Lékař Michael Doubek hodnotí kapitolu zdravotnictví v programovém prohlášení nové vlády.
Zdravotnictví je čtvrtým z bodů Programového prohlášení naší nové vlády. Tohle naznačuje, že by vláda měla zdravotnictví, respektive zdravotnímu stavu naší populace věnovat významnou pozornost. Prohlášení je ale bohužel plné frází, které jsou lidé pracující ve zdravotnictví zvyklí slýchat už velmi dlouho bez zjevných pokroků, takže mnozí z nich podléhají skepsi při zamyšlení se nad budoucností fungování našeho zdravotnictví. A této skepsi by jistě podléhali, i kdyby nás nepostihla pandemie COVID-19.
V úvodu můžeme číst, že vláda „podpoří oblast „veřejného zdraví“ programy na podporu prevence a zdravou výživu“ a že jde o „zanedbávanou oblast s cílem posunout kvalitu zdraví českých seniorů na stejnou úroveň, jaká je ve vyspělých státech Evropské unie“. Mělo by být řečeno, kým je tato oblast zanedbávaná. Zdravotníky rozhodně ne. Stejně tak zní jako fráze tvrzení o kvalitě zdraví českých seniorů. Proč není zmíněna kvalita zdraví celé populace? Nárůst zdravotních problémů pozorujeme už u velmi mladých osob. A nesouvisí to s fungováním zdravotnictví, nýbrž s fungováním celé společnosti a současného společenského systému zaměřeného na výkon a tzv. flexibilitu. A jak bylo měřeno, že kvalita zdraví našich seniorů je odlišná od zdraví ve vyspělých státech Evropské unie? Kterých oblastí zdraví se to týká?
„Kvalitní a dostupnou zdravotní péči pro všechny bez regionálních rozdílů považujeme za jeden z pilířů moderního a úspěšného státu. K zajištění tohoto cíle je nutné zdravotnímu systému poskytovat nezbytnou podporu ve formě transparentního, předvídatelného a odpovídajícího finančního zajištění. Proto plánujeme jeho financování minimálně ve dvouletém horizontu.“ Ano, regionální rozdíly v dostupnosti zdravotní péče jsou bohužel výrazné a stále se prohlubují. Například v regionech severních a západních Čech je dostupnost zdravotní péče (například v mém oboru hematologie a hematologické onkologie) velice špatná. Bohužel tohle není pouze otázka finančního zajištění a nelze očekávat, že situaci zlepší jen digitalizace. Je zapotřebí, aby do těchto oblastí přicházeli kvalifikovaní lékaři a měli důvod zde zůstávat. Navíc slovo „transparentní“ nám v souvislosti s financováním zní opět jako fráze.
„Zaměříme se na posílení vzdělávání lékařů, mladých vědců i výzkumníků. Budeme zjednodušovat předatestační přípravu, kontrolovat její kvalitu. Posílíme roli školitelů, která je zcela zásadní.“ Posilování předatestační přípravy a zároveň její zjednodušování zní jako protimluv. Zjednodušování přeatestační přípravy tím, že v minulosti byly vypuštěny zkoušky v rámci tzv. kmenů, vedlo k úpadku kvality. Je dobře, že se tyto zkoušky v posledních letech obnovily. A jak posílit role školitelů? Nevím, jak toho chce vláda dosáhnout. Největším posílením by bylo, aby měli školitelé na své školence víc času. Pokud ale budou pracovat v přetíženém systému, nikdy tento čas mít nebudou.
Co se týká COVID-19, pak vznik Národního institutu pro zvládání pandemie je chvályhodný, i když by tuto roli mohla převzít už některá ze stávajících institucí – například Státní zdravotní ústav. Tento institut by každopádně měl mít takové pravomoci, které by nemohly být vetovány politiky. Neměl by mít pouze „poradní“ hlas. Bohužel tým, který má vládě v problematice COVID-19 radit, dnes zahrnuje podle informací z webu Ministerstva zdravotnictví několik desítek osob, což vzbuzuje pochybnost o jeho akceschopnosti. Jen než se stačí všichni členové týmu k nějakému problému vyjádřit, natož dojít ke konsensu, budeme tu mít úplně jinou variantu viru.
Prohlášení se dále vrací k mantrám, o kterých slýcháme rovněž roky:
Konkurence zdravotních pojišťoven a doplňkové připojištění. Co bude konkurence řešit? U této pojišťovny dostanete nejlepší léčbu na rakovinu a u druhé na srdeční infarkt? A s připojištěním dostanete účinné, ale drahé tzv. centrové léky a bez připojištění je nedostanete? Nebudou připojištěním znevýhodněni právě lidé, kteří potřebují vysoce odbornou péči? Lidé starší, trpící řadou nemocí? Nemělo by naopak být pojišťoven méně? Pokud bude tzv. konkurence a připojištění řešit pouze nadstandardní pokoje nebo vitamíny, pak to k žádnému zlepšení zdraví populace zcela jistě nepovede.
