku z choulostivých ekosystémů.
„Brzy uvidíme, jak vlády vloží do infrastruktury mnoho finančních prostředků, aby podpořily ekonomiku, a to vyvolá velkou poptávku po písku a štěrku,” uvedl Pascal Peduzzi, vedoucí programu OSN Globální databáze informací o zdrojích v Ženevě.
Peduzzi vysvětlil, že jezera a řeky byly poškozeny těžbou písku, což může změnit směr vodních cest, snížit hladinu jezer, rozrušit břehy a narušit život divoké zvěři. „Na některých místech to byla tak velká zátěž, že to vedlo k úplné ekologické katastrofě,“ řekl.
„Pandemie přispěla k navýšení těžby písku, protože mnoho vlád využilo tuto krizi jako záminku k prosazení projektů, které by jinak neprošly,“ uvedla expertka a autorka Kiran Pereiraová.
Mnoho postupů těžby písku v rozvíjejících se ekonomikách není v souladu s těžebními předpisy a předpisy pro životního prostředí. Výsledné sociální a environmentální dopady byly zaznamenány v Indii, Číně a na dalších místech v Asii, Africe a Jižní Americe.
Ničení pláží v Maroku
V Maroku pochází polovina písku (10 milionů metrů krychlových ročně) z nelegální těžby na pobřeží. Pašeráci tak přeměnili velkou pláž mezi Safi a Essouirou ve skalnatou krajinu. Písek se často odstraňuje z pláží za účelem výstavby hotelů, silnic a další infrastruktury související s cestovním ruchem. V některých lokalitách je pravděpodobné, že pokračující výstavba povede k neudržitelné situaci a zničení hlavní přírodní atrakce pro návštěvníky – samotných pláží. Asilah v severním Maroku utrpěla vážnou erozi svých pláží kvůli regulačním problémům a tlakům souvisejícím s cestovním ruchem. Mnoho struktur poblíž pobřeží je nyní ohroženo erozí.
Úpadek mokřadů v Ugandě
Nelegální těžba písku v oblasti Kakumiro v západní Ugandě degraduje mokřady, které jsou zdrojem vody pro obyvatele a ničí stanoviště vodních živočichů. Od roku 2014 zde bylo zničeno více než 16 mokřadů v důsledku nelegální těžby písku. Jednou z nejškodlivějších metod, kterou pachatelé používají, je kopání kanálů pro odtok vody z mokřadních oblastí, kde chtějí odebírat písek.
Nárůst populace ve městech
Odhaduje se, že do roku 2100 bude ve 101 největších městech žít až 23 % světové populace, tj. předpokládaných 2,3 miliardy lidí. Ale aby bylo možno těmto lidem zajistit ubytování, odehrává se těžba surovin pro stavební sektor rychleji, než lze tyto materiály obnovit.
Přestože přibližně třetinu povrchu planety tvoří pouště, tento druh písku je pro stavební průmysl nevhodný, protože částice jsou působením větru zaoblené a nedrží pohromadě s cementem tak dobře jako písek z koryt řek a jezer. Je ironií, že Dubaj dováží písek z Austrálie, aby držela krok se svými stavebními potřebami.
Asie – recept na klimatickou katastrofu
Těžba písku z řek připravuje mnoho nízko položených asijských delt o sediment, který potřebují k vlastnímu udržení, což podle vědců zvyšuje riziko zhoršení ztráty půdy. Podle výzkumu provedeného Světovým fondem na ochranu přírody (WWF) se nyní delty závislé na řekách, jako jsou Ganga, Brahmaputra, Mekong a Jang-c’-ťiang, potápějí a zmenšují – situace se zhoršuje oteplováním a stoupáním hladiny moře.
To je problém nejen proto, že delty jsou domovem milionů lidí, ale také proto, že produkují významný podíl potravin v regionu. Například delta Mekongu, která je domovem 17 milionů lidí, je hlavním zdrojem rýže pro tento region a tvoří čtvrtinu HDP Vietnamu. Po celém světě žije v oblasti delt více než půl miliardy lidí, uvedl WWF.
Grónsko jako zlatý písečný důl?
Nový výzkum ukazuje, že pokračující zvyšující se tání vnitrozemského ledu Grónska vede k obrovským usazeninám písku podél pobřeží. A to vytváří velkou příležitost k příjmům pro zemi, která se potýká s křehkou ekonomikou. Globální zásoby písku se vyčerpávají – urbanizace a masivní zlepšování infrastruktury po celém světě zvyšují poptávku po písku. Očekává se proto, že celosvětové ceny písku prudce vzrostou.