„Zavedeme systematické hodnocení nákladů a přínosů nových technologií a vydávání doporučených klinických postupů.“ Ano, tohle je správná cesta. Vytvořit klinické doporučené postupy a plně hradit léčbu, která je v nich uvedena a splňuje podmínky medicíny založené na důkazech. Sám jsem se podílel na přípravě jednoho z pilotních doporučených klinických postupů. Je zde ale problém – bohužel u nás nemáme dostatek nezávislých odborníků, aby tyto postupy pro každou diagnózu vytvářeli a především neustále aktualizovali. To by také celý rok mohli dělat jen to. Jde o poměrně složitý a komplikovaný proces. Cestou je převzít klinické doporučené postupy ze zemí, kde jsou vytvářeny už delší dobu a kde mají více odborníků, protože jde o lidnatější země – například Německo. Můžeme ale narazit na potíž s úhradou toho, co je součástí německých doporučených postupů.
Rovněž implementace systému CZ-DRG do úhrad zdravotní péče je správná a měla být podle mne implementována už dávno tak, aby se zdravotnické obory přestaly dělit na tzv. výdělečné a nevýdělečné. Financování podle diagnóz by ale mělo respektovat i to, že v rámci jednotlivých diagnóz jsou výrazné rozdíly: například jsou leukemie, které u jednoho člověka léčit nemusíte a u druhého je trvale léčíte léčivy v ceně 150 tis. Kč za měsíc terapie. Tohle musí systém zohledňovat. A souvisí to s klinickými doporučenými postupy.
Měření kvality zdravotních služeb, které programové prohlášení slibuje, může být ošemetná věc. Ano, naše společnost je posedlá měřením a různými rankingy. Jakými parametry ale onu kvalitu měřit? A jde to vůbec? To by museli být ve všech zdravotnických zařízeních léčeni nemocní stejného spektra, se stejnými nemocemi, stejného věku, stejného životního stylu… A to není možné. Takže zcela jistě bude vytvořen systém ze zástupných parametrů, což povede k tomu, že pravděpodobně budeme měřit úplně něco jiného, než jsme chtěli.
Sledování čekacích dob a dostupnosti péče je rovněž dobrá myšlenka a její realizace by nemusela být komplikovaná. Bohužel jako komplikovanější vidím nastavení systému reportování důležitých dat ze zdravotních systémů. Zde musí být jasně řečeno, kdo bude validovat zdrojová data. Což je náročný proces a počítač ho neudělá. Máme na to lidi? Už jen kódování diagnóz nemusí být přesné. Vzpomínám na projekt, kdy byla z nemocničních informačních systémů přebírána data o jednom onemocnění – bohužel už jen kódování této nemoci bylo značně nepřesné. Ono to je logické, nemocný přichází do zařízení s pracovní diagnózou, která se postupně mění a upřesňuje. V systému ale zůstávají i kódy pracovních diagnóz, které jsou zavádějící. Jako rozumné bych viděl zajištění státní podpory registrů pacientů s konkrétními chorobami. Těchto profesionálně vedených registrů, které splňují veškeré požadavky na ochranu osobních údajů a uchovávání dat, máme v naší zemi řadu, ale jejich chod a nákladné financování zatím zajišťují pouze odborné společnosti, stát se na tomto financování nepodílí, i když data z těchto registrů jsou hojně využívána například při jednáních o úhradách nových léčiv a při zjišťování odhadů počtů nemocných.
„Nastavíme vstřícnější a efektivnější model postgraduálního vzdělávání lékařů i nelékařských oborů“: to zní pěkně, ale nevím, co si pod tím představit. Vstřícnější může být vzdělávání pouze tam, kde nejsou školenci a školitelé přetěžování a kde mohou školenci absolvovat všechny předepsané stáže, aniž by byli pravidelně odvolávání na svá mateřská oddělení z důvodu nedostatku personálu. Navíc v některých regionech už nemáme ani kvalitní školitele. Při atestačních zkouškách se lze setkat s úpěnlivými prosbami primářů oddělení, z nichž atestanti pochází: prosím, dejte mu to, pokud byste mu to nedali, nesplním personální požadavky na fungování mého oddělení.
„Upravíme kompetence lékařů i nelékařských pracovníků.“ Ano, zejména kompetence nelékařského zdravotního personálu s dokončeným magisterským vzděláním by měly být upraveny tak, aby mohl vykonávat více odbornou práci, kterou u nás dosud vykonávají jen lékaři. Toto už je běžné v západních zemích.
Pokud jde o poslední část „Prevence a výživa – zlepšení zdraví obyvatelstva“, pak jde o nesourodý seznam frází, u nichž není nastíněno jediné konkrétní řešení. Na prázdné věty typu „zavedení inovativních forem péče zaměřených na prevenci a management chronických nemocí“ jsem osobně alergický. Ale možná jde jen o můj osobní pocit.