Množství písku podél grónských pobřeží má roční tržní hodnotu přibližně 14,5 miliard dánských korun. To odpovídá více než polovině HDP země. Pokud globální ceny písku podle očekávání vzrostou, tato hodnota se během příštích 25 let zdvojnásobí.
Hlad po betonu
Písek je obvykle spojován s dovolenou na pláži, ale stěží si jej představíme jako neobnovitelný zdroj. Každý rok těžíme 15 miliard tun a poptávka stále roste: za posledních 30 let vzrostla poptávka po těžbě o 360 %. Při této rychlosti dosáhneme 40 miliard tun v roce 2050 a 55 miliard v roce 2060. Vzhledem k době obnovy je to pro naši planetu neudržitelné. Písek se přirozeně vytváří velmi pomalým procesem, který začíná erozí kamene, je transportován vodami řek a může trvat sto i tisíc let než dosáhne oceánu.
Naše společnost je hladová po betonu: podle výpočtu Les Echos stavba domu vyžaduje průměrně 200 tun písku, 3 000 tun je potřeba na stavbu (např. nemocnice) a 30 000 tun na kilometr dálnice. Vezměme v úvahu, že do roku 2100 se světová populace zvýší o 21 % a stále více lidí bude žít v městských oblastech. To znamená, že se také zvýší poptávka po betonu s rizikem, že písek už nebude přístupný všem.
Čína zaujímá přední místo ve světovém žebříčku spotřeby písku, protože využívá přibližně 60 % celosvětově těženého písku. V letech 2011 až 2013 spotřeboval čínský stát více betonu, než kolik spotřebovaly Spojené státy za celé století. Představte si, jaké musely být Spojené státy na počátku dvacátého století, a pak si představte všechny třpytivé mrakodrapy, které byly postaveny v průběhu desítek let: mluvíme o 4,5 miliardách tun betonu. Číňané ho za pouhé tři roky spotřebovali 6,6 miliard a transformovali krajinu na gigantické metropole obývané desítkami milionů lidí.
Okolnosti spojené s těžbou písku a štěrku činí z těchto komodit jednu z hlavních výzev udržitelnosti 21. století. U jedné z nejobchodovanějších surovin na planetě existuje velmi nízké obecné povědomí o rozsáhlých dopadech těžby. Zamezení nezodpovědné spotřeby písku musí být už od začátku navrženo v infrastrukturních projektech, stavebních projektech a průmyslových výrobcích.
***
Příběhy písku
Kiran Pereiraová je autorka knihy „Sand Stories“. Kiran byla vychována v Indii, kde byla svědkem dopadů nevybíravé těžby písku. Její práce byla uvedena v oceňovaném dokumentu Sand Wars a v médiích jako The Economist, BBC Radio5, Al Jazeera a další. Žije v Londýně.
„Písek byl v mnoha kulturách vždy vnímán jako symbol hojnosti. Obecně se věří, že je obnovitelný i nevyčerpatelný. Tato kniha zpochybní toto vnímání a upozorní čtenáře na běžný, ale překvapivý fenomén nedostatku písku jako zdroje. Rozsáhlá spotřeba vedla k několika sociálním, environmentálním, ekonomickým a geopolitickým dopadům po celém světě. Ačkoli určitá průmyslová odvětví již kvůli nedostatku písku začala hledat alternativy, závažnost situace dosud nepronikla do médií hlavního proudu.“
Války o písek
Filmový dokument z roku 2013 „Sand Wars“ ukazuje, jaké důsledky má těžba písku:
„Na konci 21. století budou pláže kvůli krádežím minulostí. To je alarmující předpověď rostoucího počtu vědců a environmentálních nevládních organizací. Písek se stal důležitou komoditou pro naše moderní ekonomiky: používáme jej v zubních pastách, detergentech a kosmetice a bez něj by nemohly existovat počítače a mobilní telefony. Naše domy, mrakodrapy, mosty a letiště jsou v zásadě vyrobeny z písku. Celosvětový stavební boom poháněný rozvíjejícími se ekonomikami a rostoucí urbanizací vedl k intenzivní těžbě písku na souši i v oceánech, což mělo škodlivé dopady na životní prostředí. Dokument nás zavede do celého světa, protože sleduje dodavatele, pašeráky písku a bezohledné developery zapojené do této nové zlaté horečky, setkává se s ekology a místním obyvatelstvem, které se snaží zvrátit hrozbu pro budoucnost tohoto zdroje, který všichni považujeme za samozřejmost.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.